Kdo by si na hráče s číslem 88 nevzpomněl. Za Frýdek-Místek válel dnes již osmatřicetiletý forvard Vladimír Luka dvě sezony. Celkem za rysy odehrál 73 utkání, ve kterých zaznamenal 99 kanadských bodů za 49 branek a 50 asistencí.

Když ho máte v týmu, téměř jistě to znamená, že postoupíte do vyšší soutěže. Ostřílený útočník Vladimír Luka zažil už celou řadu takových úspěšných tažení. V rozhovoru vypráví o minulosti, současnosti i budoucnosti. Řeč přišla také na pověst rebela, která ho po celou kariéru provází.

Poslední sezonu jste strávil v Anglii. Proč jste se vydal zrovna tam?
Byly nějaké nabídky z Česka, ale já chtěl zkusit zahraničí. Měl jsem rozjednané Německo, ale to nevyšlo. Následně přišla nabídka z Sheffieldu, přičemž tady v okolí mám rodinu, tak jsem to vzal. To byl důležitý aspekt všeho.

Jak se vám zamlouvá tamější hokej?
Úroveň nebyla špatná. Soutěž nám kvůli koronaviru ukončili asi čtyři zápasy před koncem základní části. Je to takové, že první dvě lajny jsou top, ty mají za úkol hodně bodovat. Ostatní jsou spíš udržovací. Úrovní bych to přirovnal ke špičce naší druhé ligy, ale je to těžké… Každá liga je jiná.

Vy jste měl za úkol hrát v těch elitních lajnách, že?
Jojo. Soutěž je celkově hodně útočná, vyhovovalo mi to. Navíc jsem byl v týmu s Honzou Danečkem, se kterým se známe už dlouhou dobu. Vždycky jsme hráli proti sobě. Ať už to bylo v Polsku, případně v Česku. Tady jsme byli ve stejné kabině, ale bohužel nebyla možnost zahrát si v jednom útoku, protože v Anglii je to tak, že dva cizinci nesmí hrát spolu, takže naši parťáci v lajně byli Angličané.

Celkem zvláštní pravidlo.
Je to tak. Ještě jsem se s ním nikde jinde nesetkal. Honza Daneček nemohl na led ani v případě, když já byl na trestné lavici, abychom se na něm pak náhodou nesetkali, když bych z trestné odešel. Je to zvláštní, ale nepídil jsem se po tom, proč to tak je. Obeznámili nás s tím, tím to haslo.

Asi mají strach, že dva Češi pohromadě by si hráli vlastní soutěž, co?
Asi jo. (usmívá se) Myslím si, že by to tak opravdu bylo.

Jak to máte teď?
Nehraje se. Na programu budou jen zkušební zápasy, podle kterých se rozhodne, jestli vůbec má cenu hrát hokej bez diváků. Pokud by rozhodli, že ano, soutěž se může rozjet zhruba začátkem ledna. Takže čekám…

Máte alespoň čas pilovat angličtinu, ne?
No… Zatím se učím jen základy. Mám tady práci, takže to nějakým způsobem jde. Člověk piluje neustále. Hlavně ale čekám na to, jestli přijde nějaká nabídka, momentálně smlouvu nikde nemám. Rád bych ještě hrál, ale víte jak... Už nejsem nejmladší.

No… Jsou i mnozí starší než vy.
Já si taky myslím. Pocitově mám před sebou ještě takových pět let.

Jaká by ta nabídka měla být, aby vás oslovila?
Abych byl upřímný… Asi jakákoliv. Mám dobrou práci, k tomu chci prostě ještě hrát hokej. Je celkem jedno, kde to bude. Byl bych rád, kdyby to byla druhá nejvyšší soutěž, ale když bude třetí… Tak budiž. Uvidíme, jestli se to začátkem ledna vůbec rozjede. Tady dělají diváci opravdu hodně. Tím myslím vstupné a tak dále.

Je ve hře návrat do Česka?
To zatím vůbec neplánujeme. V Česku by asi o nabídky nebyla nouze, mám dobrý vztah například s panem Urbanem v Novém Jičíně. Celkově na severu Moravy je dost druholigových klubů, ale víte, jak to je… V dnešní době je těžké získat práci, proto dávám přednost jistotě v Anglii.

Hlavně i kvůli rodině.
Přesně tak. Už nejsem ten mladý a neklidný, kterým jsem býval kdysi. Teď je rodinné zázemí klíčové. Když bude nějaký hokej, tak super, když ne… Tak se nedá nic dělat, hlavně, že je práce.

Pojďme si teď popovídat o vašem angažmá ve Frýdku-Místku. Vzpomínáte na něj asi rád, že?
To si piště. Bylo to pro mě překvapující, když mě před sezonou oslovili, abych tam šel. Já tehdy hrál v Karviné, bral jsem to jako výzvu. Proto jsem Frýdku kývl. Zázemí bylo skvělé, zřejmě na úrovni, na které jsem ho ještě do té doby nikde nezažil. Navíc byla hned od začátku možnost pendlování mezi Třincem a Frýdkem, což bylo další velké lákadlo.

Právě díky němu jste si nakonec zahrál i extraligu.
Jojo, bylo mi tehdy nějakých třiatřicet, co vám budu povídat… V takovém věku už s tím člověk moc nepočítá. Povedlo se mi taky rozhodnout nájezdy proti Chomutovu. Krásný zážitek, pro mě jako pohádka. V mojí kariéře je právě tohle asi nejvíc.

