UPLYNULÁ SEZONA Z ONDREJOVA POHLEDU

Ondreji, máš za sebou první sezonu ve frýdecko-místeckém drese. Jaká z tvého pohledu vůbec byla?

Když to vezmu celkově, tak ta sezona nedopadla úplně, jak jsme všichni očekávali. Je to určitě velké zklamání, že jsme nepostoupili do play off, a že jsme nesplnili ten cíl, který jsme měli daný, ale který jsme zároveň i sami chtěli. Když ti to nevyjde týmově, tak je to na nic. Určitě velká škoda a všechny nás to mrzí.

Jak se ti vůbec líbí zdejší zázemí v Polárce?

Musím říct, že frýdecko-místecká hala je moc pěkná. Když si vzpomenu na chvíli, kdy jsem tu přišel v ten první den, viděl jsem, že je tu zázemí na vysoké úrovni. Do té doby jsem vlastně v hale nikdy nebyl, takže vše na mě působilo velice příjemně.

Celá sezona se odehrála s koronavirovými opatřeními a hlavně před zcela prázdnými tribunami. Arény tak byly osiřelé a tiché. To musela být určitě pro vás, hokejisty, divná sezona?

Bez těch lidí to bylo určitě zvláštní, diváci prostě chyběli. Ten sport se dělá převážně kvůli lidem, takže to vnímám celé jako velké mínus. Zase na druhou stranu, když se to tak nastavilo, že soutěže mohou běžet dál, bylo to takové plus pro nás. Mohli jsme hrát, dělat svou práci. Ale je jasné, že bez těch lidí to prostě fakt nebylo ono. I proto doufám, že od další sezony se vše vrátí do starých kolejí, a že všichni budou moci zase zpátky na stadion.

VOLNO A KONÍČKY

Když sezona skončí, je pro tebe těžké pak přepnout z hokejového módu do normálního života? Jak to máš teď, když mužstvu nevyšel postup do vyřazovacích bojů? Jak budeš své volno trávit?

My to volno vlastně ještě nemáme. Tím, že spolupracujeme s třineckými Oceláři, tak nadále pokračujeme a trénujeme. Takže ta doba toho volna zatím nenastala. Mně ale trénovat nevadí, spíš naopak. Jsem rád, že ještě můžeme být na ledě. Až pak přijde dovolená, tak si člověk rád po celé sezoně odpočine, jelikož je celý obouchaný a dobitý. Já si ten svůj volný čas vždy nějak užiji, člověk hlavně relaxuje a dělá jiné věci, než běžně.

Čím vůbec trávíš čas, když si mimo halu a nemáš trénink? Máš nějaké záliby?

Tak nejvíce toho času trávím s rodinou. Potom mám různé záliby. Mám rád všechny sporty, hodně třeba chodím hrát fotbal. Tady v Bohumíně, kde bydlíme, znám spoustu kluků, se kterými mám odmala dobrý vztah. S nimi chodívám trénovat fotbal. Sice je to zase zátěž, ale je to jiné než hokej. Vyčistím si u toho hlavu a hlavně mě to baví. Také si chodíme zahrát badminton. Kdysi, když bylo více času, tak jsme chodívali hrát i golf, ale když to není pravidelné, tak to nemá moc smysl.

A CO NÁSLEDUJÍCÍ SEZONA?

S jakými pocity se pak vracíš po dovolené do letní přípravy? Patříš k těm, co se na dril v parnu těší, nebo to máš naopak?

Právě že se těším. Po tom, co si dám čtyři dny volno a nechodím do posilovny, tak se vždy zase těším, až na to opět najedu. Asi bych nedokázal úplně jen tak ležet doma a nic nedělat. Vždy se těším, až do toho zase šlápnu. Pak se snažím motivovat a nachystat na další sezonu, abych byl na ní co nejlépe připravený.

Co je pro tebe vlastně tou motivací, kterou jsi zmínil?

Ve finále té letní přípravy je dobré pracovat na všem. Vždy se to skládá z nabírání kondice a síly. Já se snažím pracovat i na nějaké dynamice a rychlosti. Každý si to přizpůsobuje sám sobě a tomu, jak je na tom typologicky. V létě pracujeme převážně s kondičním trenérem na všech aspektech. Děláme společně vše pro to, abychom se cítili výborně ve chvíli, kdy vyjedeme znovu na led. Abychom pak na něm tu dřinu z léta prodali. A cíl do příští sezony? No já vyloženě nějaký specifický cíl nemám. Je to asi i tím, že ta stávající sezona pro nás ještě úplně neskončila, takže jsem nad tím ani moc nepřemýšlel.

