Vláďo, jaký byl návrat na led po delší době?

Pauza bez ledu byla poměrně dlouhá, už mi to chybělo. Ostatní kluci už dříve chodili na led a měli to trošku jednodušší. Jsem rád, že jsem do toho znovu skočil. Začátky po delší pauze jsou ale složité.

Někteří hokejisté si po prvních tréninkových dávkách stěžují na bolest. Důvodem jsou také nové brusle, na které ještě chodidlo není plně přizpůsobeno. Byl to tvůj případ?

Vzal jsem si nové brusle, ale po pěti minutách jsem je rychle sundával. Už předtím mě kluci varovali, že v tomto typu bruslí je trochu nepovedený jazyk, a přesně na tom místě mě to tlačilo. Raději jsem proto nové brusle hned sundal. Musím tam ještě něco vystříhnout, aby to lépe sedělo, aby nohy tolik netrpěly.

Rozumím tomu správně, že na nohách máš tedy ještě brusle z mistrovské sezony?

Přesně tak, jsou to takové babičky, už něco zažily (usmívá se). Staré brusle jsou ale měkké, už mě tolik nedrží, ale pro začátek to stačí, jsou úplně v pořádku.

Podstatná část frýdecko-místeckého kádru měla kolektivní přípravu. Ty ses chystal v individuálním režimu...

Připravoval jsem se doma ve Studénce. Ve svém věku už docela přesně vím, co potřebuju, na co se v tréninku zaměřit. Jednoduše řečeno, znám svoje tělo. Letos jsem na dálku spolupracoval s Markem Grycem, který je kondičákem u Ocelářů. Posílal všem klukům podrobné tréninkové plány. Věděl jsem proto, co mám dělat. Bylo výhodou, že jsem nemusel denně trávit dvě hodiny v autě, ale veškeré cviky bylo možné provádět doma ve Studénce.

V rysím kádru najdeme jen několik třicátníků, tobě je 35 let a budeš tak nejstarším členem týmu. Přijímáš roli jakéhosi mentora?

Bavili jsme se o tom nejen s trenéry, ale také s Honzou Peterkem. Bylo mi řečeno, že ve Frýdku potřebují někoho zkušenějšího, protože je tady téměř celý tým nový. Jsem momentálně nejstarší, něco už mám za sebou. Tu roli jsem proto přijal, budu se snažit pomoci týmu co nejvíc, chtěl bych jít příkladem.

Pokud budeš podávat kvalitní výkony, může znovu přijít laso z partnerského Třince. Nosíš v hlavě tuto variantu nebo máš myšlenky pouze na Frýdek-Místek?

Stát se to může, ale také nemusí. Abych se přiznal, s novými trenéry Třince jsem zatím nemluvil. Nevím proto, jak to vidí oni. Jsem hráčem Frýdku-Místku, a to je jediné, co mě v této chvíli zajímá. Chci svou práci odvádět co nejlépe, a co bude, to bude. Přiznám se, že loni jsem s pozvánkou do Třince nepočítal, ale nakonec jsem jim pomohl k titulu. Budu pracovat na maximum a chci teď prioritně pomáhat Frýdku-Místku.

Jako ideální žolík jsi pomohl Ocelářům v dubnu k dalšímu zisku Masarykova poháru. Jaké byly oslavy?

Pohár byl ve Studénce, vzal jsem ho do školy, kde jsem chodil. Chtěl jsem, aby třeba děti měly nějakou motivaci, že se vyplatí sportovat, mít nějakou aktivitu i mimo školu či mimo chytré telefony, protože dnešní doba je v tomto směru zvláštní. Lehká oslava s pohárem proběhla také v rodině. Přiznám se ale, že nejhezčí pocity jsou vždy přímo po posledním zápase, kdy se vám podaří to zlato konečně urvat. Byla to pořádná jízda. Budu mít vzpomínky do konce života!

Foto: Petr Rubal, Lukáš Filipec