Míšo, když začneme úplně na začátku tvé cesty, kdy ses poprvé postavil do branky a proč tě vlastně chytání přitáhlo víc než útočení nebo bránění?
„Poprvé jsem se postavil na rybník hned vedle naší chalupy. Taťka mi udělal betony z molitanu a nějak jsme seskládali výstroj. Chodili jsme se dívat v Brně na hokej a pak jsem taťku donutil, ať mě k hokeji přihlásí. Začínal jsem v poli, ale furt jsem se tlačil do brány a jelikož nám na turnaji onemocněl brankář, tak jsem šel do brány a už jsem tam zůstal. Měl jsem to asi tak nějak v sobě.
Pamatuješ si na svůj úplně první gólmanský zážitek?
„Právě ten moment na rybníku s mým tátou a dědou, nebo první oficiální zápasy na turnaji."
Foto: Ronald Hansel
Kdo tě v mládí nejvíc ovlivnil - trenér, rodiče, nebo nějaký vzor mezi gólmany?
„Nejvíc mě zezačátku ovlivnili trenéři na Kometě a moje rodina. Vzory jsem taky měl."
Měl jsi na zdi plakát nějakého brakáře a pokud ano, co sis od něj chtěl převzít?
„Byl jsem velký fanoušek brankařů ať už v Česku nebo zámoří, sbíral jsem všechno možné. Vždycky mě motivovalo to, že bych chtěl hrát jednou profesionální hokej a být jako oni."
V sezóně 2022-2023 tě draftoval kanadský tým Kamloops Blazers. Jak vzpomínáš na moment, kdy jsi zjistil, že pojedeš do Kanady?
„Byl jsem neskutečně rád, že se mi tahle možnost naskytla, a tak jsem toho chtěl využít. I přesto, že to nedopadlo podle mého očekávání, jsem za tuhle zkušenost nesmírně rád. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem neodcházel z Komety v úplně dobrém, ale příležitost hrát v top mládežnickém kadanském týmu a chytat proti hráčům, kteří už teď stabilně hrají v NHL se může naskytnout jednou za život."
Foto: Matthew Wolfe
Co ti proběhlo hlavou jako první?
„Radost, ale zároveň závazek k další práci a menší obavy z toho, že jdu do neznámého prostředí."
Jak na to reagovala rodina?
„Rodina měla radost, ale měli i starost, že jdu takhle v mladém věku na druhou stranu světa. V mém rozhodnutí mě ale podpořili, za což jim děkuju."
První start ve WHL - výhra 3:1 proti Victorii. Jaký to byl pocit stát v brance v takovém prostředí?
„Byl to super zážitek a byl jsem rád, že se doma vyhrálo."
V čem tě kanadský hokej nejvíc překvapil?
„Překvapil mě v rychlosti a myšlení hráčů, atmosféra skrz fanoušky byla výborná."
Foto: Allen Douglas
Jak dlouho ti trvalo se přizpůsobit?
„Nějakou dobu to trvalo, ale měl jsem štěstí, že jsme zde měli dobrého trenéra gólmanů a ten mi hodně pomohl."
Jaké bylo zázemí v Kamloops oproti tomu, na co jsi byl zvyklý v Brně?
„Zázemí v Kamloops bylo něco jako zázemí u týmů v extralize. Jelikož jsem šel z juniorky, tak ten rozdíl byl velký."
Byl v zázemí detail, který ti přišel úplně profi? A naopak něco, co ti chybělo z Česka?
„Spíše ne, věci jako video místnost, posilovna, regenerace byly podobné jako v Česku. Spíš bylo dobré, že jsme měli všechno pro sebe při ruce."
Naučil ses tam něco, co použiváš dodnes?
„Samozřejmě, naučil jsem se dobře jazyk a některé prvky v mé hře používám dodnes. I jako člověka mě to posunulo."
Foto: Matthew Wolfe
Jak bys popsal rozdíl mezi českým juniorským hokejem a WHL?
„Kvalitativně je rozdíl, myslím, ve všem, ale tím nechci shazovat českou juniorku, která svou kvalitu určitě také má. Velký rozdíl je, že na zápasy chodí hodně fanoušků, zápasů je více, hodně se cestuje a jste více na očích skautům."
Myslíš, že ti kanadská zkušenost pomohla rychleji dospět jako brankáři?
„Ano, zápasy a tréninky, co jsme měli, byly ve velké intenzitě a na zimáku jsme trávili většinu času z našeho dne."
