Jak jste se k reprezentaci dostal?
„Oslovil mě hlavní trenér U20 Patrik Augusta, s nímž se známe z mého působení ve Vítkovicích. Byl jsem už ale taky u reprezentační 18, když získala stříbro na MS ve Finsku, takže to není první zkušenost.“
V čem je největší rozdíl v působení na klubové mládežnické úrovni a té reprezentační?
„Kluci z repre dvacítky už mají samozřejmě jasnější cíl. Ví, že mají velkou šanci jednou se hokejem slušně živit a chtějí ji využít. Tomu odpovídá i přístup. Když se něco řekne, že to tak bude, tak to tak prostě je, je tam kázeň. Ne že by u našich mládežníků chyběla, spíš je přesnější říct, že naši mají ještě obrovský problém se soustředěním. Pak je tu pochopitelně úplně jiná úroveň fyzických parametrů, která odpovídá jejich úrovni hokeje, která je úplně jinde, má extraligové parametry a ti hráči se prosazují i ve Finsku, Švédsku, Kanadě nebo USA.“
Lze se tak i něco z hlediska kondičního tréninku mezinárodně přiučit?
„V tom nijak nezaostáváme, určitě jsou ale popředu v něčem jiném, například v psychologii. Taky je třeba brát v úvahu jiné podmínky, kdy za mořem běžně mají třeba čtyři zápasy týdně a hodně cestování, třeba i 15 hodin v autobuse, mají tam málo času na regeneraci.“
Zpátky k našemu klubu, jaké podmínky tu hráči ve fyzické přípravě mají?
„Spolupracujeme výborně, doplňujeme postupně pomůcky tak, aby tréninky měly kvalitu. Máme váhově vhodné činky, expandery, vše tak, aby tréninkové jednotky odpovídaly současným trendům. Investovalo se i do monitorovacích prostředků, aby se vědělo, jaká je úroveň kondice jednotlivých ročníků a hráčů, měli jsme potřebná data a věděli, jak na tom jsou.“
A jak na tom tedy jsou?
„Ze začátku jsem byl z toho docela na rozpacích, ale protože mám obrázek, jak to s dnešní mládeží vypadá, že to je problém celorepublikový, tak ten stav musíte přijmout, stejně jako klub přijal názor, že se na fyzické stránce musí pracovat systematicky a neustále. Musíme akceptovat i to, že v ideálním případě by na všem pracovali i doma, ale většina to stejně dělat nebude. Na druhou stranu musím všechny pochválit, že se alespoň na mých lekcích snaží, fungují a také je vidět, že se silově posouvají. Pomáhá i taková vzájemná rivalita v kolektivu, která je motivační, třeba v tom, kolik kdo udělá shybů, což je i součást svazových testů.“
Hokej ale zdaleka není jen o síle, určitě musíte dbát i na další aspekty?
„Hokej je velice všestranný sport, pro který v posilovně nacvičujeme určité pohybové vzorce. Kromě silových schopností je náročný na koordinaci pohybu, rozsah při bruslení, stabilitu a v potaz musíme brát i to, že vlivem hole převážně na jednu stranu i jednostranně zaměřený, takže jsou nutná i určitá kompenzační cvičení. Ta jsou kamenem úrazu, protože se do nich nikomu moc nechce.“
Stejně jako do zdravého stravování. Zrovna vám tu přišla další skupina a mají v rukou řízky…
„To je nejspíš odměna za hattrick nebo vychytanou nulu, co někdo musel donést spoluhráčům, ale pravda je, že pro řadu z nich je třeba zelenina skoro sprosté slovo. Obecně jim samozřejmě říkám, že strava musí být vyvážená, nemají se přejídat sladkostmi. Správná výživa je důležitá, ale u kluků je hlavně problém, že snídaně je kdovíjaká, jdou do školy, pak dají rychle oběd, potom jí třeba až večer, mezi školou a tréninkem to moc pod kontrolou není, přitom potřebují dodávat energii, je to i otázka porcí. Každopádně v mládežnickém věku nepotřebují nějaké doplňky, ale prostě dostatek vyvážené stravy.“
