Díky své spolehlivosti jsi dostal laso z Třince. Jak si užíváš účast v kádru úřadujícího mistra po postupu do semifinále?

Mám radost, že jsme postoupili tak rychle. Je ovšem fakt, že na papíře to vypadá jednoznačně, ale zápasy byly vyrovnané a těžké. Ukázala se velká kvalita třineckého týmu. Bude to možná znít jako fráze, ale užívám si plnými doušky každý zápas. Mohly to být pro mě poslední zápasy v Třinci, ale také tomu tak nemusí být. Zatím nevím, jak to bude v semifinále, jakou sestavu trenéři pošlou do hry. Byl jsem rád za důvěru, chtěl jsem odevzdat maximum v každém zápase.

Čtvrtfinálovou sérii proti Vítkovicím jsi absolvoval v obranném páru s Honzou Zahradníčkem, kterého znáš ze společného působení ve Frýdku-Místku. Adaptace proto si nebyla složitá...

Se Zahradou se mi hrálo výborně, nastupovali jsme nějaký čas spolu už během sezony ve Frýdku. Náš herní čas na ledě nebyl úplně malý, ale pochopitelně na přesilovky či oslabení tam chodili zkušenější kluci. Můj herní ice-time byl opravdu slušný. Kdybych měl hrát v extraligovém play-off tolik, co jsem míval ve Frýdku, asi bych to úplně neudýchal (směje se). Extraliga má fakt jiné tempo, je to pořádný záhul. Mám radost, jak jsme to zvládli.

 

Čtyři zápasy v základní části, čtyřikrát zatím v play-off. Jak tě třinecký tým přijal?

 

Třinec má ve svém kádru velká jména, spoustu kluků, kteří prošli reprezentací. Je tam několik hvězd, ale stejně si nikdo na nic nehraje, máme výborný kolektiv. Bylo určitě dobře, že jsem za Oceláře odehrál už pár zápasů v základní části, a teď do play-off jsem nešel v roli úplného nováčka. Věděl jsem, jak to v třinecké kabině funguje, jaké mají trenéři požadavky. Když jsem teď přišel na play-off, nepřišlo mi to jako velký skok do neznáma. Kluci v kabině jsou fajn, všichni vědí, oč se hraje, tým jde za svým cílem.

 

 

Před příchodem k Ocelářům jsi zřejmě nejlépe znal Tomáše Kundrátka. Oba jste přerovskými patrioty, znáte se z letní přípravy. Předpokládám, že ti na začátku hodně pomáhal...

 

Kundrce znám opravdu dlouho, máme v Přerově tréninkovou skupinku, připravujeme se každé léto na start sezony. Už minulý rok, kdy jsem podepsal Frýdku, tak mi říkal, že si možná spolu v Třinci zahrajeme. Tehdy jsem tomu moc nevěřil. Nakonec se to ale vyplnilo, dokonce jsme se několikrát potkali na ledě. Tomovi musím touto cestou moc poděkovat, protože se o mě krásně postaral i mimo led. Když jsem například potřeboval pomoct s ubytováním v Třinci mezi jednotlivými zápasy. Kundrc se o mě skutečně postaral jako o vlastního.

 

Zažil jsi vyřazovací část v Chance lize, mnohokrát jsi prožil vyhrocené hanácké derby mezi Přerovem a Prostějovem. Jak jsi vnímal atmosféru v arénách během play-off v nejvyšší soutěži, navíc v rámci prestižního moravskoslezského derby?

 

Už domácí zápasy v základní části měly výbornou kulisu, ale v play-off to bylo ještě o level lepší, hlučnější. Bavily mě i zápasy ve Vítkovicích, ale tam je aréna stavebně odlišná, všude je to daleko. Atmosféra v Třinci a ve Vítkovicích se proto nedala porovnat. U nás to bylo prostě lepší.

 

Co říkáš na zázemí WERK ARENY?

 

Vždy jsem o tom jen něco slyšel, četl, na vlastní oči to je ale vždy jiný zážitek. Musím potvrdit, že zázemí je na maximální úrovni. Je radost hrát v takových podmínkách! Nemám sice možnost to porovnat, protože nikdy jsem nehrál nikde v Evropě či v NHL. Myslím si ale, že takových prostorů moc v Evropě není. Špičkové není jen zázemí, ale také veškerý servis okolo. Kustodi, maséři, fyzioterapeut - to vše je opravdu na nejvyšší úrovni. Určitě proto není náhoda, že Třinec je českým TOP klubem.

