Honzo, pocházíš z Jihlavy, kde jsi také chytal. S hokejem jsi ale skončil poměrně brzy. Jaký byl hlavní důvod, že jsi pověsil gólmanské betony na hřebík?
Je pravda, že s hokejem jsem skončil poměrně brzy, okolo devatenácti let. Pocházím z Jihlavy, kde jsem chytal celé dětství i v mládeži. Když se na věc dívám zpětně, tak si myslím, že v jistém věku jsem měl určitý gólmanský potenciál. Vše se ale zlomilo okolo 15-16 let, kdy jsem si v hlavě myslel, že stačí pouze sportovní talent, bez tvrdé práce. Choval jsem se trochu jako blbec, nedostal jsem přes hubu, což byla škoda. Svou gólmanskou kariéru jsem si pokazil sám, protože jsem vymetal hospody, vedl jsem špatný život. Bláznil jsem, hokejovou kariéru jsem si pokazil sám. Někteří mi sice domlouvali, ale byl jsem hodně vzdorovitý a nedal si říct.
Tvoje hokejová kariéra tedy skončila v mladém věku, ale už brzy poté přišla nabídka na trénování...
Sport mě bavil, brzy jsem si uvědomil, že všechno jsem si pokazil sám. Chtěl jsem ale u hokeje zůstat. Do Jihlavy se v té době vrátil trenér gólmanů Petr Jaroš, který předtím působil snad deset let v Americe. V té době jsem definitivně jako gólman skončil. Petr byl v Dukle na všechno sám, měl na starost nejen jihlavské áčko, ale také mládež. Chodil jsem pomáhat na tréninky přípravek, Petr to viděl a zeptal se, jestli se tomu nechci věnovat naplno. Začínal jsem u přípravky, ale Petr občas chtěl, abych chodil také trénovat starší ročníky. Postupem času z toho byl posun k dorostu a juniorce. Hned na začátku jsem pochopil, že tohle je pro mě správná cesta.
Petr Jaroš je v české hokejové komunitě známá osobnost. Dlouhé roky trénoval v zahraničí, působil také u reprezentačních výběrů. Čím tě inspiroval?
Je pravda, že zásadním člověkem při mém startu byl právě Petr. Z Ameriky dovezl nové metody, svěží pohled na trénink gólmanů. Zapojil do toho video, ukázal svou trenérskou činnost na sociálních sítích. Vysvětil lidem, co práce trenéra gólmanů vlastně obnáší. Dnes mu musím vyseknout poklonu a poděkovat. Nějakých deset let jsem se od něj mohl učit. Petr je opravdu velká persona - tři roky byl v KHL v Minsku, byl u národních týmů Běloruska, Norska, Slovenska a Česka. Zažil Olympijské hry, Světový pohár. Vždy byl mým hlavním mentorem, předával mi cenné informace.
Kdy vlastně poprvé přišlo laso z Frýdku-Místku? Musel jsi nad touto nabídkou váhat?
Poprvé mě s touto nabídkou oslovil někdy v květnu trenér gólmanů Třince, Jarda Kameš, se kterým jsem se znal už dříve z gólmanských kempů, které pořádá svaz. Jarda znal mou práci v Jihlavě, věděl, že tam máme úspěchy. Volal mi s tím, že se uvolnila pozice trenéra gólmanů po Honzovi Švaříčkovi, který odešel z Frýdku do Komety. Jarda mi sdělil, že je zde nabídka práce jednak pro Frýdek, ale také pro třineckou mládež, kde aktuálně trénuji dorostenecké brankáře. Nemusel jsem dlouho váhat, okamžitě jsem souhlasil. Za ty dlouhé roky jsem toho měl v Jihlavě už plné zuby, potřeboval jsem do života nový impuls, nové zkušenosti, nové prostředí a také nové lidi. Krátce poté mě kontaktoval také pan Peterek. Nebylo třeba se dlouho rozmýšlet, okamžitě jsem věděl, že do toho chci jít!
