Do letošní sezony jsi šel s tím, aby byla úspěšnější než ta předešlá. Splnilo to tvoje očekávání?

„Určitě ano, vždyť jsem s týmem hrál finále Stanley Cupu. Osobně se mi dařilo a tak sezonu hodnotím, jako vydařenou, i přesto, že jsme ve finále neuspěli. Určitě jsme totiž nepatřili k favoritům."

Tvoje kariéra má stále stoupající tendenci. Vyhrál si Calder Cup, potom si nastoupil v NHL, přišla nominace na olympiádu, kde jsi hrál za seniorský reprezentační tým, jenom těsně ti unikl Stanley Cup a v anketě zlatá hokejka si skončil na třetím místě. Tvé úspěchy jdou pořád vzhůru. Vnímáš to?

„Ano, zatím je to všechno dobré. Nemůžu ovšem pořád počítat s tím, každá sezona bude nad šedesát bodů, a že pokaždé půjdeme do play off nebo finále. Náš cíl bude opět projít do play off a tam se uvidí. Hlavní cíl je dostat se tam.“

Už několikrát padlo slovo finále Stanley Cupu. Právě v něm jste prohráli 2:4 na zápasy s Chicagem, které triumfovalo potřetí za posledních šest let. Jaké byly slova trenéra Coopera po tom posledním zápase?

„Byl zklamaný jako my všichni. Poděkoval nám za celou sezonu a měl slzy v očích. Pro něj to byla vynikající sezona, kdy mohl stát za vynikající partou hráčů. Vždy je to škoda, když se bojuje dva měsíce a nakonec se na ten pomyslný Olymp nedostaneš.“

Máš nějaké osobní cíle pro příští sezonu?

„Ne to ne. Pro mě je důležité se s týmem dostat do vyřazovacích bojů. To jsou cíle týmové a na tom mi záleží nejvíce. Hlavně, abych nebyl zraněný.“

Útok Kučerov – Johnson – Palát se stal velkým nebezpečím pro ostatní týmy v NHL. Můžeš něco říct ke svým spoluhráčům?

„Nejdříve jsme hráli ve složení Palát – Johnson – Connolly. Právě Connolly se zranil ve Winnipegu a na jeho místo k nám dali Kučerova a hned v prvním zápase jsme dali dva góly a od té doby nám to začalo šlapat. Johnson je malý hráč, ale hraje to srdcem, výborně bruslí a je rychlý. Kučerov je typický ruský hráč. Je šikovný, dokáže se vymotat z každé akce a zkouší i takové akce, které by jen tak jiní mladí hráči nezkusili. S oběma se hraje super.“

V loňské sezoně jsi měl v útoku za parťáky Martina St. Louise a Johnsona. Jak vzpomínáš na spolupráci s tímto borcem, který ve svých čtyřiceti letech ukončil právě v dresu Tampy svou aktivní kariéru?

„Srovnat loňský a letošní útok nejde. Louis byl veterán, ale strašně moc mi v mé kariéře pomohl. Vzpomínám si, že když jsem s ním začal hrávat, tak jsem byl ještě nováček a moc jsem si na ledě nedovolil. Bál jsem se cokoliv vytvořit.“

Ondro, vzpomeneš si, v čem ti pomohl nejvíce?

„Po pár zápasech za mnou přišel a řekl, že jsem dobrý hokejista a nemám se bát tvořit hru. Prostoru na ledě mám více, než si sám myslím a mám na to. Tohle se mi hodně vrylo do paměti a dnes, když mám puk na hokejce, tak ho od sebe jen tak neodhazuji a snažím se něco vymyslet.“

Během finálové série si měl možnost prohodit pár slov s Mariánem Hossou, kterému se podařilo ve své kariéře potřetí získat slavný Stanley Cup. Bavili jste se o něčem?

„Těch šancí během finálové série moc není. Tlak ze strany médií mezi play off a finálovými zápasy, tak je neskutečný. Skutečně jen pár slov jsme nakonec prohodili, když jsme se potkali po posledním zápase při podávání rukou. Marián mi řekl, že jsme odehráli výbornou sérii a že jsem se mu líbil. Já jsem mu narychlo řekl, že si myslím, že byl nejlepším hráčem Chicaga.“

Co podpora z okolí? Vnímal si to nějak?

„Podporu jsem cítil a dost hodně. Už rodiče mi říkali, že mi fandí celý Frýdek-Místek. Taky z tisku jsem poznal, že Tampě přeje hodně lidí. Kamarádi se mi nejčastěji ozývali přes facebook, kdy chtěli sehnat lístky nebo podepsat dres.“

Pro tebe musel být inspirací i rok 2004, kdy tehdejší obránce Tampy Pavel Kubina přivezl do zdejšího kraje slavný pohár pro vítěze NHL.

„Přesně tak. Moc jsem si přál přivést pohár právě do Frýdku-Místku. Pro mladé a začínající hokejisty by to byla určitě motivace, aby dokázali něco podobného. Hodně mě mrzí, že se to nepovedlo.“

Play off přináší různé rituály a tradice, jako je třeba nechat si narůst vousy apod. Měl si i ty nějaký rituál?

„Tak já bych si klidně vousy nechal narůst taky, jenže ony mi nerostou. Média v zámoří si ze mě taky už utahovala. Jinak samozřejmě, že každý hráč má své rituály. Dělají různé věci v určitou hodinu, jako je třeba jídlo, spánek či příchod na stadion.“

Povídá se o zákazu vousů při play off. Jaký máš názor na tuto tradici ty?

„Nevidím důvod, proč by se to mělo zakazovat. Vždyť se jedná jen o pár hráčů, kteří při play off ten plnovous mají.“

Ze zámoří si přicestoval se svou přítelkyní a s vaším psem Snowym. Jak snášel takovou cestu?

„Já věřím, že dobře. Na nic si nestěžoval. Podle mě jsme z toho byli více vystresováni my než on. Teď si však teprve zvyká, když jezdíme od babičky k babičce a on tak pořádně ani neví, kde je vlastně doma.“

Pojďme zpátky k hokeji. Ty jsi začínal svou kariéru ve Frýdku-Místku. Co říkáš na novou halu Polárka?

„Hala je to určitě pěkná. Viděl jsem různé obrázky, videa i z úvodního zápasu, kdy tady bylo plno. Kluci, se kterými jsem v kontaktu, sami říkali, že tady byla super atmosféra. Myslím si však, že asi každému chybí stará Víceúčelová hala. Hlavně, když se bourala, tak si hráči určitě vzpomněli, co v ní prožili.

Kde se budeš v létě připravovat?

Bude to stejné, jako v minulém roce. S tátou pojedu na chalupu. Tam mi dá určitě zase pořádně do těla. Rád se podívám i do posilovny v hale. Jakmile bude k dispozici led, tak nastoupím do přípravy s frýdecko-místeckými hokejisty. Hrát za ně určitě nebudu, protože nemůžu riskovat zranění.“