Jan Peterek se narodil v roce 1971 v Havířově, kde také udělal první hokejové krůčky. Svoji extraligovou kariéru zahájil v roce 1991 v týmu Vítkovic. Po čtyřech letech se přesunul do Třince, kde v sezoně 1997/98 byl s týmem ve finále extraligy. Přes havířovské Pantery a finský Ässät Pori zamířil hráč s jedenáctkou na drese na tři roky do ruské Jaroslavli, kde hned v prvních dvou sezonách získal ruský titul.

Do české nejvyšší soutěže se vrátil v sezoně 2004/05. Hned v zahajovacím utkání ročníku, ve kterém díky výluce NHL působilo množství hvězdných hráčů, nasázel Tomáši Vokounovi v brance Znojma čtyři branky a vryl se hluboko do srdcí všech fanoušků Třince.

Měl značný podíl na zisku premiérové mistrovské trofeje Ocelářů v dubnu 2011. Stal se nesmazatelně velkou postavou historie třineckého hokeje, za Oceláře celkem odehrál 675 extraligových zápasů, ve kterých zaznamenal 157 gólů a 295 asistencí. Zdobila jej tvořivost a vysoká herní inteligence. Díky své přirozené autoritě několik sezon zastával funkci kapitána. Jeho dres s číslem 11 byl v listopadu 2019 slavnostně vytažen pod strop WERK ARENY.

Po ukončení aktivní kariéry (2014) pracoval u Ocelářů na pozici manažera mládeže. Významnou měrou se podílel na vzniku projektu partnerského klubu Ocelářů ve Frýdku-Místku. V prosinci 2016 byl jmenován do funkce sportovního ředitele Třince, zároveň s tím plní funkci jednatele HC Frýdek-Místek. Jan Peterek je ženatý, s manželkou Ladou vychoval syny Daniela a Jonáše.

Byl pověstný nejen svou technickou hrou, ale rovněž velkou dávkou ironického humoru. Také proto byl mezi žurnalisty oblíben. Vždy vstřícný a pokorný, vyjadřoval se konkrétně, neschovával se za otřepaná klišé, ale s nadhledem sobě vlastním vtipně glosoval nejrůznější okamžiky a situace. V rozhovorech se častokrát prezentoval osobitým vtipem a rozvernou nadsázkou. Pro připomenutí a pobavení proto nabízíme některé jeho pohotové bonmoty:

"Je docela jedno, kde vyhrajete titul. Jestli to je v Mongolsku, nebo u nás. Všude má stejnou hodnotu." (reakce na dotaz, jak chutná titul v Rusku a v Česku).

"Chtěl jsem rozehrát puk za brankou, ale najednou se tam zjevil Kumstát. Samá ruka, samá noha. Avatar - dvoumetrový nadčlověk." (po utkání proti Karlovým Varům, kdy ztratil puk a soupeř rozhodl o vítězství).

"Pokud se můj syn, který také hraje hokej, díval na televizi, názorně jsem mu ukázal, jak se to nemá dělat."  (po nevyužité stoprocentní šanci v utkání proti Zlínu).

"Na mistrovství světa nejedu. Trenérovi nároďáku jsem poslal esemesku, že to je na mně příliš brzo, jsem unaven. Připravuji se ale na další vrchol, kterým bude olympiáda." (reakce na dotaz, zda by po mistrovské sezoně Třince 2010/11 přijal pozvánku do národního týmu na MS).

"My jsme si nesáhli na Prezidentský pohár? Tak to si teda musím sáhnout! Doma. Na manželku!"

"Dostal jsem pukem do úst, mám teď trochu smyslné rty."

"Chtěl jsem dát příklep bekhendem, což se dělá málokdy."