Když se podíváme hluboko do historie frýdecko-místeckého hokeje, tak zjistíme, že první zmínka se píše kolem roku 1976, kdy byl v našem městě založen klub s názvem TJ Válcovny plechu. O rok později se nejen o ledovou plochu, ale také i o celý hráčský kádr začal starat TJ Slezan. Tím také začala nová éra frýdecko-místeckého oddílu.

A právě kolem toho roku 1977 začalo bít hokejové srdíčko pro tým z Frýdku-Místku fanouškům Vlastimilu Lepíkovi, Josefu Boháčovi a Lubomíru Pastorkovi. „Kluky jsme povzbuzovali nejen na domácích zápasech, které se hrály vždy v nedělním dopoledni, ale jezdilo se také i na venkovní utkání. Ono to tehdy totiž nebylo až tak daleko,“ vzpomíná na své fanouškovské začátky Vlastimil Lepík, kterému neřekne nikdo jinak než Bajza. „Kluci hrávali například ve Staré Bělé, Svinově, Petřvaldě nebo Horním Benešově. Tam to byla ale neskutečná díra. Co si vzpomínám, tak oni měli osvětlení pověšené s kabely přímo nad ledem,“ usmívá se po letech vzpomínání Lepík.

Tehdejší hokejisté měli o popularitu postaráno. Vlastně nejen o ní, fanoušci chodili v hojném počtu, takže atmosféra byla mnohdy elektrizující. „Do kotle nás chodívalo tak padesát šedesát. Na venkovní utkání nás vyrazilo i dvacet, ale to záleželo na tom, kde se zrovna hrálo,“ vzpomíná Vlastimil Lepík, kterého v kotli můžete zahlédnout i dnes.

Lepíka s jeho parťáky z kotle pak potěšil postup Frýdku-Místku do druhé nejvyšší tuzemské soutěže. Na tuto událost čekali předlouhých čtyřicet let. „Za ty roky jsme toho s hokejem zažili opravdu hodně. Když tak zapátrám v paměti, tak se mi hned vybaví rok 1980, kdy jsme hráli ve třetí nejvyšší soutěži. Jeli jsme k zápasu do Třince, který nám dal neskutečný klepec 1:30. Za nás tehdy dával čestný úspěch Čenda Hájek. Když se pak o deset let později postoupilo do druhé ligy, tak na poslední domácí utkání dorazilo do Víceúčelové sportovní haly dva a půl tisíce diváků (Frýdečtí tehdy hostili doma tým Uničova, pozn. red.),“ směje se Lepík.

Náš klub se už před lety spoléhal na pomoc vítkovických a třineckých odchovanců. „Co si vybavuji, tak tu hrávali hráči jako Moták, Niesner, Benedik, bratři Kotalovi nebo táta Davida Ciencialy Roman. Velkými hvězdami byli Zberovský, Sikora, Hájek, nebo o něco dříve Kohout, Černík, Špaček, Trličík či Bystroň. Těch hokejistů je za tu dobu opravdu už neskutečná řádka a já bych o všech mohl vyprávět dlouhé hodiny,“ zapátral ve své paměti Lepík.

Hokejisté Frýdku-Místku si postup do II. hokejové ligy vybojovali po čtrnácti letech svého působení. Bylo to v roce 1990 a s výjimkou let 2004 až 2009, kdy bojovali pouze v krajské lize, v ní nastupovali pak nepřetržitě. Tedy až do roku 2016. To byl opět rok, ve kterém se přepisovaly frýdecko-místecké hokejové dějiny. Klub totiž postoupil do WSM ligy, tedy do druhé nejvyšší republikové soutěže. „Pro nás je frýdecko-místecký hokej nesmrtelný. Máme jej v srdci a jsme nesmírně šťastní, že nám kluci splnili prvoligový sen,“ děkoval tehdy postupujícímu týmu na dálku Lepík.

Pokud nám to brzy koronavirová opatření dovolí a my se opět budeme moci v hojném počtu sejít na domácím utkání v hale Polárka, tak při popěvku našeho kotle: „Frýdek-Místek do toho, bzum, bzum, do toho, nebojte se nikoho…,“ určitě někde mezi kotelníky najdete ty staré frýdecko-místecké bardy.

A my vám, kluci, za to vaše dlouholeté fanouškovské srdíčko, které jste spojili s frýdecko-místeckým klubem, moc děkujeme!