V naší organizaci působíš už půl roku. Přepodkládám, že ani po takové době ničeho nelituješ...
Jsem tady nadšený, opravdu moc spokojený. Každý mi říká, že to brzy přejde, že ta radost opadne. Jsem tady ale už prakticky půlrok a nadšení vůbec nevyprchalo, stále mě to všechno hrozně baví. Ve Frýdku-Místku máme nadstandardní pracovní podmínky, skvělou partu. Jednou z příčin, proč jsem nabídku přijal, bylo to, že v klubu jsou mladí brankáři - Vojta Mokry ročník 2001, Patrik Švančara 2002. Jsou to kluci pracovití, tvární. Chtějí se zlepšovat, chtějí se učit, mají své sny, chtějí se někam v kariéře dostat.
Většina fanoušků asi tuší, jaká je náplň práce trenéra hokejového týmu. Kouč gólmanů je ale trošku specifická profese. Zkus jí přiblížit.
Mám to nastaveno tak, že s gólmany se musí pracovat na každodenní bázi. Ve spolupráci s kondičním koučem Pavlem Horylem děláme suchou přípravu, ale podstatnou část tvoří videorozbory. Důkladná analýza soupeře, rozbor taktických věcí. Dnes už prakticky všechny kluby mají trenéry gólmanů, ale stále tam vidím nedostatky v taktické přípravě. Chci, aby kluci šli do konkrétních zápasů, a nic je nepřekvapilo. Aby naši gólmani měli přesný přehled o tom, jak jednotliví TOP hráči soupeře střílejí, jaké řešení při zakončení volí, jak hrají přesilovky. Tyhle drobné detaily jsou dnes klíčové, tyhle zdánlivé maličkosti rozhodují.
Ve Frýdku-Místku pracuješ se dvěma mladými gólmany. Můžeš tedy prakticky plynule navázat na svou činnost z Jihlavy, kde jsi rovněž trénoval perspektivní kluky. Jaká byla adaptace na zdejší prostředí?
Všechno jsme podrobně nastavili už v letní přípravě. Začali jsme rozebírat už jejich hru z loňska - Švančiho gólmanskou práci v juniorce Třince, a Vojtu během působení v Šumperku. Poukázal jsem na dobré věci, ale také na chyby, které dělali. Už tehdy jsem se snažil je naladit na společnou vlnu, aby věděli, co ode mně čekat, co od nich naopak budu vyžadovat, abych je lépe poznal. Už v květnu a červnu jsme na tomhle začali poctivě pracovat, nastavili jsme si jasná pravidla. Okolo srpna si to začalo všechno sedat. Moc si vážím toho, že někdy Vojta a Patrik sami o sobě příjdou, a ptají se na různé věci, chtějí se zlepšovat. Chtějí aktivně vyhledávat potřebné informace. To je velmi cenné zjištění.
Jaký je tvůj osobní recept na úspěšný růst mladého gólmana?
U brankáře rozhoduje hlava, je třeba mít zdravé sebevědomí. Chci, aby o sobě nepochybovali. I když se něco nepodaří, mají za sebou horší zápas, tak je chci podpořit, budu za nimi vždy stát. Pokud chce být gólman úspěšný, tak pouze tehdy, když svému týmu dává něco navíc. Jestli se ti kluci chtějí dostat výš, musí na sobě tvrdě pracovat. Myslím, že mám správně nastavenou důvěru s oběma, jak s Vojtou, tak i s Patrikem. Máme to tak, že mi oba vykají, ale je mezi námi kamarádství, a oni vědí, že se mi mohou se vším svěřit. Občas s nimi řeším i osobní problémy. Je mezi námi vzájemná důvěra.
Vojta Mokry měl už loňskou sezonu osobní zkušenost s dospělým hokejem, chytal v Šumperku, pomohl udržet Chance ligu. S nim byla práce asi trochu snadnější, že?
