Víte, že třineckému rodákovi se odmala přezdívá „Lipa“? „Takhle mi začali říkat někdy v šesté třídě. Už ani ale nevím, jak ta přezdívka vůbec vznikla. Tehdy jsme byli malí a měli z toho srandu. V Třinci se mě ale drží dodnes,“ usmívá se

Vítku, zpátky do Slezska se vracíš po dvou letech, které jsi strávil na jihu Čech v Českých Budějovicích. Jak budeš na tohle angažmá vzpomínat?

Na Budějovice budu vzpomínat jen v tom nejlepším. Bylo to moje první angažmá mimo domov a určitě mi to hodně dalo. Nemyslím jen po hokejové stránce, ale i po té životní. Vzpomínám si na své první dva týdny, kdy jsem chodil domů úplně zničený, protože ty tréninky byly v neskutečném tempu. Tohle jsem ještě nikdy nezažil (smích). Ale pak si na to tempo zvyknete a jde to dobře, věřím že i tohle mě posunulo hokejově zase dál.

Ony to byly dvě zcela odlišné sezony, že? V té první jste se radovali z postupu do extraligy, v té letošní jste se naopak v nejvyšší soutěži dost trápili a skončili nakonec poslední…

Přesně tak, máš pravdu. Byly to dvě sezony a každá byla úplně odlišná. Ta první, to byla neskutečna euforie, vyšlo nám všechno parádně. No a ta letošní... velký neúspěch, ale i z takové sezony si hráč odnese další zkušenosti pro svou kariéru. Každopádně nás to všechny mrzelo, jak to letos dopadlo.

Ty jsi stále hráčem třineckých Ocelářů. Co rozhodlo pro tvůj návrat domů? Třinec tě povolal zpět, nebo už to v Budějovicích nebylo ono?

V Budějovicích mi neprodloužili smlouvu a jako nejlepší varianta, která dávala hlavu a patu, byl můj návrat zpět.

Přeci jen, hokejista po takové sezoně, kdy jste během sezony vyhráli pouze deset utkání, musí určitě nějak dobít baterky. Co tě dokáže tedy pořádně nastartovat?

Já jsem tuhle sezonu bohužel ukončil už v lednu, jelikož jsem musel na operaci. Hlavu jsem si čistil tak, že jsem se věnoval rodině a užíval si chvíle s malým.

(Foto: Pavel Kačerovský)

Vzpomněl jsi malého Tobiáše. Jak si vůbec ve svém mladém věku užíváš rodičovských povinností?

Je to vůbec to nejhezčí, co mě mohlo v životě potkat. Užívám si to proto neskutečně!

Žena rovněž pochází z Třince, předpokládám, že návrat domů přivítaly především babičky?

Přesně tak (smích). Babičky a dědečkové budou moct s malým konečně trávit víc času. I když Budějovice měli trochu z ruky, tak za námi sem tam přijeli, ale teď si to budou určitě užívat naplno.

Za ty dva roky se toho u rysů moc nezměnilo, tedy když nebudeme mluvit o kádru. Jak se těšíš znovu na zápasy v hale Polárka?

Těším se a moc! Vracím se do pro mě známého prostředí, což mohu považovat za určitou výhodu. Hlavně z toho pohledu, že nejdu nikam do neznáma. Co by však bylo príma, tak aby do haly mohli konečně chodit diváci.

Prvním květnem se spustil kolotoč přestupů. Stačil jsi už zaregistrovat, jaký tým se ve Frýdku-Místku tvoří?

Hned to ráno, jak se přestupy spustily, tak jsem se díval, koho Frýdek získal. Věřím, že tahle sezona bude pro nás úspěšná.

(Foto: Petr Tibi)

Sledoval jsi rysy s Oceláři i po svém odchodu na jich Čech?

Ano, sledoval. Když jsem měl čas, tak jsem se na kluky podíval. Samozřejmě jsem s nimi byl pořád i v kontaktu.

Měl jsi tu možnost vidět poslední utkání Třince na vlastní oči?

To bohužel. Na jejich poslední zápas jsem se díval jen v televizi, ale bylo fajn vidět konečně na stadionu alespoň nějaké lidi.

Když jsi naposledy působil ve Frýdku-Místku, chodíval na tvé zápasy pravidelně tvůj táta. Jak to bylo, když jsi mu frknul tak daleko od domova?

Jo táta, to je velký fanoušek. Samozřejmě všechno sledoval přes počítač. Snažil se, aby mu nic neuniklo (smích).

Takže teď už si jen přát, aby byl svět znovu ve starých kolejích a diváci mohli přijít do ochozů. Ta sezona byla určitě pro vás, hráče, hodně specifická až bych řekl že i divná. Souhlasíš?