 

V neděli vám startuje semifinále proti Mladé Boleslavi. Ocelářům se postupně vracejí do kádru bývalí marodi, konkurence je obrovská. Jak prognozuješ své šance, že znovu zasáhneš do hry?

 

Třinci se postupně uzdravili někteří obránci, kteří nemohli zasáhnout do čtvrtfinále. Stále ale s ocelářským kádrem trénuji, stejně jako Kuba Teper či Dan Krenželok. Odehrál jsem myslím slušné čtvrtfinále, ale vůbec netuším, jestli do semifinále zasáhnu. Je to vždy rozhodnutí trenérů, hráč může jen doufat. Budu se připravovat tak, jako bych měl naskočit. Pokud ale nezasáhnu do hry, naštvaný nebudu. Prostě to pochopím a budu týmu držet palce, aby zvládl dosáhnout na svůj cíl.

 

 

Jsi v ideálním hokejovém věku, máš 27 let. Přiznej se ale, věřil jsi po příchodu do Frýdku-Místku, že si u Ocelářů zahraješ a navíc budeš velmi platným členem kádru?

 

Upřímně řečeno, nedělal jsem si nějaké velké naděje, že se do Třince dostanu. Ten cíl, zahrát si v nejlepším klubu v České republice, opravdu v mé hlavě primárně nebyl. Spíš můj děda a táta věřili, že by se to mohlo podařit. Vždy jsem si říkal, že bych chtěl vidět alespoň třineckou kabinu a další zázemí. Na tohle téma jsem vždy a ze všech stran slyšel velkou chválu. To se mi povedlo zrealizovat, navíc jsem si zahrál pár zápasů. Všechno je tak trošku nad rámec mého progresu a také mého očekávání.

 

Pokud bychom se ještě vrátili k sezoně v týmu z Polárky, jaký to byl ročník? V kanadském bodování slušných 2+20, navíc v bilanci účasti na ledě devět kladných bodů, což je nejvíc z frýdecko-místeckých obránců...

 

Z osobního hlediska to byla nejlepší sezona v seniorském hokeji. A to jak optikou kanadského bodování, tak rovněž z pohledu toho, jak jsem zvládl přechod z Přerova, kde jsem strávil prakticky celou kariéru. Měl jsem lehké obavy, jak to se mnou bude vypadat, jak ta změna prostředí se mnou zacvičí. Povedlo se mi s tím nějak popasovat, bylo to fajn.

 

Rysi postoupili do elitní desítky, ale v předkole těsně nestačili na pražskou Slavii. Převládalo zklamání, či naopak hřejivý pocit, že jste odevzdali maximum a favorita potrápili?

 

Určité zklamání po vypadnutí se Slavii tam bylo. Věřili jsme, že to můžeme zvládnout, hráli jsme vyrovnané zápasy, rozhodly maličkosti. Celkově ale sezona nebyla špatná. Soutěž byla neuvěřitelně vyrovnaná, bylo to dost o nervy. Chvíli jsme byli nahoře, pak zase dole. Když jsme proklouzli do předkola, tak jsem říkal, že mým pohledem je sezona úspěšná. Nebylo totiž daleko do baráže, kde mohla spadnout třeba Poruba či Přerov. To byly ambiciózní týmy, které se ale letos Chance ligou protrápily. Nechtěl bych být v kůži kluků ze Šumperku, kteří teď musí víc než měsíc jen trénovat a čekat na soupeře, se kterým poměří síly v baráži o účast v první lize. Myslím si ale, že Šumperk je natolik kvalitní, že Chance ligu v pohodě uhájí.

 

Prožíváš asi nejlepší sezonu kariéry a to navzdory faktu, že jsi měl zdravotní patálie. Nejprve vyražené zuby, nutnost hrát s košíkem, poté následoval covid. Přes tyhle nepříjemné problémy můžeš nyní bojovat o extraligový titul...

 

Prakticky celou kariéru jsem nějaké větší zranění neměl. Letos ale ty zdravotní trable přišly. Nejprve vyražené zuby, což byla dost velká komplikace, jelikož jsem musel víc než dva měsíce hrát s košíkem na helmě. První týdny byly nepříjemné, nemohl jsem pořádně jíst, měl jsem časté bolesti. Hrát dlouho s košíkem není žádná sranda. Do toho přišel covid, ale ten zasáhl daleko víc lidí. Návrat po téhle nemoci pak nebyl snadný. Přes tyhle zdravotní komplikace si myslím, že sezona je z osobního hlediska povedená. Hokej je ale týmový sport. Nic zatím nekončí, Třinec má nejvyšší cíle!

Foto v článku: Lukáš Filipec, Jan Velčovský.