Jaká byla reakce na nabídku jednozápasového záskoku v extralize?

Byl jsem velmi potěšen, že si na mně vzpomněli. Byl jsem vlastně takový aspirant, že tam budu vypomáhat. Byl jsem opravdu rád, užil jsem si to. Dlouhé roky jsem v Třinci působil coby hráč, trénoval jsem u Ocelářů mládež, ale poprvé to bylo u áčka v trenérské roli.

Někteří hráči jsou před premiérou v extralize poněkud nervózní. Jak to vypadá u trenéra?

Drobná nervozita tam možná byla, jednalo se o televizní utkání, sledovanost proto byla asi větší. Bral jsem to ale tak, že nějaké zkušenosti už za sebou mám, trénoval jsem A tým v Trenčíně. Asi bych to nenazval strach, nebyly to obavy, ale úplně přesně jsem nevěděl, co od toho očekávat. Dopadlo to ale nadmíru dobře, vyhráli jsme 6:1 (usmívá se).

Při zdravotní absenci Zdeňka Motáka měl hlavní slovo na střídačce slovenský kolega Vladimír Országh. Jak dobře jste se předtím znali?

S Vladem se známe poměrně dlouho, je trošku mladší, ale už v hokeji taky něco zažil, má zkušenosti. Už dlouhé roky se spolu bavíme. Když on začínal s profi hokejem, už jsem byl starší a pomalu končil s aktivní kariérou. Myslím si, že s Vladem si rozumíme nejen hokejově, ale také po lidské stránce.

Jak jste měli během utkání rozdělené kompetence?

Měl jsem na starost obránce, stejně jak to mám ve Frýdku-Místku, a stejně tak v Třinci koučuje beky  Moty (Zdeněk Moták). Ve stejném duchu to už v mém případě funguje asi deset let. Když jsem byl v Trenčíně, tam také byla moje hlavní parketa obránci. Je to trošku paradox, protože během aktivní kariéry jsem byl útočníkem (usmívá se). Musím říct, že jsem si na obranu zvykl a dokonce bych řekl, že mi to sedí víc, než trénovat útočníky.

Proběhla před zápasem se Zdeňkem Motákem komunikace ohledně určitých taktických prvků?

Ano, se Zdeňkem jsme si před zápasem volali. Ptal jsem se ho na různé detaily, například mě zajímalo, které kluky nejčastěji vytěžuje pro hru v oslabení. Probírali jsme ale také další drobné detaily. Trošku jsem si musel některé věci sumarizovat. Obránce jsem ale nakonec posílal na led hlavně na základě vlastního pocitu, a vyšlo to parádně.

Oceláři po osmi minutách vedli proti Plzni 3:0. Na střídčce asi musela panovat euforie, eventuální tlak byl zřejmě upozaděn...

Přesně tak, kluci na soupeře vlétli, brzy to bylo o tři góly. Super start znamenal, že tým byl ve větším psychickém komfortu. Chlapi do zápasu vtrhli v takovém tempu, že Plzeň se jen dívala. V dalším průběhu už ale hosté byli nepříjemní, začali makat, jezdili k nám do pásma, napadali. Zápas jsme si ale pohlídali, bylo to plně v naši réžii.

Koučovat tým v Chance lize a extralize je asi trošku jiné kafe...

Ten rozdíl je samozřejmě velký. Když koučujete takové beky, jakými jsou třeba Jeřábek, Čukste či Marinčin - to je na první pohled vidět, že tihle kluci mají mezinárodní zkušenosti, mají repre kvalitu. To jsou excelentní, nadstandardní hráči. I další kluci tam jsou výborní. První zápas po návratu hrál Vláďa Roth a hned skóroval. Jak říkám, byla to i pro mě osobně velmi cenná zkušenost.

Jaké pocity se zmocňují otce, kdy přímo z trenérské střídačky sleduje vlastního syna?

Bylo to fajn, opravdu příjemný pocit. Nebylo to poprvé, kdy jsem Marka coby trenér vedl v extralize. V sezoně 2011/12 už Marko jako sedmnáctiletý hrál za Duklu Trenčín, kde jsem tehdy byl asistentem. V té době jsme měli dobrý tým, povedlo se nám získat bronzové medaile. Rád na ty časy vzpomínám. 

Jak vlastně Marko zareagoval na zprávu, že táta jednorázově vypomůže na střídačce Třince?

On o tom hned neměl tušení. Že budu na střídačce Třince jsem se dozvěděl den předem, v sobotu. Markovi jsem ale dopředu nic neříkal, bylo to pro něj překvapení. Seděl jsem s Vladem v trenérské kanceláři, a v neděli šel kolem Marko a ptá se: "Co ty tady děláš?" Povídal jsem mu jen krátce: "Nic, přišel jsem tě trénovat!" Koukal na mě jako na puk. Povedlo se mi to zatajit (usmívá se). Všechno dopadlo ideálně, Třinec vyhrál, Marko skóroval.

