"Budu žít," směje se Dmitrij Ogurcov po dlouhé cestě z Ruska a zásahu pukem
Rozhovory
Tohle byly opravdu náročné a strastiplné dny pro obránce DMITRIJE OGURCOVA. Urostlý zadák, jenž nastoupil už do dvou prosincových zápasů, musel na první svátek vánoční vycestovat zpět do Moskvy. Aby totiž mohl důrazný bek nadále pokračovat ve frýdecko-místeckém kolektivu, bylo zapotřebí prodloužit schengenská víza. Nyní je však ruský medvěd s rysem na hrudi zpět a chce Slezanu pomáhat k lepším výsledkům!

Dimo, vítej zpět ve Frýdku-Místku. Jak jsi prožil vánoční svátky a nový rok?

Tohle krásné období jsem strávil spolu se svou přítelkyní a synem. Pro nás v Rusku je to významný svátek a trvá obvykle od 31. prosince do 3. ledna. Rozhodně jsem ale nezahálel. Připravoval jsem se v posilovně, chodil na led a trénoval každý den, abych byl připraven, až se vrátím do Frýdku-Místku. Mám v Moskvě dobrého kamaráda, který vlastní kluziště a posilovnu. Mohl jsem tam trénovat, kdykoli jsem potřeboval.

Byl jsi v té době v kontaktu se zdejšími trenéry?

Ano, dostal jsem od nich přesný tréninkový program, který jsem dodržoval v posilovně i na ledě.

Cítil ses tedy před návratem do Frýdku-Místku po fyzické stránce dobře připravený?

Subjektivně jsem se cítil dobře, ale individuální trénink a týmový trénink jsou velmi odlišné. Byl jsem ale připraven na zápas a naštěstí jsme vyhráli.

Přijel jsi těsně před začátkem středečního utkání proti Slavii. Jak náročná byla cesta z Moskvy?

Bylo to opravdu dost složité a dlouhé. Můj let z Moskvy do Varšavy měl zpoždění, takže jsem měl na přestup do Katovic jen třicet minut. A protože neznám dobře varšavské letiště, musel jsem běžet, ale stihl jsem to včas (usmívá se).

Do Frýdku-Místku jsi dorazil teprve okolo druhé v noci, ale musíme brát v potaz moskevské časové pásmo, kde je o dvě hodiny více. To znamená, že jsi dorazil teprve ve čtyři ráno a nebyl proto velký prostor na spánek. Jak ses cítil v utkání proti Slavii?

Abych se přiznal, prvních několik střídání bylo opravdu těžkých. Hokej je ale moje práce, není to nikdy jednoduché. Musím uznat, že Slavia má dobrý tým, ale trénoval jsem o svátcích, takže jsem byl připravený slušně.

Z prvního vítězného utkání Frýdku-Místku v letošním roce si odnášiš také několik stehů. Co přesně se stalo?

Měl jsem smůlu, protože jsem dostal pukem do obličeje. Tohle ale je riziko hokeje, někdy ten sport trochu bolí. Doktor mi musel dát pár stehů, ale budu žít (usmívá se).

Jak se ti zatím líbí v novém týmu? Jaká je atmosféra v kabině?

Moc se mi tu líbí, všechno funguje. Je to jako v Rusku jako v Americe, hokej je stejný po celém světě. Máme dobrý tým, jsou tu výborní hráči i trenéři. Potenciál našeho týmu je skutečně velký!