Rostislav Martynek je odchovancem třineckého hokeje. Právě v týmu zpod Javorového už v mládežnických kategoriích prokazoval hokejové nadání a hned během své první extraligové sezony 2002/03, ve svých dvaceti letech, zaznamenal včetně play-off bilanci 12+10. Následně si u Ocelářů vybudoval pevnou pozici a sedm sezon patřil ke stabilním členům třineckého kádru. Subtilního útočníka vždy zdobilo vynikající bruslení a čtení hry. Po odchodu z Třince, na jaře 2010, přijal nabídku z Českých Budějovic, kde odehrál dvě sezony. Následovalo úspěšné angažmá v dresu Litvínova, kde v dubnu 2015 oslavil historicky první a dosud jediný titul tradičního klubu, který vyznává žlutočerné barvy.
Od sezony 2017/18 znovu patřil do třinecké hokejové organizace, přijal totiž výzvu z partnerského Frýdku-Místku. V klubu s rysem na hrudi absolvoval celkem pět prvoligových sezon, během kterých posbíral 51 gólů a přidal 88 asistencí. V té době ale dostával pozvánky také do extraligového týmu Ocelářů, kde mimo jiné byl v prosinci 2019 u stříbrného úspěchu Třince na nejstarším klubovém turnaji světa, legendárním Spengler Cupu ve švýcarském Davosu. Minulý ročník 2022/23 strávil v dresu německého Kemptenu, kde se ve 33 zápasech blýskl bilancí 21+19.
Rosťo, prozraď, jak se rodil tvůj návrat do Frýdku-Místku?
Několik týdnů zpátky jsme se s Honzou Peterkem na třineckém zimáku bavili ohledně aktuální situace ve Frýdku-Místku. Mluvili jsme o tom, jak se vyvíjí sezona, proč trvá ta neúspěšná série. Honza se mě otevřeně zeptal, jestli bych měl chuť nebo zájem do toho zasáhnout. Ať už v kabině nebo na ledě. Ve Frýdku-Místku jsem strávil pěkných pět sezon, osud klubu mi rozhodně není lhostejný. Odpověděl jsem mu, že z mé strany by zájem byl, pokud bude také zájem ze strany trenérského týmu, tak se můžeme domluvit.
Působíš v naší organizaci jako trenér ocelářské 8. třídy, pomáháš také jako kouč bruslení. Nabízí se otázka, jak dokážeš svoje povinosti skloubit? Máš přestavu, jak by tvoje angažmá ve Frýdku-Místku mohlo v praxi vypadat?
Jestli bych odehrál dva, pět či deset zápasů, to jsme původně vůbec neřešili. Oficiálně někde před novináři nebo do médii jsem nikdy nevyhlašoval, že bych ukončil hráčskou kariéru. Honzovi jsem tedy potvrdil, že z mé strany tady ochota je. Druhý den Honza už mluvil s trenéry, kteří mi poté zavolali, jestli bych mohl dorazit do Polárky na trénink.
Na čem jste se s trenéry Hrnčárem a Daněm konkrétně domlouvali?
Trenérům jsem oznámil, že se udržuji v tréninkovém rytmu, ale pochopitelně zápasové tempo je trochu jiné. Dohodli jsme se, že tomu dáme nějaké dva až tři týdny a uvidíme, jak na tom budu, jaká bude také situace Frýdku-Místku. Mluvili jsme o tom, že bych po repre pauze, pokud vše půjde podle plánu, mohl na několik zápasů nastoupit. Jestli to bude na dva, pět či deset zápasů, to si v tuto chvíli netroufám prognózovat.
Kdy jsi naposledy hrál ostrý soutěžní zápas?
Bylo to v Německu na konci března, což není až tak obrovská herní pauza. Jak už jsem zmínil, Chance ligu jsem hrál ve Frýdku pět let, tudíž mám přehled, co vše to obnáší. Mám k této lize respekt. Nebylo to tak, že tady máme jen nějakou hurá akci. Tohle jsem nechtěl, a ani týmu by tohle uvažování neprospělo. Potřeboval jsem proto každodenní dril, pořádné tréninkové dávky. Teď už mám za sebou zhruba tři týdny tréninků, a cítím se výborně. Nemám potřebu si něco dokazovat, v hokeji jsem už toho dost prožil. Mým hlavním cílem je pomoct Frýdku-Místku v této složitější době.
Jak bedlivě jsi sledoval letošní hru rysů? V čem vidíš důvody současného postavení?
Myslím, že dost zápasů se ztratilo velmi těsně, výkony mnohdy nebyly vůbec špatné. Asi to bylo trochu v hlavách, každá porážka vás logicky sráží dolů. V poslední době je ale vidět zlepšení, možná trochu škoda, že zrovna přišla repre pauza (usměv). Chodil jsem do Polárky také jako skills kouč a viděl jsem, že v týmu je obrovská chuť i během tréninku. Viděl jsem osobně několik posledních zápasů a herní projev byl rozhodně lepší. Věřím, že všechno se ještě otočí v náš prospěch, začneme poctivě sbírat body a vyhrávat!