Naprosto souhlasím. Letos to bylo úplně jedno, jestli hrajete doma nebo venku. Diváci na tribunách neskutečně chyběli. Doufám ale, že nás v nadcházející sezoně ti naši povedou k vítězstvím.

(Foto: Jan Homolka)

CHRISTOV SE STAL OTCEM, K PORODU JEJ ALE NEPUSTILI

Koncem loňského roku vyšel v Českobudějovickém deníku s Vítem Christovem rozhovor, kde se mladý forvard rozpovídal o narození syna Tobiáše. Přečtěte si přepis části rozhovoru.

První přebalování byl docela záhul, usmívá se útočník Vít Christov

Vloni na jaře se stal poprvé otcem, což mu výrazně změnilo život. Čtyřiadvacetiletý útočník si navíc v minulé sezoně připsal k již patnácti extraligovým startům za třinecké Oceláře dalších 33 duelů v nejvyšší soutěži za nováčka z Českých Budějovic.

Změnil se vám hodně život po narození synka Tobiáše?

Životní priority se mi tím hodně obrátily, ale hlavně se snažím užívat si každý okamžik a jsem neskutečně šťastný, že ho máme. A že jsou hlavně on i manželka zdraví.

V dnešní době není až tak obvyklé, aby mladí muži ve vašem věku už měli děti. Bylo to ve vašem případě plánované rodičovství?

Bylo to plánované. Určitě bychom do toho nešli, kdybychom věděli, že bychom to nějak nezvládali. Všechno jsme si promysleli a shodli jsme se, že bychom miminko chtěli. A podařilo se nám to velice brzy.

Byl jste přítomen porodu?

Bohužel ne. Tobiáš se narodil zrovna v době, kdy byla na jaře koronakrize, takže jsem k porodu nemohl. Jediná možnost byla v případě, že by manželka rodila přirozenou cestou. To bych se tam třeba na dvě hodinky mohl přijet na malého podívat. Jenže nastaly komplikace a porod probíhal císařským řezem, takže jsem tam vůbec nemohl.

Mrzelo vás to hodně?

Mrzelo mě to dost. Ale doba je bohužel taková. Nic jiného se nedalo dělat. Tak mi pak manželka alespoň posílala fotky.

Zvládáte všechny rodičovské povinnosti, jako je třeba přebalování nebo ježdění s kočárkem?

Nebojím se ničeho. Přebaluji, dávám malému najíst, jezdím s kočárkem. Jenom poprvé, když jsem přebaloval, tak to byl docela záhul (smích). Ale pak jsem si zvykl a už je to v pohodě.

Máte v plánu více dětí, když jste takhle brzy začali?

Tahle otázka ještě nepadla. Uvidíme, jestli zůstane u jednoho, nebo bude časem i druhé.

Jak jste dospěli ke jménu Tobiáš? Kdo ho vybral?

Společně. Oba jsme si napsali na papírek nějaká jména. Bylo jich několik, na kterých jsme se shodli, a nakonec jsme vybrali Tobiáše. Nebylo kolem toho žádné haló, ani jsme se kvůli tomu nemuseli hádat (úsměv).

Jste rád, že máte syna, nebo byste měl raději dceru?

Za syna jsem rád, ale nijak jsem to neřešil. Hlavně jsem si přál, aby byli oba v pořádku. Kluka si ale asi užiji víc, než kdyby to byla holčička.

Věděli jste pohlaví dopředu?

Ano. Chtěli jsme to vědět. Jakmile to bylo možné, tak nám to doktor sdělil.

Máte představu, že bude váš syn také sportovat, nejlépe hrát hokej jako vy?

Určitě ho ke sportu povedu. Ale chtěl bych, aby si toho vyzkoušel víc. Pak se uvidí, co ho bude bavit. Nebudu ho vyloženě tlačit do hokeje. Každopádně bych ho chtěl vést k aktivnímu životu, aby sportoval.

(Foto: Martin Kurfiřt)

VÍT CHRISTOV

Narozen: 30. srpna 1996 v Třinci
Váha/výška: 79 kg/183 cm
Hůl: levá
Post: útočník
Kariéra: HC Oceláři Třinec, HC Frýdek-Místek (střídavé starty), HK Nový Jičín (střídavé starty), HC Frýdek-Místek (střídavé starty), Motor České Budějovice, HC Frýdek-Místek
Úspěchy: s HC Frýdek-Místek postup do 1. ligy (2015/16), s IHC Nový Jičín (mistr republiky v juniorech, in-line hokej), juniorský mistr světa v in-line hokeji s českou reprezentací (hrálo se v roce 2015 v Argentině, Christov vstřelil 6 branek a titul získal také i obránce Jan Zahradníček)