Na led jste se vrátili po třítýdenní pauze. Jaký byl úvodní trénink?

Vladimír Svačina: Ostatní kluci chodili na led skoro celou přípravu, já jsem se připojil až teď. Pauza byla dlouhá, už jsem se opravdu těšil na led. Trénink měl kvalitu, zameřili jsme se prakticky jen na techniku bruslení. 

Vojtěch Mokry: První trénink byl trošku "ošahávací", abychom si to po delší době znovu zkusili. Když beru v potaz, že jsme dělali trochu nové věci, tak to bylo dobré. Teď už do toho šlápneme a začínáme makat.

Někteří hráči si po prvním letním tréninku na ledě stěžují, že cítí bolest, jelikož mají novou výstroj, na kterou si musí teprve zvykat. Jak je to u vás?

VS: Když to jde, tam mám celou výstroj starou. V loňské sezoně jsem měnil akorát loketníky, protože v těch starých už to moc nešlo. Jinak platí, že už mám výstroj několik let původní, ale brusle jsem měnil těsně před začátkem play-off v Třinci. Proto jsem při prvním tréninku netrpěl. Možná se na noze objevil nějaký menší puchýřek, ale jinak vše v pohodě.

VM: Většinu věcí už mám nových a je fakt, že vše je trochu tvrdší, třeba brusle. Zvykám si, ale to nejhorší teprve přijde na druhý den. To bude peklo (usmívá se).

Oba dva jste krásně opálení, vypadáte odpočatí. Prozraďte, jaká byla vaše dovolená? 

VS: U moře jsem byl hned po sezoně, ale teď jsme byli s rodinou jen na pár dnů na Slovensku. Jinak jsem ale léto pojal pracovně. Mám to nastavené tak, že po sezoně si dávám volno, ale pak chci jet až do ledu. Většinou jsem chodil do posilovny a také jezdil na kole. Moje opálení je proto spíš z cyklistiky, než z nějakého ležení u vody.

VM: Začátkem prázdnin jsme byli týden u moře. Musím říct, že jsem si to tam užil, ale bylo toho dost ,a těšil jsem se znovu na tréninky. Během dovolené jsme pouze odpočívali, neběhali jsme, ani necvičili, bylo to vyloženě relaxační. Byli jsme spolu s Patrikem Švančarou v Tunisku, kde bylo snad 40 stupňů. V takovém vedru se opravdu ani nedalo běhat (usmívá se).

Do začátku Chance ligy ještě zbývá poměrně dost času, ale zkusme prognózovat, jaká bude síla týmu a eventuální ambice rysů...

VM: Pokud budeme dělat to, co máme, tak si to sedne. Věříme, že uděláme play-off, s klukama jsme si sedli, parta je tady super. Osobní cíl je takový, že chci mít nejlepší sezonu za tři roky, a doufám, že to naplním.

VS: Kádr se hodně obměnil, ale to platilo také minulý rok. Nastaly změny, ale je tady několik známých tváři třeba z Poruby. Předchozí rok to pro mě byla větší neznámá. Myslím si, že trenéři a manažer to poskládali výborně, teď už je to jen nás, abychom se správně nachystali. Do začátku sezony zbývá dost času, musíme do toho pořádně šlápnout, a na nic se nešetřit.

První trénink vedl odborník na techniku bruslení, kterým je skills kouč Michal Papaj. Jak se ti, Vláďo, zamlouvají jeho metody?

VS: Pro mě to je trochu zvláštní, těžko se s tím popasovávám. Když třeba bruslíme v podřepu, se zadkem skoro až na ledě (směje se). Ale přiznávám, že něco to má do sebe, hokej hrozně letí dopředu, a na tohle se musíme zaměřit. Mladší hráči tyhle novinky vstřebají lépe, protože takové cviky už v mládeži dělali. S námi staršími to nikdy předtím nikdo moc nedělal. To ale není výmluva, musíme se s tím popasovat.

Na ledě byl s vámi i bývalý hráč Frýdku-Místku Lukáš Jašek. Dva roky hrál finskou nejvyšší soutěž, která je bruslařsky snad nejlepší na světě. Bylo to na něm znát?

VS: Lukáš byl zrovna za mými zády, nechal jsem ho za sebou (směje se). Všichni ví, že Jašo je výborný bruslař. Co jsme se bavili, tak teď podepsal do Švédska. Zrovna jsem mu říkal, že by mohl vzít do Švédska našeho trenéra bruslení, aby viděli, jak tady pracujeme.

V posilovně jsi potom vedl debatu s Patrikem Kochem. Účastník letošního MS, loni bek Vítkovic měl posílit Oceláře, nakonec ale slovenský borec putuje do zámoří, kde zabojuje o dres Arizony. Můžeš prozradit, o čem jste se bavili?

VS: S Patrikem jsme se znali už z Vítkovic, v kabině jsme si sedli. Teď už to mohu říct, není to žádné tajemství. V loňské sezoně mi volal manažer Honza Peterek a vyptával se ohledně Kocháčka, jaký je v šatně atd. Musel jsem ho vychválit, doporučil jsem ho. Říkal jsem, že takových obránců v lize moc není, kteří umí hrát hokej, a zároveň jsou hodně nepříjemní. S Patrikem byla řeč také o Americe, jak se tam těší. Povídal, že tam má být celý rok teplo, bere proto i rodinu. Zkusí se porvat o místo, ale ví, že pokud to nevyjde, tak podepsal ve výborné organizaci, vrátí se domů a bude hrát v Třinci.

Rysy před sezonou posílil další tvrďák - Honza Výtisk. Co říkáš na jeho příchod?

VS: Na tréninku si budeme muset dávat velký pozor, i když vím, že do nás nepůjde tak tvrdě, jako v zápase. Hráli jsme proti sobě už dnes bago, jde vidět, že i tam bránil naplno a vypíchl nám spoustu puků. Chodil do kolen a blokoval střely. Určitě jsme rádi, že je Honza na naší straně, než aby měl hrát proti nám. Vždy jsme si museli dávat velký pozor, jestli je Vyply na ledě, protože umí najít hráče a trefit ho.

Vojto, o tobě víme, že jsi před měsícem bojoval za český výběr na MS v trojkovém hokejbalu. Získali jste v Hodoníně po finálové prohře s Kanadou stříbro. Jak na tento šampionát budeš vzpomínat?

VM: Beru to jako super zkušenost, a zároveň skvělé zpestření letní přípravy. Trojkový hokejbal je specifický, je tam málo prostoru, gólman si moc neodpočine, góly padají přes celé hřiště. Je to hra přesně podle mého gusta, hraje se na malém prostoru, bylo to super. Největší rozdíl je asi v přesilovkách, kde se hraje tři proti dvěma, a padá skoro pokaždé gól. Stříbro beru jako velký úspěch. Kanadu se snaží všichni porazit už asi deset let, a aspoň v základní skupině jsme jim dokázali vzít bod. Kanaďané ten trojkový hokejbal hrají profesionálně. Jsme proto rádi, že jsme s nimi hráli vyrovnaně aspoň ve skupině.