Pane trenére, vítejte zpátky v klubu, kde jste před pětadvaceti lety hrával...

Je to návrat jakoby jen do města Frýdek-Místek, jelikož za tu dobu se tu spoustu věcí změnilo a událo.

Jak vůbec na to období vzpomínáte?

Těžko teď tak narychlo vytahovat nějaké zážitky z před pětadvaceti lety, ale já na to období vzpomínám opravdu moc rád. Byly to takové ty dychtivé devadesáté roky, respektive vlastně rok hned po revoluci, kdy mužstvo postoupilo do 2. Národní hokejové ligy, a tak jsme se nějakým spontánním způsobem tady sešli. Přišlo myslím sedm kluků z Ostravy, ale také i z Třince. Pro mě to období charakterizují vlastně tři takové body. Jednak to byla skvělá parta. Pak euforie z postupu, jelikož tenkrát na hokej chodívali klidně i dvě tisícovky lidí a tím třetím je Radio. Tím ale nemám na mysli to klasické rádio, které posloucháte, ale nedalekou hospůdku Radio bar, kde jsme chodívali často oslavit naše vítězství, narozeniny a podobně. Ani nevím, zda ještě vůbec stojí a funguje. Takhle se na to vše vzpomíná jen a jen dobře. Tehdy jsme byli amatéři, u hokeje jsme normálně chodili do práce. Hráli jsme to srdcem. Navíc tu byli vynikající hráči, jen za zmínku určitě vypíchnu jméno Vency Niesnera. Opravdu skvělý hokejista. Hrát s ním, to byl velký zážitek. Ale mohl bych určitě jmenovat i další a další. Vzpomínky jsou fakt nádherné.

Vídáte se ještě s některými svými spoluhráči z té doby?

S některými se vídám, s jinými jsme zase v takovém průběžném kontaktu. Samozřejmě nejvíc se ale potkávám se Zdenou Motákem, se kterým jsem vlastně trénoval extraligové Vítkovice. Dnes Zdeněk působí v nedaleké Olomouci, takže jsme pořád v častém kontaktu.

Pojďme už k aktuálnímu dění. Rysy přebíráte na čtrnácté pozici. S týmem jste toho ještě moc nestihl, přesto, lze už dělat nějaké první poznatky, dojmy?

Každý asi pochopí, že po prvním tréninku žádné závěry dělat nelze. Spíš bych na to odpověděl tak, že si každý z nás musí uvědomit, proč tady v klubu je. Budeme chtít mladé hráče posouvat v jejich začínající kariéře. To vyžaduje každodenní práci a samozřejmě zodpovědnost nejen od samotných kluků, ale také i od realizačního týmu.

V posledních letech jste působil v nejvyšších soutěžích, ať už u nás, nebo v sousedním Slovensku a Polsku. Co rozhodlo, že jste nabídku našeho klubu přijal?

Na práci ve společné organizaci s extraligovým Třincem se moc těším. Potřebujeme, aby výkonnost všech kluků u nás byla na té nejvyšší úrovni. Ve Frýdku se zkrátka musí jet stejné bomby jako v Třinci a není tady prostor pro to, aby měl někdo nějaké výpadky. Jsme plně profesionálním mužstvem, které musí také profesionálně na ledě i mimo něj pracovat.

Je výhodou, že se můžete během těchto dnů s mužstvem více poznat a že první ostré utkání vás čeká až z kraje roku?

Ano, je to obrovská výhoda. Ať už na samotném poznání jednotlivých hokejistů, tak i na tréninku a nácviku herního systému. To beru jako obrovské plus.