Co tě přivedlo zpátky do Česka po roce v zámoří?
„Z týmu jsem odcházel v půlce sezony kvůli tomu, že do našeho týmu během sezony přivedli výborného evropského hráče, protože jsme hostili prestižní turnaj Memorial Cup a byla ambice udělat co nejlepší tým, aby se uspělo. V týmu jsme byli najednou tři Evropani a limit byl dva. Jelikož jsem neměl tak velké herní vytížení jako ostatní hráči, tak se trenéři rozhodli, že tým opustím já. Bohužel se pak uzavíralo přestupní období a nepodařilo se najít žádný tým ani v zahraničí, ani v Česku. Sezónu jsem dotrénoval s áčkem a juniorkou ve slovenském Trenčíně, za což jim děkuju. Bylo to těžké období mé kariéry, ale jsem rád, že jsem to zvládl a udělalo mě to silnějším. Po sezoně jsem pak dostal nabídku z Liberce a už jsem nepřemýšlel o ničem jiném."
Kdybys měl pojmenovat jeden velký cíl kariéry, jaký by to byl?
„Jeden nemám, je jich více, ale například první zkušenost s dospělým hokejem, zápasy za reprezentaci nebo účast na mistrovství světa do 18 let a bronzová medaile z mistrovství světa do 20 let."
Foto: Roman Kantor
Pojďme k Maxa lize, jaký dojem na tebe udělala liga po tvém prvním startu?
„Liga je určitě kvalitní, hráči jsou vyspělí a každý bod je nesmírně cenný, takže je důležité být furt hlavou v zápase a udělat vše pro výhru."
V čem tě hra nejvíc překvapila?
„Tréninků nebo účastí na zápasech jako dvojka v profesionálním hokeji jsem, bych řekl, absolvoval na svůj věk za svou kariéru už hodně. Ať už to bylo v Brně, Liberci, Přerově nebo Třinci, kde jsem působil nebo měl možnost nakouknout, tak jsem to měl nakoukané a přibližně jsem věděl, do čeho jdu. Spíš, když to byla moje premiéra v ligovém zápase a nedávno jsem počítal, že jsem si musel v našich dvou nejvyšších ligách odsedět plus mínus třicet zápasů, než jsem dostal svoji první ligovou šanci, tak jsem byl lehce nervózní. Samozřejmě jsem chtěl dokázat, že můžu týmu pomoct, ale během zápasu se potvrdilo, že je to pořád ten stejný hokej. Díky tomu jsem se do toho rychle dostal a chytalo se mi dobře. Škoda, že jsme zápas nedotáhli do vítězného konce, ale hráli jsme s vítězem minulého ročníku vyrovnaný zápas až do konce a víme, že v této jubilejní sezóně, kdy klub slaví padesát let, můžeme hrát důstojně s každým."
Foto: Samuel Rychecký
Jak se ti líbí prostředí ligy - stadiony, fanoušci, atmosféra?
„Líbí se mi hodně, je vidět, že už je vše na vysoké úrovni a atmosféra na zápasech je výborná, což taky hráči dodává energii."
Co pro tebe znamená, že jsi právě ve Frýdku-Místku, jak vnímáš klub a jeho zázemí?
„Po minulé povedené sezóně a díky mému agentovi panu Krejčímu přišla nabídka právě odsud z Frýdku-Místku, ani vteřinu jsem neváhal. Nesmírně si vážím, že můžu být součástí téhle organizace, a je to motor pro moji každodenní práci se zlepšovat a posouvat."
Překvapilo tě něco, když jsi sem přišel?
„Že je tu vše, co potřebujeme, ať už zázemí nebo realizační tým, který se nám věnuje."
Foto: Samuel Rychecký
Jak se ti líbí atmosféra v kabině?
„Atmosféra v kabině je parádní, teď po vyhraném zápase je ještě lepší, jsem rád, že je tu dobrý kolektiv."
Je to pro tebe spíš výzva, nebo motivace být jedním z rysů?
„Řekl bych, že oboje. Jak jsem říkal, jsem rád, že tu můžu být a pomáhat týmu."
Jak na tebe zapůsobila první zkušenost s frýdecko-místeckými fanoušky? Cítil jsi jejich podporu?
„Cítil, je super, že nás fanoušci chodí podporovat ať už na domácí nebo venkovní zápasy, moc si toho vážíme."
