Pane Trnko, jak byste z pohledu hlavního stratéga zhodnotil počínání vašich svěřenců v rámci pravidelných tréninkových jednotkách?

V obou kategoriích bych chtěl především vyzdvihnout píli všech hráčů a chuť neustále se zlepšovat. Jsem nadmíru spokojený s docházkou a pozorností, kterou mi kluci věnovali během tréninků. Tréninky probíhaly v obou kategoriích čtyřikrát týdně na ledě a jednou až dvakrát týdně na suchu.

V průběhu tréninků, jste s mladšími žáky zaměřoval postupně na jaké dovednosti?

Hlavně jsme se zaměřovali na obratnostní a herní dovednosti. Tréninky byly převážně vedeny herní formou na malém prostoru.

Stejně jako hráči 3. třídy jste i vy (4. třída) hráli minihokej. Vybrat jste si mohli z několika variant hřišť. O jaké hřiště se jednalo a jak jste se rozhodovali?

Rozhodli jsme se pro hru na dvou typech hřišť. Prvním typem bylo hřiště KV (podélné), kde jsme se z velké části snažili naučit hráče pravidla o offsidu. Také se zde mnohem více bruslí. Druhým typem hřiště, které jsme zvolili, byl tzv. finský způsob (polovina hřiště), kde bylo nutno předvést více tvořivosti, přihrávek a herních dovedností.

Je podle vás správné, že děti nastupující za kategorii 4. třídy hrají svoje zápasy na jiném hřišti než to klasické, tedy na celou plochu?

Dle mého názoru, by kategorie 4. tříd klidně mohla hrát na celé hřiště aspoň půlku sezóny. Hru na celé hřiště jsme si vyzkoušeli na domácím turnaji, koncem prosince, s prestižními týmy z Ruska a domácí extraligy. Byli jsme velice úspěšní a obsadili druhé místo.

Jak byste zhodnotil skončenou sezonu 4. třídy z pohledu tréninků a taky samozřejmě i zápasů?

Musím říct, že tato kategorie je velice perspektivní. Jsou zde velmi talentování a šikovní hráči. I když se u této kategorie nepočítají výsledky tak si troufám říct, že jsme ve všech zápasech soupeře přehrávali a snad až na jeden zápas podle mého názoru vyhráli.

Když se přesuneme k těm starším hráčům, tedy 5. třídy, tak tady už byly k vidění klasické zápasy na celém hřišti. Vyhovovalo to hráčům?

Určitě to hráčům vyhovovalo, oni už si to vyzkoušeli loňskou druhou polovinu sezóny.

Využíval jste i výhody toho, že máte pod svou taktovkou o rok mladší hráče a můžete tak sáhnout pro doplnění sestavy i tam?

Samozřejmě, že jsem tuto výhodu využíval, především z důvodu, že je ve 4. třídě mnoho hráčů a spousta z nich je velmi talentovaných. A to i přesto, že čtyři hráči byli trvale přesunuti do 5. třídy na začátku sezóny.

Když se podíváme na výsledky, tak byly zápasy, ve kterých se vítězství nerodilo úplně jednoduše. Některé utkání zase připomínaly výsledkově jiný sport, než je lední hokej, protože padalo deset, patnáct, a dokonce i dvacet branek. V některých případech dokonce i více. Jak byste takové zápasy zhodnotil, pokud je to vůbec možné?

To je těžké zhodnotit. Myslím si, že soupeř, ale i náš tým, byl ne vždy v plné síle, protože se může stát, že během sezóny jsou hráči nemocní, odjíždějí na prázdniny apod. Ve spoustě zápasů jsme měli hodně šancí, které jsme bohužel neproměnili, proto se někdy vítězství špatně rodila. Naopak, v některých zápasech tam tzv. spadlo všechno.

Který soupeř byl pro vaše svěřence tím nejoblíbenějším a který naopak nejméně?

To je velice individuální, ale nejzajímavější jsou zápasy s Třincem a Vítkovicemi.

Ve čtvrtek 12. března to byla právě vaše kategorie 5. třídy, která se připravovala na ledě, když přišlo rozhodnutí o ukončení sezony, kterou předčasně musel skončit Výkonný výbor Českého svazu ledního hokeje z důvodu rychle šířícího se koronaviru v ČR. Jak vy sám jste tuto informaci přijal, když jste ji jednak musel oznámit hráčům i s tím, že plánový třídenní domácí turnaj nebude?

Mě osobně to velmi zaskočilo. Bohužel jsme se s tímto opatřením museli všichni smířit. Nebylo lehké oznámit hráčům, že v tomto momentě pro ně sezóna končí, a že se plánovaný domácí turnaj neuskuteční. Přípravy byly v plném proudu a kluci se velmi těšili.

Hala Polárka rázem osiřela. Jak reagovali hráči a rodiče, kteří začali balit věci svým dětem a vyklízeli tak šatnu na nečekanou situaci?

Kluci byli hodně smutní, dokonce ukápla i nějaká ta slzička. Nakonec to i s rodiči vzali statečně.