Jaký máš pocit z průběhu tréninků, které během reprezentační přestávky měl tým více zintenzivněné?

Já jsem rád, že konečně po mém příchodu máme čas s tím týmem trénovat, protože po mém příchodu jsem okamžitě naběhl do zápasového procesu. Hrálo se strašně hodně zápasů, byly tam vložené pondělky, takže nejen trenér, ale i celé mužstvo, muselo rozumně pracovat se silami, jelikož tam bylo také i náročné cestování. Vlastně se každý druhý den hrálo a ti chlapi musí také i vyfouknout. Neměli jsme tam tedy tolik toho času, i proto jsem za tu repre pauzu rád. Měli jsme k dispozici devět dní bez utkání, z toho dva dny dostali kluci i volno, takže si mužstvo mohlo oddechnout. Ten čas jsme využili tedy nejen k dobíjení baterek, ale také i na správnou regeneraci a odpočinek. Já jsem rád, že to mužstvo je pokupě, nemáme nikoho extra zraněného, takže se všichni účastní tréninkového procesu.

Jaký dopad bude mít podle tebe těch devět dnů bez zápasového vytížení?

Věřím tomu, že pozitivní. Mužstvo, které je dole a prohrává, tak čeká na takovouto reprezentační pauzu, aby se trochu zregenerovalo tělo, i mysl. Aby se také potrénovalo a zkusilo se dostat do nějakého stavu, který by tým nastartoval na výhry. Mužstvo, které vyhrává pravidelně, tak s tím nebude mít žádný problém. Je to o nastavní té hlavy.

Mluvíš o týmové mentalitě a nějakém týmovém duchu. Vzal jsi kluky během té pauzy například do zoologické, do divadla, nebo třeba na pivo?

Ne, ne... na tohle teď není čas. Spíše pracujeme na tom, abychom dali dohromady jemné šrámy a zranění, pokud tam nějaké máme, ale chvála bohu, že tam nic takového není. Dáváme se dohromady kondičně, abychom byli adekvátně připraveni. Plus, jak už jsem říkal, dobrá regenerace. Dále pak taktika, strategie, plán, kterým se chceme prezentovat svou hrou. Spíš se věnujeme věcem komplexním. Ta kabina je pracovitá a je zdravá. Ti chlapi chtějí pracovat a chtějí se posouvat.

Když jsi přišel před časem do naší organizace a já tě poprvé uviděl, tak jsem si upřímně řekl...hele, tak tohodle borce bych nechtěl nikdy potkat někde v Ostravě na nádraží a v noci. Jak to třeba vidí samotní hráči? Měli z tebe strach?

(smích) Co se týče tvé otázky, tak na to se spíše musíš zeptat hráčů samotných. Mou metodou není to, aby ze mě měl někdo strach, ale člověk si musí respekt zasloužit. Musí ukázat, že umí pracovat nejen v té komfortní zóně a lehkých podmínkách, ale právě i v těch těžkých, nekomfortních. Že se toho nezlekne. I proto jsem tuto roli přijal, věděl jsem předem, do jaké situace přicházím.

Takže nějaká metoda cukru a biče, nebo spíš více toho biče, tak to tedy neuznáváš?

Řeknu to takhle. Jsem maximalista a strašný detailista. Buď něco dělám a dělám to naplno, nebo to nedělám a nechávám to tak.

Jestli se nepletu, tak v Česku je to tvé první trenérské angažmá. Byť je to krátká doba, dokážeš už poměřit rozdíl mezi českými celky a těmi slovenskými?

Tak je to stále ten česko-slovenský hokej, protože jsme z něj vzešli. Já osobně bych si nedovoli tvrdit, že je to horší, nebo je to lepší. Bylo by určitě fajn, kdyby ta konfrontace proběhla. Z čeho jsem ale překvapený, tak že zdejší první liga je hodně o bruslení. Opravdu je to nahoru dolů, šedesát minut se na ledě jezdí. A ty zápasy, které vidím, tak ano, je tu někdo odskočený a bodově nahoře, ale tady může každý porazit každého.

V poslední otázce se tě zeptám, zda-li bys chtěl něco vzkázat fanouškům? Třeba nějaký tip na silný motivační pokřik?

Bylo to pro ně velmi těžké období, které vlastně trvá, jelikož se stále nacházíme na té pozici, na které jsme. Dnes jsme tam, kde jsme, ale já věřím, že půjdeme nahoru. A bude to myslím i jejich zásluhou, když nás příjdou podpořit nejen ve chvíli, kdy se bude dařit. Pořád nás čeká ještě dvaatřicet kol, takže ve hře je nějakých sto bodů. Pro mě je jediné, aby ti fanoušci stále stáli při těch hráčích a tom týmu i když se daří, ale i když se dařit nebude.

VIDEOROZHOVOR S TRENÉREM RYSŮ MARTINEM HRNČÁREM