Kdy a jak ses k hokeji dostal?

„S hokejem jsem vyrůstal v Kralupech nad Vltavou. Začal jsem asi ve třech letech. Přivedli mě k němu máma s tátou. Od pěti hraju tak nějak závodně, v sedmé třídě jsem přestoupil na Spartu. Od té doby jsem hráč Sparty. A teď se nějak motám po první lize.“

Proč jsi obránce?

„Dříve jsem byl útočník. Asi do šesté nebo sedmé třídy jsem byl útočníkem, a docela dobrým. S Mírou Formanem jsme většinou vyhrávali střelce. Pak jsem přišel na Spartu a pan trenér Bříza mě dal do obrany, nevím, proč. Od té doby jsem obránce. Občas mám choutky do útoku, to mám odmala. Ale vyhovuje mi to, teď bych to už asi neubruslil.“

Máš nějaký hokejový vzor?

„Asi nemám, snažím se hrát podle sebe. Dřív to byl Martin Chabada, pak jsem s ním hrál a už to není můj vzor. Asi žádný, když se ale dívám na nějaké obránce, snažím se od každého něco vzít, abych ty situace zvládal lépe, ale jinak si to hraju podle sebe.“

Máš nějaký velký hokejový sen?

„Chtěl bych vyhrát extraligový titul, třeba. Nebo něco vyhrát, je mi to jedno. Klidně vyhrát něco s Frýdkem. Chci vyhrát a pak týden slavit.“

Jakou práci bys vykonával, kdybys nehrál hokej?

„Chtěl bych si otevřít nějaké bistro, to by mě bavilo. Mám rád přírodu, takže asi někde na vodě. S kamarády vždycky jezdíme na vodu a s Jardou Moučkou, co teď hraje v Přerově, si otevřeme bistro U Dvou přátel a budeme tam mít pohodu.“

Jaký sport si kromě hokeje rád zahraješ?

„Asi všechny. Připadá mi, že dnešní mládež se k tomu neumí postavit, my, ti starší, umíme od každého něco. Hrozně rád mám tenis v létě, zahraju si i ping pong, fotbal hraju. Cokoli, co je možné hrát, tak hraju.“

Co rád děláš ve volném čase?

„Teď hraju na kytaru, našel jsem si soukromé hodiny. Založil jsem si čtenářskou průkazku, tak si půjčuju knížky, snažím se tady nežít jako klasická hokejová myš. Snažím se letos vzdělávat, už toho lelkování bylo dost. Jinak po sezoně klasika, chodím trénovat děti, to mě baví. S kluky zajdu na pivko, taková ta letní pohoda, když není sezona.“

Co bys o sobě jako o obránci řekl?

„Velký, silný, dobrý, chytrý, hedvábné ruce (smích), ne, myslím si, že mám od každého něco. Nemám nic skvělého, ale umím docela slušně bránit a útočit. Zahraju tvrdě, když to po mně chce trenér. Myslím si, že jsem takový komplexní obránce. Nejsem přímo ofenzivní nebo defenzivní obránce, ale odehraju jakžtakž všechno.“

Je tě v kabině slyšet nebo jsi spíše tichý?

„Spíše tichý nebo takhle, je se mnou sranda, ale nevyjadřuju se. Jsem takový, že poslouchám, občas hodím nějaký vtípek. Ale že bych vykřikoval jako Miky (Milan Mikulík), tak to ne. Jsem spíše klidný.“

Je nějaká branka nebo okamžik, na který rád vzpomínáš?

„Na tu branku čekám ještě. Mrzí mě, že jsem nedal v extralize branku. Jinak nějaká, co by něco rozhodla, asi není. I na okamžik stále čekám a doufám, že se dočkám. Je to všední, nic jsem nevyhrál, nemůžu říct, že by bylo něco extra. Samozřejmě každá branka nebo nahrávka je skvělá, ale ještě čekám na něco pořádného.“

Je nějaký tým, za který by sis rád zahrál?

„Chtěl bych si ještě zahrát extraligu a vyhrát ten titul, je mi to jedno, za jaký tým. Jsem rodilý Sparťan, takže kdyby to bylo za Spartu. Mám tam kamaráda Míru Formana, co spolu hrajeme odmala, vyrůstali jsme spolu, tak zahrát si s ním by bylo super. Ale myslím si, že je to pryč už. Dám si ještě pár let někde v první lize a zabalím to.“

Děláš před zápasem něco, aby ses lépe soustředil?

„Dám si panáka (smích), dám si Alpu před každou třetinou. Ale ne, takhle chodím třeba vždycky ve čtyřicet čtyři na led, nebo když je tam čtyřka, i z ledu, když je tam čtyřka. To je asi jediný takový můj rituál, jinak nic.“

Za Frýdek jsi v minulosti nehrál. Jak se ti tady líbí a co říkáš na fanoušky?