Co podle tebe musí náš tým vylepšit?

Tím, že jsme se neprobojovali do play off, tak je toho hodně. Kdybychom to však takhle dokázali říct přímo, tak bychom to určitě udělali už v průběhu sezony. Myslím, že je to spíše otázka na naše trenéry, ale k nim bych řekl, že se nám snažili dát veškerý servis a snažili se pro nás udělat maximum. Na druhou stranu, na ledě je prostě v ten daný moment pět lidí a gólman, a záleží hlavně na nás. Neumím však říct, co bychom měli změnit.

KARIÉRA V RAKOUSKÉM INNSBRUCKU

Vraťme se ještě k tvému angažmá v rakouském Innsbrucku. V čem je rakouský hokej jiný, než třeba u nás?

Styl hokeje je určitě jiný tím, že tam působí dost cizinců, hlavně je tam dost Kanaďanů a Američanů, je to tam promíchané. Další věcí je, že se z EBEL ligy nepadá, takže je hodně útočná, zkrátka se tam hraje nahoru, dolů. Celkem dost jsme si dávali do těla. Těžko se to porovnává s Českem, je to prostě úplně jiný styl hokeje. Taky to bylo jiné v tom, že to nebyla čistě rakouská soutěž. Hrají tam Italové (Bolzano), za tu dobu, co jsem tam byl, tak tam byli i Slovinci (Lublaň) a Chorvati (Zagreb). Takže to byl takový mix států, v tom to bylo moc zajímavé. V Rakousku je to obecně jiné v tom, že mentalita lidí je úplně jiná, než u nás. V Innsbruku vše fungovalo na výborné úrovni, vše bylo profesionální a jak se říká, prostě to šlapalo. Mám na to samé skvělé vzpomínky, bylo to výborné.

Jakou sis odnesl z Rakouska největší zkušenost?

Asi ten profesionalismus, protože tím, že jsem tam byl cizinec a se mnou tam působilo spoustu dalších cizinců, tak si každý musel hrát o to své místo. Pokud tam zkrátka nepodáváte ty výkony, tak s vámi nepočítají dál. Každou sezonu, pokaždé v listopadu, nám oznámili, jestli pokračujeme dál, nebo jestli bude ukončena spolupráce. Tak se pak dohodnou na ukončení smlouvy a nahradí vás někým novým. V tomhle ohledu je tam na hráče z jiných zemí velký tlak. Bylo to vlastně mé první zahraniční angažmá a člověk se tím učí, že se můžou dělat věci i jinak. Potom bych určitě rád zmínil, že velká zkušenost pro mě byla, že jsem se za tu dobu naučil anglicky. To je také do života velké plus. Umět světový jazyk se neztratí a dá se to v budoucnu i využít.

SNY A CÍLE

Je tvým cílem se znovu do zahraničí vrátit, nebo už bys spíš hokejově působil doma?

To je velmi těžká otázka, nedokážu na to odpovědět. Na rovinu, určitě by mě to lákalo. Doba je teď bohužel taková, jaká je. V létě jsem dlouho čekal, zda se budu moct vrátit, ale bylo to tam pozastavené a liga zakázala podepisovat smlouvy se zahraničními hráči. Stále se to protahovalo a nakonec to povolili až někdy na začátku srpna. Týmy vlastně do té doby vůbec nemohly jednat s hráči, takže proto jsem zvolil variantu, která se mi v ten moment zdála lepší a jednodušší.

Jaký je tvůj největší hokejový sen, máš nějaký?

Hokejový sen? Abych byl zdravý, to je základ sportu. Není to vyloženě hokejový sen, pravda. Od juniorky jsem vlastně nic nevyhrál. V juniorském týmu jsme jednou získali titul a pak jsem byl dvakrát druhý v extralize, takže vždycky těsně pod vrcholem. Chtěl určitě vyhrát titul. Ten týmový úspěch v kolektivním sportu je to největší, co může být.

A teď zcela mimo sport… Jaké je třeba tvé oblíbené pivo?

Oblíbené pivo? Plzeňské, jo určitě Plzeň (směje se). Když je správně načepované, na hladinku nebo šnyt v kvalitní hospodě, tak to je za mě nejlepší pivo.