Zdeňka Vojtu potěšilo, kolik vidí v sále dam-maminek, protože podle něj je spolupráce trenér-rodič velmi důležitá. „Musíme jim vysvětlit, že máme stejný cíl – rozvoj jejich dětí, našich svěřenců, které nám svěřují, abychom pomohli je rozvinout. Nám jako svazu tedy záleží na tom, aby se vědělo o nejnovějších poznatcích, které například začínají už u stravy. Na stránkách pojdhrathokej.cz jsou proto mimo jiné i díly o stravě dětí, jak co nejjednodušeji a levně pomoci, aby měly dost energie, nejen pro sport, ale i pro školu,“ řekl v úvodu, aby se následně dotkl citlivého tématu, jestli je lepší raná specializace, nebo dlouhodobý celkový sportovní rozvoj dítěte. „Je neskutečný boj o to, co je lepší pro děti, co vede rychleji k cíli a co zvyšuje výkony. Ten boj není jen u nás, je celosvětový, i v Americe, ve Finsku. Hokej je nejtěžší sport v tom, že musíme děti naučit bruslit, kdežto v jiných sportech využívají přirozené pohyby. Dneska už ale i v jiných sportech musí děti často vlastně učit chodit, běhat, házet, to se kdysi nemuselo. Populace se ale neskutečně změnila,“ posteskl si Zdeněk Vojta a sdělil spoustu dat, které byly jakousi obžalobou dnešního vzdělávacího systému, životního stylu i populace jako takové. Různé testy totiž například ukazují, že 65 % dětí 3. třídy má problémy s dlouhodobou vytrvalostí, 70 % má hraniční výsledky v 7. třídě a druhý ročník středních škol vykazuje problémy už u 89 % s tím, že v jakémsi optimu je pouze 7 procent. „Ve škole je posadíme stylem seď a nezlob a pohybová aktivita dětí má od nástupu do školy obecně klesající tendenci, samozřejmě i ve volnočasových aktivitách. Dětem chybí tisíce kroků denně, má to vliv na svalové kontrakce, kvalitnější svalovou tkáň, jsou subtilnější, slabší a čím jsou starší, tím jsou línější, tím méně chtějí cokoliv dalšího dělat. U dětí na sportovních školách je mezi 12letými a 15letými rozdíl 2500 kroků denně, přitom mají identický školní i tréninkový program. Chybí i obyčejná chůze do školy, plavání, druhý sport. WHO doporučuje pro děti 60 minut pohybu střední a vyšší intenzity denně, což není výkonnostní ukazatel, ale pouze údaj zdravotní, pro prevenci nadváhy a podobně. Osmáci v extraligovém klubu měli kolem 11 hodin pohybu týdně, je to cesta k úspěchu, k výkonu? Nemají ani zdaleka 20 hodin pohybu, což se považuje za ideální. Vedle toho klidně mají 15 hodin sledování TV nebo PC týdně. Přimět děti, aby se hýbaly mimo trénink, je zkrátka dneska těžké, do toho mama-taxi, přivezu na trénink, odvezu z tréninku, dětem to neprospívá. Chci apelovat, pokud nám děti chodí na jiné sporty, nechejte je, není to konkurence, pokud s nimi budeme pracovat tak, jak se má, tak nám nakonec mohou přitáhnout i další děti z jiných sportů. Stále jsme sexy, jsme zajímaví, jak pro rodiče, tak pro děti,“ vyzýval k vytvoření co nejširšího tréninkového základu a radostnému vztahu k pohybu, v němž nepomáhají dostatečně školy, kde je mnohdy zakázáno dělat kotouly, aby se dětem něco nestalo. Při kdysi obvyklých 12minutových bězích v tělocviku má dnes spoustu dětí problém alespoň tento čas „nějak ujít“. „V 80. a 90. letech byl základ v tělesné výchově – ta spodní část pyramidy úplně zmizela, spontánní činnost zmizela, tato základna musí být suplována v naší činnosti, protože jinak není na čem stavět. Prosím tedy trenéry, nechejte dělat děti více sportů, rodiče, dovolte dětem se hýbat, je to to nejlepší, co pro ně můžete udělat,“ apeloval na přítomné Zdeněk Vojta, který část svého vystoupení věnoval i zdůraznění nutnosti kompenzačních cvičení kvůli dopadům jednostranného hokejového zatížení. To ale byla hlavní parketa dalšího vystupujícího – Igora Horyla (kondiční trenér HC Vítkovice Ridera).
Pro „samostudium“ pak doporučil zhlédnutí videa o tom, že pohybová aktivita má dopad i na rozvoj mozku. Martin Musálek: Spontánní pohyb ovlivňuje u dětí vývoj mozku
