Milane, ta doba, kdy ty sám jsi byl vyjukaným mlaďochem, který přechází z juniorky do seniorské kategorie, je už ta tam. Ale jaká je z tvého pohledu vůbec dnešní mládež? Jací hráči se dnes vlastně v klubech vychovávají a jakou mají vůbec hokejovou úroveň?
Tak určitě bych nechtěl házet všechny kluky do jednoho pytle a ani bych se neschovával za větu typu, že my jsme byli tehdy lepšími hokejisty. Myslím si, že my jsme tehdy do hokeje měli daleko větší chuť, bylo tam větší zapálení. Každopádně ale musím říct, že se mi ve Frýdku-Místku či Třinci s mladými hráči spolupracuje velmi dobře. V téhle společné organizaci vše funguje parádně, až jsem z toho i překvapený. Opravdu jsem tady maximálně spokojený. Já jsem vlastně do Frýdku šel s tím, že budu zdejším mladým klukům něco předávat, že se je budu snažit i svým způsobem vychovávat a vést k hokeji. Když si zpětně vezmu hráče jako Christov, Kofroň nebo Hladoník, tak si myslím, že ta provázanost starších hráčů s těmi mladými tady funguje a já jsem za to jen rád.
Ten věkový rozdíl může být vlastně mezi vámi takový generační. Připadáš si někdy v šatně jako táta, nebo to vše bereš formou kamarádství?
My tady máme super dvojku s Rosťou Martynkem, kdy já jsem na ty mladé spíše takový pes a Rosťa je hodnější a trpělivější. Tím se společně dobře doplňujeme. Na kluky se snažím více tlačit a nechci jim uhnout, aby si co nejrychleji přivykli na to, že když k nám přichází z juniorky, že ten hokej v mužích je naprosto o něčem jiném, a že i ta kabina musí nějakým způsobem fungovat. Že se zkrátka i oni musí začít chovat jako muži a ne pořád jako mladí junioři.
Setkal ses už s nějakým hráčem, který měl to sebevědomí tak příliš nahoře, že mu bylo, jak se říká, potřeba seknout přes prsty?
V dnešní době ti mladí hráči mají sebevědomí, ale po pár trénincích s námi sami přijdou na to, že ten mužský hokej je zcela o něčem jiném. A samozřejmě, že se našli takoví, kteří ty růžky chtěli povystrčit. Myslím si však, že jsme to s Martym (Rosťou Martynkem, pozn. red.) zvládli dobře a kluci pak do týmu velice dobře zapadli. Zkrátka si to uvědomili, že takhle ne.
Jakým byl vůbec Milan Mikulík hokejistou, když byl ve věku juniora?
(smích) Já jsem byl takový, no myslím si, že také hodně bruslivý. Dost jsem osobní souboje dohrával, tohle po mě chtěli. Být drzý a zkrátka na ledě provokovat. Tohle mi ale zůstalo dodnes, takže když se s pár hráči potkám v první lize na ledě, tak to o mě ví a samozřejmě pak nějaké konflikty jsou. To ale k hokeji patří. Spoustu kluků takto hraje, tím tuplem v extralize, kde se musí dohrávat a provokovat a dostávat tyto hráče z toho jejich komfortu, aby tomu týmu někdo pomohl.
Jakým hokejem se budou rysi chtít vůbec divákům v sezoně prezentovat?
Určitě bychom chtěli navázat na hru, kterou jsme loni končili sezonu. Produkovat hodně bruslivý hokej. Tohle právě s Martym kvitujeme, že se hodně bruslí, nahazují se puky, je to takový živější hokej. Když tady byli vloni kluci, co odešli do áčka, nebo třeba Novotný, tak jsme hráli někdy i nějakou kombinaci. Teď je to spíš takové, že se hodně jezdí a bruslí, tlačí se do brány a je tam jednoduchost. Tohle by nás mělo zdobit.
Je jasné, že nejen každý zápas je jiný, tak i ta sezona nedělá z té druhé svou kopii. Přesto nejspíš ve vašich hlavách ta uplynulá sezona asi zůstala, kdy jsme v úvodních dvanácti zápasech vyhráli jen dvakrát. Tomu se jistě budeme chtít letos vyhnout?
Chtělo by to, ale nejen že chceme, ale hlavně musíme mít lepší začátek sezony, jelikož letos je to postavené tak, že se po třiceti odehraných kolech soutěž dělí a my chceme být potom v té její lepší polovině. Naše příprava byla těžká, hráli jsme dost utkání s těžkými soupeři a i když jsme zápasy prohrávali, tak pro ty mladší kluky to bylo poučné v tom, že zjistili, že právě ta sezona nebude opravdu jednoduchá. I proto si myslím, že když se pak vyvarujeme zbytečným chybám, tak jsme schopni porazit kohokoliv. Stejně, jako tomu bylo v té loňské sezoně.
Dá se tedy navázat na hokej, který jste předvedli v posledním přípravném utkání v Přerově?
S tím jsme do utkání i šli, že to musíme vzít tak, že to je jakoby již ostrý zápas. Fakt se hrálo dobře, jen jsme udělali nějaké drobné individuální chyby. Když tohle odstraníme, tak zápasy budeme zvládat. A proč nepřivézt body třeba už teď ze Vsetína.
Vzpomněl jsi naše premiérové utkání, které odehrajeme ve středu na vsetínském Lapači. Jak se vůbec na Valašsko těšíš? Voní to tam skutečně tou pověstnou slivovičkou, jak se povídá?
Voní voní, a někdy i pivem na dresu, když vás někdo z hlediště polije (smích). Ne, odlehčuji to. Ve Vsetíně je vždy parádní atmosféra a v první lize je třeba si takových zápasů vážit a hlavně užívat, jelikož takových utkání, kdy budete hrát před zaplněnými tribunami, moc v sezoně nebude. I pro naše mladé kluky to bude velká motivace.