Fanoušci moc dobře vědí, že to Marko dotáhl do NHL, kde působil šest sezon (Columbus, Chicago, Colorado, Winnipeg). Jaký ale byl v dětství optikou otce?

Marko měl už v mládí trošku problém s rozhodčími. Když hrál v dorostu a juniorce, byl poměrně často vylučovaný. Když na něj byly fauly, tak se někdy zbytečně rozčiloval. Dost často opravdu byl faulován, ale rozhodčí ty zákroky nepískali. Pak se on někoho dotýkal, a okamžitě šel na trestnou. Začal rozhazovat rukama, hádat se s rozhodčími. Musel jsem ho častokrát krotit a důrazně varovat, že debatovat se sudími nemá smysl.

Trochu vznětlivá, impulsivní povaha mu ale zůstala také v dospělém hokeji, že?

Ano, tohle si přenesl také do seniorské kategorie. Skoro každý rok o tom s Markem před sezonou i během ní diskutujeme. Často mu říkám, aby se uklidnil, aby s rozhodčími tolik nediskutoval. Také letos měl na začátku sezony určitě výlevy, dostal i nějaké pokuty. Na tomto jsme vždy pracovali, ale teď se s tím myslím v hlavě srovnal, má lepší mentální nastavení, a konečně také hraje výborně.

Aktuálně je Marko nejlepším extraligovým střelcem, soupeřům nasázel úctyhodných 22 gólů. Měl už od mladého věku kanonýrské nadání?

Myslím, že to v sobě měl. Už v době, kdy hrál v mládeži, v reprezentaci U16 a U17 a později. Také v juniorské kategorii byl brán jako lídr, bylo to na něm částečně postavené, chodil na přesilovky. Byl to gólový hráč, ale nebyl to takový extrém, jak tomu je teď. Je to dáno i tím, že letos má Marko větší prostor na ledě, má vyšší ice time. Má nyní zápasy, kdy hraje třeba i 20 minut. Je vidět, že mu trenéři věří, to je pro hráče vždy klíčové. Že se mu letos gólově tak parádně daří? Je to trošku překvapení pro všechny. Myslím, že i pro Marka samotného. Rozumí si v lajně s Hudáčkem a Nestrašilem, chodí s Růžou na přesilovku. Všechno si letos ideálně sedlo.

Jak často jste v kontaktu? Je třeba synovi ještě ohledně hry nějak radit, eventuálně ho usměrňovat?

Myslím si, že už moc radit ohledně herních věci nepotřebuje, na tohle má Třinec dost kvalitní trenéry. Spíš Markovi radím ohledně těch faulů, aby opravdu s rozhodčími nediskutoval, aby byl víc v klidu, bral hokej s větším nadhledem. Herní situace neprobíráme, spíš se ho snažím povzbudit, pogratulovat, když se mu zápas podaří. Mám opravdu radost, jak to mladému letos šlape!

Foto: Lukáš Filipec

JOZEF DAŇO
Narozen: 28. prosince 1968 v Nitře
Hráčská kariéra: Plastika Nitra (1990/91), HC Dukla Trenčín (1992/96), HC Železárny Třinec/HC Oceláři Třinec (1995/2001), Ak Bars Kazaň - Rusko (2001/02), HKm Zvolen - Slovensko (2001/02), EK Zell am See - Rakousko (2002/06), EV Zeltweg - Rakousko (2006/09).
Trenérská kariéra: HK Dukla Trenčín - as. trenéra (2009/13), HK Dukla Trenčín - sportovní manažer (2014/15), HC Oceláři Třinec U20 - as. trenéra (2017/18 a 2020/21), HC Frýdek-Místek - as. trenéra (2018/20 a 2021/23).
Reprezentace Slovenska: 2x účast na ZOH (1994 v Lillehammeru, 1998 v Naganu), 4x účast na MS (1996 ve Vídni, 1997 v Helsinkách/Turku/Tampere, 1998 v Curychu a Basileji, 1999 v Hamaru/Lillehammeru/Oslu). V roce 1994 vyhrál se slovenským týmem MS skup. C/1, o rok později pak uspěl s reprezentací i na MS sk. B, čímž si náš východní soused vybojoval účast v hlavní skupině.
Úspěchy: Mistr SK (s HC Dukla Trenčín 1993/94), 2. místo (s HKm Zvolen 2001/02 a s Třincem 1997/98), bronz (s Třincem 1998/99).