Některé kluby si stěžují na nepříliš velký zájem dětí o hokej. Jaká je aktuální situace ve Frýdku-Místku?
Zájem o hokej ve Frýdku-Místku je citelně vyšší, než tomu bylo v minulosti. Ze začátku jsme si mysleli, že je to způsobeno hlavně novou halou, která je modernější než ta předchozí. Poté jsme se domnívali, že dalším důležitým faktorem je A-tým v první lize. Naše hala už pár let stojí a také áčko už je několik let v Chance lize, a zájem dětí ve Frýdku-Místku je stále enormní. Máme z toho pochopitelně velkou radost.
V příštím týdnu se znovu uskuteční akce po záštitou hokejového svazu s názvem "Pojď hrát hokej". Ve Frýdku-Místku ale nábor probíhá de facto celoročně...
Rodiče nám stále volají, vyptávají se, zvu je k nám. Všem říkám, přijďte se nejprve nezávazně podívat. Potom se rozhodnou. Občas se rodiče bojí, že dítě neumí bruslit, nemá výstroj. To vše ale umíme vyřešit. Je prakticky pravidlem, že na každý trénink, který máme v pondělí, čtvrtek a v sobotu, přijde jedno či dvě nové dítě. Někteří nám vytýkají, proč nechodíme po školách a neděláme nábory. Říkal jsem jim, že ani nemůžeme, že to nemáme zapotřebí. Teď nedávno jsme počítali účast a stává se nám, že máme v přípravce třeba 80 dětí!
HC Frýdek-Místek úzce spolupracuje s úspěšným extraligovým Třincem. To je asi také pozitivní faktor, který přispívá ke zvýšenému zájmu, že?
Určitě to také hraje roli, je to velký bonus. Dobrá věc je, že děti obdrží permanentku na soutěžní zápasy A-týmu a mohou na vlastní oči vidět, že pokud budou poctivě pracovat, mohou to dotáhnout do profesionální soutěže. Mohou vidět v akci i hráče, kteří prošli extraligovým Třincem. Rozhodně je pro kluky motivační, když vidí na ledě borce, kteří to dotáhli tak daleko.
Hokejoví experti se asi úplně neshodnou na tom, v jakém věku je ideální s tímto sportem začít. Jaký je váš postoj?
Nelze to říct obecně, vždy záleží na rodičích. Někteří mají pocit, že jeho ratolesti něco uteče, a pošle nám dítě ve třech letech. Některé dítě si ale hraje doma s rodiči do pěti či šesti let, a k nám potom přijde silnější. A toto dítě pak rychle přeskočí neduhy těch nejmenších, především v tom brečení. Silově je na tom lépe. Nejde ale obecně říct, jaký věk je pro samotný začátek nejlepší. Je to silně individuální záležitost. Vždy záleží hlavně na citovém rozpoložení konkrétního dítěte. Mám zde dítě, které má třeba pět let, a má neustále tendenci plakat. Je tady ale naopak čtyřletý "zlobin", který přijede a hned sebevědomě zdraví "zdar trenďo!" Mám rád tento typ dětí, které se toho nebojí. Naopak ti mamánci to mají ze začátku trošku složitější.
Jak to bylo s vaším Ondrou? Obecně se ví, že už od nejmenšího věku byl v dobrém slova smyslu hokejovým fanatikem...
Ondrovi jsme koupili brusle ve třech letech, ale o hokeji jsme hned neuvažovali. Tu zimu byly pořádné mrazy, kousek od sauny jsme tady ve Frýdku měli rybník. Vyšli jsme z baráku a začali na rybníčku. Další zimu zamrzla dokonce řeka a šli jsme bruslit tam. Už v té době vyrostl z Ondry až závislák. Vím, že tehdy byl Silvestr, kdy zamrzla řeka. Šli jsme tam ráno, zkoušely se nájezdy. Ondra si vždy vymyslel nějakého hráče a soutěžili jsme, kdo dá víc gólů za sebou. Okolo desáté hodiny jsme šli domů, jenže už před polednem Ondra chtěl zpátky na led. Šli jsme tedy znovu a říkal jsem si, nějak to vydržím. Doma jsme byli zhruba ve čtyři a už před šestou večerní Ondra zase hlásil: "Tati, tam svítí lampy, pojďme ty nájezdy dokončit!" Toho Silvestra jsme tedy byli na ledě hned třikrát. Ondra byl do hokeje od začátku hrozně zapálený, doslova mě přinutil. Než bych ale seděl pasivně doma, raději jsem s nim šel. Pracovat s dětmi mě vždy hrozně bavilo a pokračuju v tom do dnešních dnů.
V čem je dnes problém, že dnešním dětem trochu chybí ten pravý zápal a zdravé nadšení pro sport? Kde je zakopaný pes?
Dětem možná občas chybí dospělé vzory. Za našich let jsme se sešli jako parta deseti kluků a hrálo se. Dnes to tak bohužel nefunguje. I na tom sídlišti to častokrát chce pořádně zapáleného tátu, a za chvíli tam budete mít celou partu. Vždy je ale zapotřebí nějakého aktivního iniciátora, který to vše nakopne, odstartuje, ztmelí kolektiv. Dnešní děti mají někdy ostych, neumí to začít od sebe.
Ondra během září ukázal v Polárce a také na místeckém náměstí Stanley Cup. Sám jednou vyprávěl, že pro něj bylo ispirací, když nejslavnější pohár do Frýdku-Místku dovezl Pavel Kubina. Mohl by to někdo z vaších nejmladších svěřenců rovněž dotáhnout tak daleko?
Přibližně od třetí třídy se vždy na kluky dívám skoro až otcovským pohledem. Téměř pokaždé vidím na ledě jednoho či dva kluky, kteří vyčnívají a v duchu se ptám, jestli můj Ondra už byl v tomto věku tak dobrý. Ondrovi je dnes třicet a říkal mi, že když vidí dnešní dvacetileté kluky, tak uznává, že hokej se hrozně zrychlil. Já to už vidím tady na dětech. Oproti minulosti se velmi zkvalitnil trénink. Vše je daleko lépe rozpracováno, trenéři mají připravené různé metodiky. Za našich časů nebyl žádný speciální "skate" trénink. V dnešní době se na začátku každého tréninku dělá nácvik bruslení. My jsme neřešili vnější a vnitřní hrany. Za našich časů jsme to dělali instinktivně. V každém ročníku mám jednoho či dva hráče, u kterých si říkám, že ten by to mohl dotáhnout daleko. Cesta je ale hrozně trnitá, je třeba tomu podřídit opravdu hodně. Přeji všem klukům hlavně pracovitost a vytrvalost.
