Odchovanec David Ostřížek se pokouší o restart
Mládežnický hokej
Jednatřicetiletý David Ostřížek je jeden z frýdecko-místeckých odchovanců, kteří se dostali na extraligovou úroveň. Především kvůli zdravotním problémům se po štacích v nejvyšší soutěži v Olomouci a Brně bude snažit v nadcházející sezoně o výkonnostní restart o level níž, v jednom z prvoligových týmů, jehož jméno se ještě musí držet pod pokličkou. Uvidí jej tak v rámci Chance ligy i fanoušci Frýdku-Místku, přičemž nevylučuje, že v jeho kariéře přijde moment, kdy znovu nastoupí i ve frýdecko-místeckém dresu.

V kolika letech jste ve Frýdku-Místku začínal a kde jste působil potom?

Ve Frýdku-Místku jsem začínal s hokejem, když mi bylo pět, a byl jsem tu do svých šestnácti. Potom jsem šel do Třince, kde jsem hrál dorost a juniorku a snažil se chytit v áčku. Pak přišly střídavé starty, hostoval jsem v Olomouci a odtud zamířil do Brna. Tyto dvě hokejové adresy jsem střídal, naposledy jsem byl loni v říjnu vytrejdován z Olomouce do Brna, kde jsem znal prostředí i trenéra Kalouse, který mě trénoval v Třinci, ale bohužel jsem se zase zranil a sezona nebyla moc dobrá.

Jméno vašeho příštího klubu ještě nemáte svoleno odtajnit, ale podle čeho jste se rozhodoval?

Ten klub má ambice a jeho nabídka se mi jevila za daných okolností pro mě nejlépe. Věřím tu v lepší časy po zdravotní stránce, že mě už po operacích obou ramen a kolena nebudou brzdit další zranění. Od toho se pak dá odpíchnout i k nějakým výraznějším výkonům a sportovním úspěchům.

Jakých nejvýraznějších úspěchů jste už dosáhl, čeho si nejvíce ceníte?

V prvním roce, co jsem hrál za Kometu, jsme získali v sezoně 2014/2015 bronzové medaile. To byl určitě úspěch, ale daleko větší zážitek byl, když jsme o sezonu dřív s Olomoucí postoupili do extraligy. Také nemůžu zapomenout na reprezentaci. Dostal jsem do výběru do 20 let a byl i na mistrovství světa v Kanadě. Bohužel jsme tam vypadli ve čtvrtfinále s Rusy.

Když jsme u reprezentace, co říkáte na výsledek letošního mistrovství světa?

Z toho mám radost, velkou. Být třetí na světě je pořád úspěch, ale mrzelo mě, že jsme nezvládli líp to semifinále s Kanadou. Škoda, ale každopádně zápas o třetí místo zvládli kluci suprově, k tomu lze jen gratulovat. Samozřejmě to přeju celému českému hokeji.

Vy platíte za univerzálního útočníka, ale co hrajete raději?

V Olomouci jsem pět let hrál levé křídlo, hrával jsem i centra. Jen vpravo mi to vyloženě nevyhovuje. Když si můžu vybrat, jaký post hrát, tak asi spíše to levé křídlo.

Jak se na další sezonu připravujete?

V Olomouci, kde teď bydlím, individuálně s kondičním trenérem. Trénujeme každý den přes týden a o víkendu vyjíždím na kolo.

To se o vás ví, že horská cyklistika je vaše vášeň…

Oblíbil jsem si celkově cyklistiku. Když jsem s horským kolem před deseti lety začal, hrozně mě to chytlo, ale dnes mám i silniční kolo a střídám to. Každopádně cyklistika je perfektní doplněk na fyzičku i na vyčištění hlavy, když se člověk dostane do přírody na pěkná místa. Mám už svá oblíbená i na Olomoucku, ale v Beskydech nejčastěji volím trasu z Frýdku na Ondřejník, tam to mám nejradši.

Takže na Frýdek-Místek jste stále nezanevřel?

I když jsem momentálně v Olomouci, rodinu mám ve Frýdku a místní hokej stále sleduji, protože s ním je spjata celá naše hokejová rodina. Táta se stará o bufety na zimáku, kromě mě tu hrál starší brácha, který přestal hrát v osmnácti, a mladší patnáctiletý brácha je aktuálně v Třinci. I já si jednou možná zahraju zase doma, i když ještě nepřišla ta pravá chvíle. Ale co není, může do budoucna být.

(Foto: www.hc-kometa.cz)