Sezona 2019/2020 je minulostí a hráči pod vaším velením odehráli slušnou porci zápasů. Na každý se samozřejmě museli pořádně připravit. Můžete zhodnotit tréninkovou činnost?

Tréninková činnost byla tak jak jsme si naplánovali, i když v prosinci nám ji trochu narušil kemp reprezentační dvacítky. Na druhou stranu v tuto dobu kluci viděli tréninky těch nejlepších, což je jistě hodně obohatilo. Uvidíme, kolik kluků splní svůj slib a jednou se bude s naší reprezentací připravovat na nějakou vrcholnou akci. Jinak, kluci a holky v žákovských kategoriích nemají většinou sebemenší problém s tréninkem a v tréninkovém procesu je to vidět.

Při pohledu na výsledky 6. třídy se hráčům nejvíce vydařilo domácí střetnutí s Opavou, které vyhráli 15:1. Dokážete si na utkání z 2. listopadu loňského roku ještě vzpomenout a připomenout důležité momenty, které rozhodly o tehdejší vysoké výhře?

Výsledkově asi ano, ale herně si myslím, že kluci odehráli povedenější utkání. Opava měla dvě mužstva a toto startovalo pod názvem Opava „B“. Ona soutěž má takové zvláštní parametry, kdy proti sobě hrají mužstva podle ročníků a pak mužstva, které mají dvojročníky. My se snažíme hrát s čistým ročníkem v tomto případě 2008 a doplňujeme je hráči mladšími z ročníku 2009 a tak se stane, že jeden zápas hrajete se stejně složeným soupeřem a další pak s mužstvem, které má ve svém týmu i děti starší. Pokud pak ti starší jsou rozdíloví, tak je to v utkání vidět.

V sezoně jste postupně v základní části soutěže narazili na soupeře, se kterými se potkáváte každou sezonu. Který tým pro vás a pro hráče byl tím nejoblíbenějším, pokud je možnost si vybrat?

Každý týdenní tréninkový cyklus končí utkáním. V něm by pak děti měly ukázat, co nového se naučily. Určitě jsou mužstva, na které si „více věří “, což se na ledě hned pozná. Já osobně žádného oblíbeného soupeře nemám.

Po skončení základní části soutěže čekala na hráče nadstavbová část soutěže. V té kluci nastoupili už i proti soupeřům z jiných krajů. Změřili jste síly s Šumperkem, Uničovem, Olomoucí či Přerovem. Jak hodnotíte tyto zápasy?

Mi osobně se líbily hodně. Na konci roku na mužstvo dopadla menší krize, která samozřejmě vždycky přijde a my se snažili s kluky pracovat a změnit jejich přístup v utkáních, což si myslím, že se povedlo. Nástavbu hráli s větším nasazením a kolektivnějším pojetím. V těchto utkáních se z mého pohledu více bruslilo než v základní části. Taky ve hře museli kluci více spolupracovat, protože na všechno bylo méně času.

Pokud se podíváme na 8. třídu, tak ta měla stejné soupeře jako o dva roky mladší žáci. Výsledkově i herně to bylo samozřejmě rovněž úplně jiné. Určitě se shodneme, že nejpovedenějším domácím zápasem bylo střetnutí s Kopřivnicí, která v Polárce tehdy dostala naloženo. Rysi vyhráli jednoznačně 10:0.

Osmá třída už to má samozřejmě těžší. Hrají taky svůj ročník, ale v něm už většinou proti výběrům. Mužstva kolem nás, které hrají extraligu dorostu, se snaží už v této třídě doplňovat mužstvo hráči z jiných klubů a zapracovávat je právě s výhledem k dorostu. A z toho pohledu si kluci nevedli vůbec špatně. V základní části byli pátí se stejným počtem bodů jako třetí Orlová a Havířov. A Orlová je dvojročníkem. Jen Třinec a Vítkovice byly bodově odskočeny. Takže v podstatě stejný výsledek jako šestá třída. Ta po základu skončila čtvrtá za Třincem, Vítkovicemi a Orlovou.

Dá se vůbec takový zápas vůbec hodnotit jako jednoznačný, když by se určitě našlo něco, co by se dalo i v takových zápasech změnit a udělat lépe?

Každý tým má slabší ročník a může na to mít vliv spousty věcí. Nás třeba trápila devátá třída. To jsou kluci a holky, kteří byli ve třetí třídě, když jsme zůstali bez ledu a haly. Většina dětí skončila kvůli tomu a v mužstvu, které tuto třídu dnes tvoří, jsou děti, které začaly, až když se otevřela Polárka a oni začali jako starší v přípravce. Sice prohrávají, ale za ten přístup k hokeji by si zasloužili dostat medaili a naše poděkování. Kdyby nebyli, nemohli bychom hrát na ročníky. Museli bychom hrát na starší a mladší žáky a mnohem méně dětí by tak hrálo zápasy.

V soutěži nastupoval tým Metropolia Silesia tým, který hraje svoje zápasy v Polsku. Jak byste tyto utkání zhodnotil? Obě vzájemné utkání z vyzněly pro Frýdek-Místek. Ten vyhrál doma 8:3 a v Polsku dokonce 10:4.

Je to soupeř jako každý jiný. Je v soutěži a mi osobně to nevadí. Ony oba výsledky vypadají jednoznačně, ale to hlavně asi proto, že jsme dali nějaké branky. Hodně utkání jsme s osmáky nedotáhli do vítězného konce kvůli koncovce. Ta nás trápila celou sezónu a pak zdravotní potíže, kterých bylo letos na můj vkus až příliš.

V nadstavbové části soutěže se výsledkově nedařilo. Jaký byl herní projev týmu a jaká byla podle vás příčina neúspěchu v druhé části soutěže?

Neřekl bych, že nástavba byla neúspěšná. Uničov nás dvakrát přehrál a to byl asi soupeř, který byl nad naše síly. Jinak jsme hráli dobře v Opavě i Olomouci, kde jsme remizovali a z mého pohledu jsme měli vyhrát. V Olomouci zrovna byla příčinou naše špatná koncovka. Se Šumperkem jsme sice prohráli, ale doma bychom jim to vrátili a Přerov jsme přehráli. Bohužel ani s nimi nedošlo na odvetu. Se sedmi zápasů mužstvo třikrát bodovalo, takže to určitě nebylo tak špatné.