V domácím duelu se Sokolovem se třiadvacetiletý obránce Daniel Kowalczyk prosadil celkem dvakrát. Tím se v průběžném hodnocení kanadských bodů dostal na hranici 12 bodů za šest branek a stejný počet asistencí. Po utkání se Sokolovem jsme si se zlínským rodákem a synem Pavla Kowalczyka, kterého naši fanoušci pamatují ze sezony 2015/16, ve které rysi vybojovali historický postup do druhé nejvyšší české soutěže, na chvíli popovídali.

Dane, jak ty sám jsi viděl domácí střetnutí se Sokolovem, které jsme vyhráli 5:2?

Celý ten zápasový den byl rozhozen tím, že jsme na ně museli čekat. Bylo to navíc nečekané, navíc se to protáhlo na hodinu a půl. Trošku jsme se toho i báli, ale zaplať Pán bůh bereme tři body, a to čekání nehrálo takovou roli.

Jak sis vůbec to dlouhé čekání na zápas zpříjemnil?

Byli jsme všichni společně v kabině a čekalo se na to, co bude. Počítali jsme zda to vůbec stihnou, určitě to čekání nebylo příjemné.

Zápas rozhodly přesilovky. Souhlasíš s tím?

(pokyvuje souhlasně hlavou) Ano, myslím si, že jak se říká pravidlo, že když nevyužiješ situaci pět na tři, tak ten zápas nemůžeš vyhrát... no a my jsme tuším využili obě ty přesilovky. Určitě jsme si tím pomohli.

Ty jsi dal Sokolovu dvě branky. Ta první padla v přesilové hře, ta druhá byla po takové technické střele od pravého mantinelu. Měl jsi to tak připravné? Věděl jsi předem, kde chceš ten puk poslat?

No v té přesilové hře se přiznám, že to byla tak trochu frustrace, jelikož jsem tam třikrát prostřelil puk naprázdno. Pak se to už otevřelo a já jen zavřel oči a vše prostřelil. U toho gólu ze strany tam už člověk nemá moc možností, já se jen snažil tlačit tu střelu dolů a podařilo se.

V posledních utkání jsi chytil nějakou střeleckou slinu, jelikož dnes to byly dva góly, předtím jsi s Porubou rozhodoval brankou v prodloužení?

Já si myslím, že je jedno, kdo ty góly u nás dává. Hlavní je, že se vyhrálo za tři body. Pokud to však bude pokračovat a my budeme nadále vyhrávat, tak klidně si troufnu na góly tři (smích). Jinak to ale není důležité.

Doslechl jsem se, že jak skončí zápas, tak si chodíš ještě ven zaběhat kolečka. Co je na tom pravdy?

(smích) Ne, kolečka ne.

Máš vůbec nějaké rituály před nebo po utkání?

Já bych řekl, že celý ten hrací den je takovým rituálem. Člověk ale dělá věci, na které je už nějak zvyklý. Spíše se to mění pouze tím, jestli se někam cestuje, nebo hraje doma. Ale vyloženě jestli mám zmínit nějaký, tak se začínám oblékat zleva.

Dane, teď cestujete do Jihlavy, ale hned v dalším domácím střetnutí nás čeká souboj s béčkem Pardubic. Tohle utkání se bude hrát v charitativním duchu. Jak se vůbec stavíš k tomu, že klub jde právě cestou téhle podpory?

Myslím si, že to je jedině super. Byl jsem i mile překvapen, když se v kabině řeklo, že budeme přispívat. Ten hokej je o lidech, hraje se pro lidi, takže jsme rádi, když můžeme pomoci i takhle.

VIDEOROZHOVOR S DANIELEM KOWALCZYKEM PO UTKÁNÍ SE SOKOLOVEM