Na Vojtovi je opravdu vidět, že mu záleží na tom, aby se v kariéře někde dostal, chce být úspěšný. I v tomto mladém věku to má v hlavě dobře srovnané. Chce v budoucnu chytat extraligu, a možná se dostat i výš. Měl to v hlavě takto nastaveno daleko dřív, než jsme spolu začali dělat. Ten kluk ví, co chce. Je pracovitý, hodný, ale hlavně pokorný. Někdy je třeba ho brzdit, protože měl tendenci se rozladit, když mu to nešlo. Pracovali jsme na tom, aby nebyl úplně přemotivovaný, aby se uklidnil. Někdy to tak bývá, že to v tréninku do branky napadá, ale je zapotřebí to hodit za hlavu. U Vojty bylo prostě nutné pracovat na psychice, aby si víc věřil.
Pro Patrika Švančaru to je naopak první sezona v kategorii dospělých. Znal jsi ho před příchodem do Frýdku-Místku?
Ano, jelikož minulý rok jsem jezdil na zápasy s jihlavskou juniorkou, která hrála i proti Třinci. Patrik měl předchozí rok velmi slušná čísla, dotáhli to s týmem až do semifinále své kategorie. Je to vysoký gólman, v té brance působí chytře. Aby se Vojtovi dorovnal, chyběla mu práce, ta každodenní příprava, ta poctivá dřina. Švanči měl tendenci občas lehce povolit. Byla tam chuť si udělat trénink trochu pohodlný. S tím jsme ze začátku trochu bojovali, byl tam chvíli i zvednutý prst. Když se ale Vojta hned na začátku sezony zranil, a do branky musel Patrik, chytil šanci pořádně za pačesy. Najednou si uvědomil, že může chytat, najednou mu docvaklo, že všechno je o důkladné přípravě. On sám ale začíná v hlavě chápat, že gólman má velkou zodpovědnost za výsledek. U nich vše začíná i končí. Když se na ledě vše pokazí, tak oni jsou těmi, kteří to ještě mohou zachránit.
Prozraď, jak probíhá tvoje komunikace s trenéry Janečkem a Daněm. Konzultuješ s nimi veškeré detailní kroky, anebo jsi tak trošku oddělená trenérská jednotka, která přebírá absolutní zodpovědnost za vlasrtní rozhodnutí?
Prakticky všechno s trenéry konzultuju. Jak s Jožkem Daněm, tak hlavně s Martinem Janečkem, který má poslední slovo. Pokud se mu něco nebude líbit, tak může fláknout do stolu a říct, že to bude jinak. Hierarchie je jasně nastavená. Mám radost, s jakými trenéry tady mohu spolupracovat. Martin je neskutečně pracovitý člověk, oddaný stoprocentně hokeji. Puntičkář v dobrém slova smyslu. Svým způsobem jsem také takový. Martin mi dává inspiraci, jak by se k tomu každý den mělo přistupovat. Jožko měl skvělou hráčskou kariéru, byl ve slovenském nároďáku, vychoval kluka pro NHL, má správný pohled na hokej. Myslím si, že v otázce gólmanů mám jejich plnou důvěru. Pokud by ale něco nefungovalo, tak vím, že třeba Martin mi to otevřeně řekne. Je mi velkou ctí, že mohu pracovat právě s Martinem a Jožkem. Hodně věcí se od nich mohu učit. Chci jim proto poděkovat.
JAN DRŠATA
Narozen: 10. února 1989
Hráčská kariéra: HC Dukla Jihlava
Trenérská kariéra: HC Dukla Jihlava (mládež) - trenér brankářů, asistent trenéra, HC Oceláři Třinec U17 a U20 - trenér brankářů, HC Frýdek-Místek muži - trenér brankářů.
Hráčská kariéra: HC Dukla Jihlava
Trenérská kariéra: HC Dukla Jihlava (mládež) - trenér brankářů, asistent trenéra, HC Oceláři Třinec U17 a U20 - trenér brankářů, HC Frýdek-Místek muži - trenér brankářů.
