Jak hodnotíš svůj první zápas proti Chomutovu v barvách Frýdku-Místku?

„Myslím si, že z hlediska týmu to nebylo vůbec špatné, měli jsme tam pár individuálních chyb, které oni potrestali bohužel pro nás, ale i tak si myslím, že ten výkon byl dobrý. Z mé strany jsem byl celkem překvapený, protože jsem měl hodně dlouhou pauzu, snad osm nebo sedm měsíců, kdy jsem byl po operaci. Jsem překvapený, že jsem se chytl tak brzo, čekal jsem, že tam budu jako nudle ve vodě.“

Jaké máš ambice ve Frýdku-Místku?

„Nepřemýšlel jsem nad tím jsem po operaci, mám těch zranění za sebou strašně moc a jsem vůbec rád, že takový tým s organizací snad nejlepší v Česku mi dal možnost tady být a učit se od zkušených hráčů. Být součásti takového týmu a zázemí to je pro mě úplně super. Chci makat, odbojovat celou sezonu a nemyslím si, že budu mít v prvních zápasech klid na hokejce, měl jsem dlouhou pauzu.“

Naposledy jste hráli proti Porubě, která je přece jenom silný soupeř, nemyslíš?

„Určitě silný soupeř, zdáli se mi silnější než ten Chomutov, hrálo se mi proti nim hůř, museli jsme bruslit víc, protože tam mají spoustu skvělých kluků, ale nastoupili jsme naopak více bruslivě a řekli jsme si v šatně, že to musíme odmakat, protože ta šňůra prohraných zápasů byla celkem dlouhá. Mám z toho pozitivní emoce, všichni jsme makali, jak jsme měli a měli jsme systém, proto jsme vyhráli.“

Překvapili tě něčím diváci u nás ve Frýdku-Místku?

„Čekal jsem, že to bude takové, už jsem tady párkrát hrál, vím, že fanoušci tady jsou skvělí, že ten stadion je skvělý na první ligu je tohle nadstandard, a ti fanoušci to je paráda. Děkovačky po zápase, to je úžasné, moc se mi to líbí.“

S trenérem a celkově s týmem jste spokojený?

„Stoprocentně, nešel bych nikam, kde bych předem nebyl spokojen. Od prvního dne, kdy jsem zde přišel, tak jsem cítil, že ta pohoda tady je. Věděl jsem, že ti kluci si věří a trenéři věří zase klukům, dávají jim ten prostor a taky to takhle vypadá.“

Hokej máš v krvi, jak brácha, tak ty, chtěl bys být jednou jako on a podívat se znovu do zahraničí?

„Podvědomě to tam pořád někde je. Je mi to celkem líto, že jsem se na té cestě někde zasekl, ať to bylo zaviněno hodně zraněními nebo čímkoliv jiným, mrzí mě to, ale o to víc jsem hrábnul a makám na sto procent a myslím si, že když budu odvádět tyhle stejné výkony, tak si vytvořím další ambice a bude možné, že se zase někam výše podívám.“

Co bys nám řekl o své rodině?

„Od malička jsme byli vedeni k tomu, že když chce člověk něco dosáhnout, tak v podstatě musí makat, kdy mu to nikdo nedá zadarmo a myslím si, že to dělá rozdíly mezi těmi hráči, dnešní mladí kluci si myslím, že k tomu moc nejsou vedeni a myslí si, že všechno jim spadne do klína samo. Hrají to na talent a v tom si myslím, že my, kteří jsme vedení tou tvrdou prací, je tímhle překonáváme. samozřejmě si radíme a pomáháme.“

Byla nějaká nervozita před zápasem?

„Dneska jsem byl více nervózní, než ten první zápas, přece jenom to byl můj první zápas doma, před domácím publikem.“