Na úvod připomněl videem vypjatý moment ze čtvrtfinále hokejové dvacítky se Švýcarskem, kde jinak vynikající brankář Tomáš Suchánek hned v první minutě zaváhal, ale i přesto nakonec mentálně silný tým veledůležitý zápas otočil a soupeře deklasoval 9:1. Gólman, kterého známe i z jeho působení v HC Frýdek-Místek, pak vysvětloval, jak se ukázala parta a její víra, že přes šokující začátek mohou vše zvrátit. Zavzpomínal také, jak byl sám na sebe obrovsky přísný a vyčítal si každý gól, než mu došlo, že nemůže každou inkasovanou branku házet na sebe, ale vždy se z ní může poučit, co by mohl příště udělat lépe, a vytvořil si tak z negativní věci motivaci k další práci. „Nemá cenu se po inkasovaném gólu ohlížet zpátky, už to nemůžete vrátit, ale může vám to pomoci být lepší a lepší v dalších dnech, pořád je v čem se zlepšovat,“ prozradil své nastavení Tomáš Suchánek.

„Bylo obdivuhodné, jak se po gólu z první akce při prvním střídání dokázal vrátit do zápasu, který nezačal zrovna pohádkově. Byla to obrovsky nátlaková situace, ale nesesypal se, nepřišla ta přemotivovaná křečovitost, byl schopen to ustát. Slyšeli jste i to, že nikdo se s tím nenarodí, popsal řadu změn, které potřeboval udělat z hlediska svého uvažování, dostal se ze situace, kdy vnímal každý gól jako katastrofu. Nemohl z toho až spát, přenášel si emoce do dalšího života, ale dnes už interpretuje obdržené góly jinak, je to pro něj příležitost, jak se něco naučit, přiblížit se cíli. Tak jako se učíš střílet, tak přesně tak se musíš učit soustředit, být sebevědomý, jsou to dovednosti jako každé jiné a jejich rozvojem můžeme výrazně akcelerovat výkonnost dětí,“ řekl Václav Petráš a přidal několik konkrétních způsobů, jak s dětmi mluvit, aby rozvíjely své sebevědomí sportovce.

Jedním z modelových příkladů byli například tři basketbalisté v týmu, kteří všichni mají úspěšnost střelby 50 %, takže každá druhá jejich střela nespadne do koše, a zítra mají důležitý zápas. Jeden se těší, je odhodlaný, na tréninku se cítil dobře a myslí si, že naháže 80 %. Druhý je brutálně nervózní, nejraději by ani nešel na plac, bojí se, že všechno bude špatně a dá jen 20 %. Třetí pak věří tomu, že dá svých 50 %. „Chtít 80 % není o sebevědomí, ten si zvedá laťku obrovsky vysoko, je to nerealisticky nastavené očekávání, které se stane obrovskou překážkou, protože na svůj typický výkon – 50 % – bude nahlížet špatně. Sám sebe uvrhne do pocitu, že něco nefunguje, bude ve větším stresu, bude mít pocit úzkosti, začne vymýšlet, dělat něco jinak, experimentovat a nakonec půjde jeho výkon hluboko pod jeho možnosti. Naučme se prodávat to, na co máme, je to dost náročná věc, podávat standardní výkon je samo o sobě velká zkouška, nemůže tam být přemotivovanost a nesmyslné očekávání od sebe samého. Sebevědomí ve sportu je o tom, že jsem si dobře vědomý toho, co umím, na jaké úrovni, a jdu si pro to na hřišti. Cíl musí být dosažitelný,“ vysvětloval psycholog s tím, že to neznamená, že se nechceme posouvat. Posouvání standardu je žádoucí a patří do tréninku, kde se člověk naučí dělat něco rychleji, přesněji, bude mít lepší fyzičku, nebo třeba v životosprávě bude o trošku lépe jíst a podobně.

Dle Václava Petráše je v mnoha ohledech u mladého sportovce zásadní také práce s koncentrací. „Dětem je možné třeba říct, ať si představí koncentraci jako baterku, která jim svítí z hlavy a směřuje na text, který mohou číst. Určitě se jim stalo, že očima běhají po textu, a přitom nemají na konci pojem, o čem to bylo. Začnou si sami se sebou povídat, odvedou myšlenky jinam, což znamená, že koncentrační baterka je uvnitř, nesvítí a my nepřijímáme efektivně ty informace. Stejně se to děje i ve sportu. Chceme, aby si děti toho začaly všímat – že ty vedlejší myšlenky, co je odvádí od toho, na co se mají soustředit, se rozhodnou odložit a vrátí se zpátky ke koncentraci. Musí chápat, že jiná koncentrace je nutná na kole na rovné cyklostezce a jiná při jízdě v lese, a ještě k tomu třeba i z kopce. Koncentrace se jim pak hodí i ve škole, kde ji navíc mohou i trénovat. Zvolí si třeba ten pro sebe nejnudnější předmět a snaží se v něm udržet koncentraci jen na vyučujícího, nepovídají si sami se sebou, a když se přistihnou, že jsou uvnitř svých myšlenek, zase to otáčí ven. Uvědomí si, že je to trénovatelná věc, dovednost jako každá jiná, která se jim hodí v zápase, kde nad tím mohou mít kontrolu. Dá se to trénovat i u počítače, tedy u těch věcí, co považujeme za ztrátu času. Můžeme z toho udělat něco užitečnějšího, jde o využívání příběhů, kdy to dětem musíme umět podat a role dospělých je v tomto neskutečně užitečná. Být sebevědomý znamená ve sportu to, že vím, co umím. Pak je snadnější říct si třeba i přes špatný začátek zápasu – hrajeme pořád stejně a můžeme to zvládnout,“ uzavřel svou přednášku Václav Petráš, působící v třinecké organizaci, která má dost úspěchů na to, abyste mohli věřit, že nemluví jen tak do větru.

Další informace a poznatky sportovního psychologa Václava Petráše, který je jedním z nejvyhledávanějších odborníků v ČR s více než desetiletými zkušenostmi z praxe a přináší novátorský pohled na to, jak může vypadat moderní a přístupná mentální příprava, najdete na www.psychologievykonu.cz.