Eriku, co se stalo v první třetině, že vám tak nevyšla?
„Bavili jsme se o tom v kabině, že prvních pět minut bylo super, měli jsme gólovky, škoda, že jsme nic neproměnili. A pak jsme najednou inkasovali. Já nemůžu moc mluvit, protože jsem tu krátce, ale kluci říkali, že v tu chvíli, jak padne gól, tak se sesypou a potom nejsou schopní se do toho zase dostat. A nám tam bohužel napadaly čtyři góly, a to už se pak těžko otáčí, když začneme hrát až posledních deset minut.“

Čím si vysvětluješ, že se nepovedl vstup do utkání a že se vám nedaří plnit to, co od vás trenéři chtějí?
„Vždycky je v tom zápase něco dobrého a něco špatného. A my musíme to špatné odstranit a snažit se ty dobré věci i dál plnit. Od toho se musíme odrazit. Dneska nám tam napadaly i škaredé vybojované góly, a to pro nás musí být impulz. A pak postupně můžeme začít dávat i ty krásné góly.“

Ty jsi snižoval na 1:4 ze skrumáže před brankou. Jak jsi to viděl?
„Kluci o puk bojovali na brankové čáře, pořád tam do toho píchali. Já jsem jel pomalinku od modré a už jsem si sám myslel, že bude rozhodčí přerušovat hru, ale nepřerušil ji. Viděl jsem, jak to gólmanovi vyjelo pod nohy. Jejich bek to chtěl zachránit, ale zachránil to tak, že to narazil přímo gólmanovi do betonu a odrazilo se to přede mě. A já už jsem to neměl těžké. Už jsem do toho jen píchl a skončilo to v bráně.“

Byli na vás trenéři o přestávkách hodně ostří?
„Hlavně po první třetině byli ostří. Ale to bylo zasloužené, protože ta patnáctiminutovka v první třetině byla od nás fakt špatná. Ve třetí třetině nás pak nakoplo, že jsme dali jeden gól, pak druhý gól, člověk najednou viděl, že je to na dosah. Vedení o dva góly pořád nemusí znamenat vítězství. Snažili jsme se s tím ještě něco udělat, gól v power play jsme sice dali o něco dřív než minule, ale zase tam bylo už málo vteřinek do konce.“

I když se s tím už moc dělat nedalo a body z toho nejsou, může vám snížení na 3:4 dodat sebevědomí do dalších zápasů?
„Samozřejmě, ale my jsme takhle hráli i poslední třetinu ve Vsetíně. Taky jsme mákli, dali jsme branky a říkali jsme si, že se od toho musíme odrazit a nastoupit takhle příště od první třetiny. To jsme sice nastoupili, ale jen prvních pět minut. Pak jsme zase spadli do stereotypu. Musíme makat celý zápas, pak se nám může podařit vyhrát.“

V pátek jsi hrál za Třinec v Hradci Králové, hned další den pak tady za Frýdek-Místek. Bylo to pro tebe hodně těžké?
„Měl jsem možná lehký spánkový deficit, šel jsem spát okolo čtvrté ráno, ale na to se nebudu vymlouvat. Hráli jsme tak, jak jsme hráli. Měl jsem tam i šance, plno střel ve třetí třetině, možná pět šest, ale nic tam nespadlo. Pak jsem to měl do prázdné, trefil jsem tyčku. Trochu smůla. Chybělo ještě kousek štěstíčka, abychom to zvládli. Věřím, že se k nám to štěstíčko příště nakloní víc.“

Máš představu, jak to s tebou bude dál, jestli tě zase uvidíme v dresu Frýdku-Místku?
„Nevím, to budou vědět trenéři. To se budou domlouvat oni, jak to bude mezi kluby nastavené.“