Šlo o to, že vždy vybraný jedinec týmu pronikal na území soupeře, kde měl za úkol dotknout se co nejvíce protivníků, ale současně mít stále otevřenou cestu do bezpečí na svou polovinu dřív, než mu dojde dech. „Tú, tú, tú, tú…“ z jeho úst tak bylo signálem, že ještě nenabral znovu vzduch. Pokud jej protivníci dokázali u sebe udržet, body pro svůj tým nezískal. Nad vším bděl trenér Pavel Palát, který dbal na to, aby si uvědomovali i taktickou stránku hry, i když prioritní byla síla. „Takhle něco hrajeme pořád, jde hlavně o to, ať to děcka baví a něco jim to dá i pro náš sport,“ řekl trenér nejmenších, který využil příhodného počasí tentokrát k využití plácku před halou.