Zbyňku, jak jste se vůbec stal fanouškem našeho klubu?

To je vcelku jednoduché, byl jsem sám aktivním hráčem, tehdy ještě ale pod hlavičkou Slezanu. V osmnácti letech jsem však musel hokeje kvůli zranění zanechat, doktor mi další pokračování totiž nedoporučil.

Tím je vlastně vysvětleno, proč jste si vybral Frýdek-Místek…

Jsem zdejším rodákem a s hokejem jsem začínal někdy v šesti letech. Pamatuji si ještě nejen otevřené kluziště, ale také i starou halu.

Vzpomenete si ještě na své spoluhráče z té doby?

Samozřejmě si je vybavím. Hrával jsem například s Martinem a Rendou Slaninovými. Vítem Ledererem, který je rozhodčím, Pavlem Srníčkem, Rostislavem Cicu, z těch starších spoluhráčů bych zmínil Jirku Šebestu, Petra Koldera, či Davida Kalicha. Znám i Tomáše Snášela, který byl ale starším. Rovněž si vybavím také dnešního vedoucího A týmu Martina Kurajského.

A co trenéři? Který vám dal nejvíce?

Určitě to byl trenér Špaček. S ním jsem se naposledy viděl na oslavách hokeje. Na něj vzpomínám nejvíce, ten nás naučil hodně.

Je Frýdek-Místek jediným klubem, který máte v srdci?

Není, tím druhým je samozřejmě Třinec.

Hned v úvodu jsme zmínili, že jste momentálně už Jihočechem?

Ano, máte pravdu. Bydlím teď v jižních Čechách, ale na Frýdek-Místek jsem nezanevřel. Ba naopak. Byl jsem je povzbudit v Praze na Slavii. Ale jezdím všude, kde je to jen trochu nadosah. Byl jsem v Jihlavě, ale tam bych na ně jel, i kdyby hráli v Humpolci (smích). Když hrál Chance ligu ještě Motor, tak jsem na kluky chodil samozřejmě do Českých Budějovic, pak jsem byl ještě v Jindřichově Hradci, v Kadani, v Karlových Varech, v Benátkách, v Přerově, v Prostějově, ve Vsetíně i na Kladně. Zkrátka na těch stadionech, kde to mám, jak se říká, po ruce. Ale pravidelně tak pět utkání jsem osobně i ve Frýdku-Místku, když jedu zrovna za našimi na návštěvu.

Fanouškem jste spoustu let, setkal jste se za tu dobu s nějakým frýdecko-místeckým hráčem osobně?

Zhruba před třemi lety vyhrála dcera nějakou akci, kdy klub dával možnost zúčastnit se tréninku s hráči A týmu. Jelikož je brankářkou (momentálně Sára Ševčíková chytá v Kanadě, kde také studuje), tak ten trénink s chlapama uvítala. A právě na té akci jsme se s hráči potkali. Neznám kluky sice osobně, ale vzpomínám si na Rosťu Martynka, nebo třeba i na tehdejšího trenéra brankářů Jana Švaříčka.

Sára Ševčíková při tréninku s A týmem v roce 2019. Odkaz na článek ZDE.

Zaslechl jsem, že máte doma docela velkou sbírku hokejových dresů…

Ano, mám jich něco kolem osmdesáti či devadesáti. Kromě podepsaných dresů sbírám ještě i podepsané hokejky.

Který ten dres je ve vaší sbírce nejcennější?

(zamyslel se) Asi to bude originál dres Martina Hanzala ze Světového poháru, který se konal v roce 2016 v kanadském Torontu.

Máte v paměti nějaké utkání, na které budete jako fanoušek opravdu dlouho vzpomínat?

Když to vezmu teď z posledních let, tak určitě to bude utkání, když hrál Motor ještě v Chance lize a já byl na něm zrovna tady ve Frýdku-Místku. V Polárce jsme tehdy vyhráli 5:3 (to bylo v říjnu 2016, krátce po našem postupu do WSM ligy). To mě potěšilo, že jsem jel takovou dálku, a ještě z toho byla výhra. Ale těch utkání by bylo asi více.

Kdo je podle vás dosavadním nejlepším hráčem, kterého jste ve frýdecko-místeckém drese viděl hrát?

Tý brďo…tak to je opravdu velmi těžká otázka. Když to vezmu těch pár let nazpátek, tak já měl vždy rád Rosťu Martynka. Za to, co tady odvedl a také i předal mladým, tak je to pro mě on. Kdybych ale zapátral v paměti ještě dál, možná by to pak byl i někdo jiný. Ale říkám Marty.

Letos to vypadá, že je Chance liga opravdu velmi vyrovnaná. Jak sám hodnotíte prozatímní výsledky rysů?

Souhlasím, ta liga je opravdu vyrovnaná. Každý může porazit každého, ale také s ním i prohrát. Ten náš tým se mi libí, teď jsou tam navíc i čerství reprezentanti. Vidím to dobře, kádr se obměnil, jsou v něm i zkušení borci. Věřím, že play off letos dáme. Musíme ho dát, získat další zkušenosti a tím by pak byla celá sezona úspěšná.

Před pár dny jste osobně zavítal na domácí utkání s Třebíčí, které rysi vyhráli 6:2. Byl jste přímo v kotli, nebo jste si zápas užil v klidu někde z jiného koutu hlediště?

Přiznám se, že já chodím do kotle pravidelně, a to i na výjezdech. Na Třebíč jsem šel ale s tátou, manželkou a dcerou, takže jsme seděli normálně v hledišti. Do kotle bych je nedostal (smích).