„Fanoušci jsou výborní, my jim děkujeme za to, že nás podporovali, když jsme asi třistakrát za sebou prohráli. To jim děkujeme. Doufám, že jim to vrátíme zase tím, že budeme konečně vyhrávat. Jinak město se mi líbí, jsem až překvapený, jaké to tady je. Zatím jsem spokojený.“

Je něco, na čem bys chtěl zapracovat?

„Podle mě se dá všechno zlepšovat, člověk se zlepšuje každým tréninkem. Mohl bych asi zlepšit střelbu, protahování, to jsem úplné dřevo, se ani neohnu. To mi nejde, měl bych to zlepšovat, ale už to asi nezlepším. Pořád je na čem pracovat. V životě se asi vzdělávat, dozvídat se nové věci, nezůstat stát na místě. Teď se snažím naučit anglicky, protože to budu do života někdy potřebovat. Asi tak.“

S kým si s týmu nejvíce rozumíš?

„Vždycky jsem měl v týmu parťáka. Letos tu vyloženě žádného parťáka nemám, bavím se tak se všemi. Nejvíce času trávím asi se svojí kytarou, nevím. Dřív jsme chodili na kafíčka, na dortíky, ale většina kluků je tady z Třince nebo takhle dojíždějí, takže se s nimi moc nedá. Žovka (Dušan Žovinec) tady má manželku, ten je úplně zabitý.“

Na začátku sezony jsi měl zranění, jak se ti pak vracelo?

„Překvapivě slušně. Pak mě to vyplivlo, asi po těch šesti sedmi zápasech. Těch pět šest zápasů to bylo fajn, cítil jsem se dobře. Pak mi ale chyběla fyzička, teď jsem ty tři zápasy tahal nohy, ten poslední s Litoměřicemi to bylo lepší. Těšil jsem se na tu pauzu, až potrénuju trochu a dám se dokupy. Už jsem i cítil, že se to koleno ozývá, bál jsem se, aby se to zranění nevrátilo, teď už je to lepší.“

Na kontě máš gól a pět asistencí. Jaké máš z toho pocity, jsi spokojený?

„Jako moc ne. Měl jsem dost gólových šancí, tak čtyři góly tam mohly svítit. Zase nějaké nahrávky, co jsem tam měl s Žovkou, nemusely být. Jsem rád za každý bod. Samozřejmě bych jich chtěl mít více, ale jsem rád za to, co je. Doufám, že to takhle bude pokračovat, hlavně ať vyhráváme a ty body potom budou samy naskakovat.“

Jak se ti hraje s Dušanem Žovincem po boku?

„Tak Miky říkal, že jsme oheň a přilož. Ne, s Žovkou se známe už hrozně dlouho, známe se už od juniorky. Začínal jsem hrát s Barťasem (Jan Bartko), s ním se mi hrálo super, hnedka jsme si na sebe zvykli. Pak nás rozdělili, teď hraju několikátý zápas s Žovkou a nebylo to ono, necítil jsem, že to bylo dobré. Teď poslední dva zápasy už se to zvedlo, myslím si, že jsme si na sebe nějak zvykli. Oba chceme hrát dopředu, oba jsme ofenzivní beci, musíme se občas po sobě koukat, abychom tam neudělali větší chybu. Myslím si, že když budeme spolu hrát ještě nějaký zápas, že to bude dobré.“

Jak si užíváš volno během repre pauzy?

„Byl jsem na čtyři dny doma, bráchovi se narodil syn. V pátek jsem byl zapíjet malého, ať je zdravý. Jinak jsem byl s rodinou, sem to trvá asi osmnáct hodin autem, takže jsem si musel vyhraničit čas na to, abych sem dojel. Teď jsme měli tréninky, trochu jsme potrénovali. V sobotu máme volno, zase si odpočineme. Včera jsem byl na kytaře, jinak rád vařím. Takhle ten čas nějak vyplňuju.“

Chtěl by ses navrátit do extraligy?

„Samozřejmě, ale tam se cpe tolik mladých a hladových vlčáků, že si myslím, že ne. Není to bez šance, ta tam vždycky je, ale když to vidím tady. Na matiku jsem celkem dobrý, umím počítat. Tady budou mít přednost vždycky třinečtí hráči a mladší, na co tam taky budou dávat staršího beka, který není jejich, radši budou hrát své. Já to naprosto chápu, taky nehraju hokej prvním rokem, ale kdyby přišla nějaká nabídka z extraligy na zkoušku, vzal bych to. Chtěl bych o to zabojovat, buď by mi řekli, že na to mám nebo ne a tím to pro mě hasne."