Ondřeji, vraťme se ještě k uplynulé sezoně a začněme rovnou vyřazením Tampy z bojů o Stanley Cup. Vy jste se svým americkým týmem z Tampy vyhráli nejen svou Atlantickou divizi, ale naprosto s přehledem jste ovládli také i tabulku Východní konference. To z vás udělalo rázem velkého aspiranta na finálové boje, jenže přišlo brzké vyřazení v osmifinále s Columbusem Blue Jackets. Stálo za vším to úvodní vzájemné střetnutí, kdy jste vedli po první třetině 3:0, ale soupeř dokázal duel nejen zvrátit, ale následně se i chytit a z play-off vás vyřadit?

(pozn. Tampa v osmifinále prohrála s Columbusem 0:4 na zápasy – 3:4 a 1:5 oba doma, 1:3 a 3:7 na ledě soupeře)

Když se budeme bavit o té sérii v play-off, tak určitě souhlasím s tím, že za naším krachem mohl už ten první vzájemný zápas, který jsme ztratili. Z té výborně zvládnuté sezony jsme šli do vyřazovacích bojů s tím, že musíme prvním kolem zkrátka projít. I ten začátek zápasu tomu odpovídal, kdy jsme dlouho vedli tříbrankovým rozdílem. Nechci ale teď říct, že bychom to nějak podcenili. Spíše jsme inkasovali tři rychlé góly, což se nám za celou tu sezonu nikdy nestalo. Columbus následně zápas vyhrál a chytil neskutečnou formu. Jeho hráči si začali neskutečně věřit, vždyť do play-off šli jako outsideři, takže neměli co ztratit. Najednou jim vše vycházelo a nám jak to tak bývá zase nešlo vůbec nic. Také se jim rozchytal brankář Borbovsky, zkrátka trenér John Tortorella udělal s Columbusem proti nám výbornou práci, dobře se na nás připravili.

Tady se jasně ukázalo, jak dokáže sport být na jednu stranu krásný, ale na druhou také i hodně krutý. Vždyť vy jste měli parádní sezonu a tady se to nějakými čtyřmi nevydařenými zápasy vše najednou změnilo…

Je to přesně tak. I tak vlastně zněla jedna z mála vět našeho manažera Jona Coopera, který řekl, že jsme vlastně měli jeden špatný týden za sezonu a on byl v podstatě zrovna ten nejdůležitější z celé sezony. Povídá se, že si tým vždy v průběhu té soutěže projde určitou krizí, ale my ji za celou základní část vůbec nepoznali a pak na nás přišla zrovna v ten nejnepříznivější čas.

O to větší nejspíš zůstává pro vás motivace do další sezony. Souhlasíte?

Ano, ty cíle máme stejné, ale jak říkám, už jen do play-off je strašně těžké dostat. Takže tím prvotním cílem týmu je dostat se tam a potom se můžeme bavit o dalších ambicích.

PREMIÉRA NA MISTROVSTVÍ SVĚTA

Co se týče reprezentace, tak za sebou už máte účast na olympiádě, na Světovém poháru, ale mistrovství světa jste se ve své kariéře zúčastnil vůbec poprvé. Jaké jsou tedy vaše zpětné dojmy ze šampionátu, který se konal u našich sousedů na Slovensku?

Celé to bylo super, určitě jsem se do Bratislavy moc těšil. Když jsme s Tampou vypadli, tak to byla pro mě jasná volba, že chci na mistrovství Česko reprezentovat. Můžu teď říct, že to splnilo mé očekávání. Fanoušci tam byli opravdu úžasní, škoda možná jen toho, že ty lístky na vyřazovací boje stály už kolem té stovky, sto padesáti eur. To už si vstupenky nemohl koupit každý, ale já pořadatele chápu. Jen v té základní skupině jsme od lidí cítili obrovskou podporu, na stadionu byl pořádný řev, jak všichni fandili.

Určitě to nejde nějak předem naplánovat či naordinovat, ale čím si vůbec vysvětlujete, že Češi byli na šampionátu tolik produktivní (Voráček 4+12, Frolík 7+7, Kubalík 6+6)?

