„Měli jsme pocit, že je to v tom dešti začalo ještě více bavit, ale když už do toho kromě lijáku začaly i hromy-blesky samozřejmě jsme už museli skončit a vzali jsme je a šli zpátky na sokolovnu. Jediné mínus, že jsme nemohli opékat párky, takže mám špekáčky v mrazáku, ale domluvili jsme se, že se operativně ještě sejdeme jen u nějakého fotbálku a u toho si pak ty buřty opečeme. Na sokolovně šly děti do suchého, předaly se jim účastnické medaile, plakety, kartičky, nějaké drobnosti a shodli jsme se, že na to jen tak nezapomenou,“ referoval trenér Filip Indrst už o v pořadí třetí akci v rámci úzké spolupráce mezi týmy HC Frýdek-Místek, HC Oceláři Třinec a HC Kopřivnice, které přijaly motto o zdravém konkurenčním prostředí s provázaným mimoklubovým přátelstvím.

Po akci v Třinci a v Kopřivnici jsme tentokrát ostatní hostili my, s připravenými soutěžemi, které u kluků a několika holek podpořily fyzičku, ale i obratnost a také vzájemnou spolupráci. Týmovost byla zapotřebí například na stanovišti, kde zbylí členové skupinky museli navigovat na místo ty, co měli zavázané oči, nebo když museli „ošetřovat raněného“ a přenášet jej v terénu. Také u luštění tajenky se hodily znalosti napříč kluby. Skoro hned na začátku byla také naplánována soutěž, při níž hrála roli jména spoluhráčů namíchaných z různých oddílů, kteří se je snažili zapamatovat, aby se vzájemně poznali a sblížili se. To jim šlo nejlépe pod vlivem společných zážitků, kdy jim bylo například dovoleno smočit se po kotníky v řece. A to ještě netušili, že za pár chvil už budou mokří od hlavy k patě. Přesto zvládali výběhy do zrádných kopečků, přeběhy mezi jednotlivými soutěžními stanovišti a ani se nemuseli bát, že by je v lese nikdo nenašel, protože dorazil i trenér Pavel Palát se svým psím „čmuchalem“. O dobrou náladu se starali i maskoti, kterým ovšem notně zmokly kožichy. Počasí ale akci nezhatilo a všichni už se těší na nějakou další.