Vraťme se zpátky k rysům. Vy jste měl za úkol tehdejší mladý tým vést, že?
Asi se to tak dá říct, proto mě oslovili. Já už v té době měl na kontě několik postupů do první ligy, věděl jsem, jak to vypadá. Takových starších nás tam bylo víc: třeba ještě Martin Piecha, Pavel Kowalczyk nebo Honza Dresler. My měli za úkol držet nad mladými takovou tu ochrannou ruku. Už tehdy byli skvělí. Když se na to podíváte, tak většina z hráčů, kteří s námi tehdy hráli, hraje dnes extraligu.

Chodili jste do práce, nebo vás ve Frýdku vedli jako profesionály?
Do práce jsme ve Frýdku nechodili. Trénovalo se dvakrát denně, dopoledne i odpoledne, takže do práce chodit ani nešlo.

Vaše mise nakonec skončila úspěšně, i když Vsetín vám to ve finále nedal zadarmo.
To je pravda, byla to dřina. Celkově šlo o těžkou sezonu. Všichni se proti nám chtěli vytáhnout, protože se vědělo, že máme silný tým, navíc s Třincem v zádech. Bylo to něco jako v extralize Sparta, i na ní se chtějí všichni vytáhnout. Finále bylo těžké samo o sobě. První zápas jsme vyhráli jednoznačně, další dva ale prohráli. Poté se jelo na Lapač, kde to mohli ukončit, dopředu je hnal plný zimák – nebyla to sranda. Naštěstí se nám povedlo vyhrál první třetinu 5:0, od té doby nám bylo jasné, že to nepustíme. Každopádně to byly parádní zápasy. Na Vsetíně je radost hrát, sám jsem tam poté hrál. A i naši fanoušci byli výborní.

Celou sezonu Frýdek dominoval. O to těžší muselo být na play off znovu nahodit motory.
Jen tak to nebylo, ale měli jsme trenéry, kteří od každého zápasu vyžadovali nasazení 120 procent. Pan Malík s panem Juříkem si na tomhle zakládali. Všechno se odvíjelo od toho, jak hrajeme, takže jsme si ani nemohli dovolit prohrávat. Myslím, že v té sezoně jsme prohráli zhruba jen třikrát. Ovoce té práce bylo prostě znát.

Ve druhé lize jste vždycky exceloval, ale přijde mi, že jste nikdy naplno nevyužil svého potenciálu.
Je to tak. Těžko říct, proč tomu tak bylo. Ale asi to tak prostě mělo být. Já ničeho nelituju, byť je pravda, že si za to možná můžu i sám. V mládí jsem měl trochu jiné představy, ale s tím už nic neuděláme.

Provází vás pověst velkého talentu, ale stejně tak hokejisty, který moc nedbá na životosprávu. Co vy na to?
Nebudeme si nic nalhávat. Je to pravda, talentu tam bylo dost, já tomu měl jít víc naproti. Kdybych se vrátil o nějakých patnáct let zpátky, tak bych to tak udělal.

Ale i tak má vaše kariéra solidní parametry. Máte řadu postupů do první ligy, na který z nich vzpomínáte nejraději?
Popravdě vám řeknu, že to asi byl postup s Prostějovem. K Jestřábům jsme se dostali za zvláštní situace ještě s Martinem Piechou. Měli jsme hrát v Porubě, ta nás poté poslala do Havířova, jenže ten nás nakonec nechtěl, přičemž už nás nechtěla ani Poruba, takže jsme šli do Prostějova. Tam byl tým mladých kluků, nikdo moc nepočítal s tím, že bychom mohli postoupit, ale nám se to přesto povedlo. Nicméně každý ten postup byl nepopsatelný. Na Vsetíně to bylo taky krásné, v té sezoně měla zájem i Poruba, ale já se nakonec rozhodl pro Vsetín, což někteří fanoušci trošku neunesli. (směje se). Bylo to tam fajn. Každopádně prostějovská štace mi sedla ve všech směrech, po hokejové stránce i té životní.

Vy jste na postupy celkem štístko, co? Až bude chtít někdo do Chance ligy, měl by vám zavolat.
No myslím, že jich bylo asi pět? To nepočítám postupy z krajské ligy do druhé ligy s Karvinou. Takže ano… Někdo by mi zavolat mohl, jak říkáte vy. (směje se)

Máte syna. Zdědí rodinné řemeslo?
Záleží na něm. Zimák si oblíbil, vyrůstá na něm prakticky celý život. Už se snaží chodit i do kabiny, byť teď je samozřejmě vše zavřené. Ale říkám… Hlavní je zdravíčko, co bude dělat, to už záleží na něm. Ale musím říct, že už má kompletní hokejovou výstroj.

Pokud se bude věnovat hokeji, budete na něj dohlížet, aby některé věci zvládl líp než třeba vy?
Určitě. Samozřejmě, že trenérům bych se do práce nemotal, ale jeho mentor bych byl. Určitě bych mu byl k dispozici, kdyby bylo potřeba něco probrat a podobně. Jak říkáte… Aby se mohl vydat třeba ještě lepší cestou než já.

Budete se hokeji věnovat i po konci kariéry?
Abych vám řekl pravdu, tak nevím. V Karviné jsem chvilku trénoval mládež, docela mě to bavilo, ale v tuto chvíli vážně nevím. Je to teď složitá doba, takže spíš asi ne, ale uvidíme, jak vše dopadne.

Rozhovor byl převzat z webu www.hokej.cz. Odkaz najdete ZDE