Určitě jsme měli štěstí v tom, že se první lajně Frolík – Simon - Voráček tak dařilo, měli opravdu formu. Dávali důležité góly a ostatní se k nim pak připojili.

Jak vy se díváte na zápasy o konečné třetí místo? Přeci jen to zklamání ze semifinálového nezdaru musí na oba týmy nechat určité stopy. Nechybí tam motivace?

Tak mě osobně zápasy o bronz vůbec nevadí. Určitě i taková utkání mají pro Českou republiku význam, každá medaile se počítá. V tom utkání spíš šlo o něco jiného. My dohráli svůj semifinálový zápas někdy kolem té desáté večerní a další den jsme hráli o bronz už ve tři odpoledne. Ten půlden na to, abyste se připravili a namotivovali na další střetnutí není ideální. Podmínky sice měla obě mužstva stejné, ale určitě by to mělo větší kvalitu a nasazení, kdyby se hrálo jindy.

PŘÍPRAVA VE FRÝDKU-MÍSTKU

O kterou už přípravu ve Frýdku-Místku vůbec u vás jde?

Jejda, nevím, jestli si to vybavím správně, ale asi pátá to bude.

Kdo všechno se připravuje nebo připravoval po vašem boku letos?

V Ostravě máme společného kondičního trenéra, takže tam jsem s Radkem Faksou a Romanem Polákem, ale i dalšími kluky z Vítkovic. Na ledě jsme pak tady v Polárce, kde jsem to klukům před pár lety doporučil a všichni jsou tady maximálně spokojeni. I proto kvitujeme, že nám to Frýdek-Místek takto umožnil.

Co vše vlastně do takové letní přípravy hokejisty patří?

Tady musím říct, že já trochu tu letní přípravu letos pozměnil. V dvou letech jsem se snažil makat hlavně na síle s dřepy a zvedáním těžších vah, ale v minulé sezoně jsem se pak na ledě necítil zrovna nejlépe. V posilovně bylo vše v pořádku, ale jakmile jsem dorazil do Států na kemp, tak jsem byl takový unavený. Jelikož se NHL hodně mění, kdy se jde teď spíš více do rychlosti, tak už nedřepuji velké váhy, ale dělám rychlost, sprinty, překážky, hlavně ať máte silné core, břicho, záda. Prostě vše do rychlosti. V tomhle nám kondiční trenér vychází vstříc a já se teď na ledě cítím mnohem lépe.

Jak to vlastně vůbec probíhá u profesionálního hokejisty NHL? Vy se individuálně musíte na sezonu připravit a pak jedete zpátky do klubu, kde vás jen před nástupem do kempu otestují?

Přesně tak, každý hráč buď trénuje sám nebo se připravuje ve skupině. Každý má svého kondičního trenéra a je už jen na nás, abychom na kemp přišli stoprocentně připraveni. Máme tam nějaké fyzické testy, měří nám tuky a podle toho pak udělají nějaké výsledky. Je ale jasné, že podle testu se pak lajny neskládají, spíše jde o to, aby měli o vás přehled, že jste na to přes léto nekašlali.

Ondřej Palát

Hokejový útočník se narodil 28. března 1991. Je odchovancem Frýdku-Místku, než odešel v roce 2009 do zámoří, působil také ve Vítkovicích, ovšem v A-týmu nikdy nenastoupil. Své první dvě zámořské sezony absolvoval v nižší kanadské lize QMJHL v týmu Drummondville Voltigeurs než ho v roce 2011 draftovala Tampa Bay Lightning. V jejím dresu poprvé nastoupil v sezoně 2012/13, kdy odehrál 14 utkání (2+2). V mezičase působil také v nižší soutěži AHL v klubech Norfolk Admirals a Syracuse Crunch.

Během sedmi sezon odehrál Ondřej Palát v NHL 427 utkání, v nichž zaznamenal 287 kanadských bodů (93+194). V reprezentaci absolvoval několik šampionátů do osmnácti a dvaceti let, na seniorském mistrovství světa nastoupil až letos. Byl také účastníkem olympijských her 2014 v Soči i Světového poháru o dva roky později.

Je ženatý, s manželkou Barborou má dceru Adélku.