Na co rád ve své kariéře vzpomínáš?
„Na týmové úspěchy. Dvě finále s Vítkovicemi – tehdy jsem si to možná ani tolik neuvědomil, ale zpětně to vnímám jako obrovský úspěch. Od té doby jsem se do finále dostal jen jednou. Rád taky vzpomínám na zápasy, kdy se mi osobně dařilo – třeba když jsem za Spartu dal čtyři góly v Brně, nebo hattrick. To jsou jsou zápasy, na které člověk nezapomene.“
Foto: Samuel Rychecký
Který klub ti předal zkušenosti, které ti nejvíce pomohly?
„To je těžké. Ve Vítkovicích jsem začínal, nakouknul jsem do extraligy, pak jsem přestoupil do Sparty. Tam to byla trošku jiná úroveň, velkoklub. Pak jsem byl v Olomouci, to byl takový rodinný klub. Každý klub je trošku jiný a každý mi něco dal. Ve všech jsem byl spokojený.“
Jak rád trávíš volný čas?
„Nejraději sportem – tenis a beachvolejbal. Když je volno, tak kombinuju tyhle dva sporty a užívám si čas s rodinou. Děti sportují taky, takže jsme pořád v pohybu.“
Jistě k tobě mladší hráči vzhlíží, dáváš jim nějaké rady?
„Nevím, jestli mladší hráči ke mně vzhlíží. Myslím si, že tahle generace je trošku jiná, ale my jsme asi taky nebyli jiní, když jsme byli mladí. Snažím se jim jít příkladem v přístupu. Ví, že dlouho hraju, tak se snažím makat poctivě, jít jím příkladem. Pokud vidím něco, co by šlo zlepšit, rád se podělím o zkušenosti.“
Vzpomeneš si, jaké to bylo, když jsi poprvé naskočil do extraligy?
„Přesně ne, ale vím, že jsem naskočil pod trenérem Milošem Holaněm. První gól si pamatuju dobře – za Vítkovice proti Zlínu, tečovaná střela.“
Foto: Samuel Rychecký
Co považuješ za klíčové momenty své dlouhé kariéry?
„Hlavně to, že jsem dostal šanci v extralize, teď zpětně vidím, že není lehké se tam dostat. I v této době je v první lize hodně šikovných kluků, kteří nedostanou šanci zahrát si extraligu. A pak byl pro mě klíčový přestup do Sparty.“
Který trenér tě nejvíc ovlivnil a proč?
„Trenérů, se kterými jsem se během kariéry potkal, bylo opravdu hodně, a nerad bych na někoho zapomněl. Rád ale vzpomínám na Pepu Jandače – z taktické stránky měl všechno opravdu skvěle propracované. Uwe Krupp na Spartě zase vynikal motivačními proslovy, měl jinou mentalitu, řekl bych, víc americkou. Dokázal nastavit odlišnou atmosféru v kabině. No a Zdena Moták mě provází prakticky celou kariérou. Právě na tyhle tři trenéry vzpomínám nejvíc.“
Jak vnímáš přechod z extraligového prostředí do první ligy a v čem vidíš hlavní rozdíly?
„Pro mě to byl asi logický krok, pokud jsem chtěl dál aktivně hrát hokej. Nabídky z extraligy už jsem neměl, a tak jsem přešel do první ligy. Jsem rád, že můžu být právě ve Frýdku. Samozřejmě zázemí není na úrovni extraligových týmů, ale i tak si myslím, že jde o kvalitní soutěž. Je tady hodně mladých a šikovných kluků, kteří se časem mohou prosadit v extralize nebo ještě výš. Co se samotného hokeje týče, je to trochu jiné – není to tolik svázané taktikou, hra je rychlejší, bruslivější, možná trochu chaotičtější. Ale musím říct, že mě úroveň první ligy příjemně překvapila.“
Foto: Samuel Rychecký
Baví tě být v kabině oporou pro mladší kluky, nebo se raději držíš stranou?
„Každý hráč chce být oporou týmu – aby se na něj dalo spolehnout, byl na ledě v klíčových momentech a měl důvěru trenéra. Já jsem spíš introvertní typ, takže se v kabině držím trochu stranou. Ale tím, že patřím mezi zkušenější hráče, si uvědomuju, že i na nás to z velké části stojí. Je potřeba nastavit určitý režim, aby kabina dobře fungovala. Musíme tomu dát nějaký řád, aby to celé drželo pohromadě.“
Míváš ještě trému před zápasy nebo jdeš „na jistotu“?
„Neřekl bych, že mám vyloženě trému, ale zápas je prostě událost. Někdy jich je i dva tři do týdne a člověk chce, aby se mu povedly. Soustředí se, záleží mu na tom. Nejsem nervózní, ale je to prostě jiné než trénink – takový specifický pocit.“
Co bys rád poradil mladému hráči, který chce dojít tak daleko jako ty?
„Poradil bych mu, ať maká. Ta každodenní práce je strašně důležitá. Dlouhodobá poctivost se vyplatí, i když to na začátku může trvat a nemusí to jít hned vidět. Ale když bude fakt poctivě makat a bude ho to bavit, tak to ovoce se dostaví.“
