David Ostřížek: Hrát doma je vždy speciální
Rozhovory
Je stále nejlepším střelcem rysů aktuální sezony. A to navzdory faktu, že i nadále jej trápí zdravotní problémy a v současné chvíli nemůže týmu aktivně pomáhat. Kdy by se David Ostřížek mohl vrátit do zápasového tempa? Jak vnímá mladšího bratra Honzu? A jak vzpomíná na hokejové začátky v rodném městě? O tom a také jiných tématech byla řeč během povídání v Polárce.

Davide, už víc než dva týdny nehraješ, nemůžeš rysům na ledě pomáhat. Jak to s tebou momentálně vypadá? Kdy by ses mohl případně vrátit na led?

V těchto dnech se snažím trošku hýbat tělem. Proces návratu zabere ještě asi dva týdny, než budu v plné tréninkové zátěži. V hlavě mám plán, že na posledních pět zápasů základní části bych už chtěl nastoupit.

Jak psychicky složité je sledovat počínání svého týmu jen z dálky? Svrbí tě ruce i nohy?

Dívat se na hru svého týmu jen z tribuny je těžké, skoro bych řekl, že to nesnáším. Bohužel na zranění mám prakticky celou kariéru docela velkou smůlu. Nejhorší je pak proces vracení se do plné zátěže.

Během minulého domácího utkání se Zlínem tě zabrala kamera místní réžie na velkoplošné obrazovky a kotel tě vyvolal. To je příjemné, že?

Tohle mě skutečně moc potěšilo, jsem hrozně rád za přízeň lidí. Po letech znovu mohu konečně hrát na domácím stadionu.

Do Frýdku-Místku ses jako odchovanec vrátil po dlouhých patnácti letech. Jaký to byl návrat?

Příjemný. Když tady skoro všechny pracovníky znáte, ať už mládežnické trenéry či další lidi, kteří se okolo klubu točí, je to fajn pocit. Člověka přepadne nostalgie. Když se pohledem z Polárky, kde máme v horní části posilovnu, dívám na ten kopec směrem k zámeckému parku, tak si vzpomenu, kolik jsem tam toho v rámci letní přípravy naběhal. Vrátil jsem se po dlouhých letech a musím se přiznat, že vnitřně cítím větší zodpovědnost za výkon. Ten pocit je opravdu speciální, když člověk hraje v klubu, kde vyrostl.

Mnozí frýdecko-místečtí fandové s velkou nostalgii vzpomínají na víceúčelovou halu, která kdysi monumentálně stála na místě dnešní Frýdy. Co se vybaví tobě?

Na staré hale jsem strávil prakticky celé dětství, vzpomínek je proto hodně. Jako první se mi vybaví sezona, kde jsme jako třetí třída obsadili v rámci republiky třetí místo. V tomto roce také frýdečtí junioři postoupili do ligy. Zároveň s tím házenkáři Frýdku hráli v hokejové hale finále extraligy proti Karviné, kde bylo snad šest tisíc lidí. Tehdy nás házenkáři před zaplněným hledištěm pozvali na palubovku. Jako malý kluk jsem si uvědomil, že bych takový úspěch chtěl zažít i v dospělosti. Tento moment byl jedním z hlavních hnacích motorů mé kariéry.

Hokeji se věnuje i tvůj o sedmnáct let mladší bratr Honza, který momentálně hraje ve Švédsku za klub z Flemingsbergsu. Snažíš se být aspoň na dálku jeho mentorem, rádcem?

Ano, jsme v blízkém kontaktu. Neříkám, že si voláme denně, ale aktivně se zajímám, jak mu to ve Švédsku klape. Honza se vždy rád pochlubí, jak mu to jde, jak se mu daří na ledě nebo ve škole. Jsem rád, že je na severu spokojený. Myslím si, že švédská cesta je pro něj ta správná.

Nejen hokejem je živ člověk. Jakým činnostem se nejraději zabývaš, když zrovna nejsi na zimáku?

To závisí na tom, jaké je zrovna roční období, a jaká je fáze sezony. Odpoledne se snažím chodit na procházky, ať člověk neleží doma celý den. Mimo sezonu nejraději sednu na kolo a jedu se projet. Tohle je asi z mého pohledu ideální den. Ráno si zacvičím a odpoledne cyklistika.

Někteří hráči mají různé rituály. Prozraď ten svůj...

Nějaký speciální rituál asi nemám. Jen po rozcvičce před zápasem si rád z kruhu vystřelím na bránu deset puků. Dělám to od doby, kdy jsem v kategorii dospělých. Jinak ale moc na rituály nevěřím. 

Na podzim jsi oslavil 34. narozeniny. Předpokládám, že nebudeš hrát tak dlouho, jako Jaromír Jágr. Máš už v hlavě nějaké konkrétní plány, jakému oboru by ses rád věnoval po konci kariéry?

Upřímně řečeno, u hokeje se moc nevidím. Neumím si představit, že bych trávil dalších třeba dvacet let na zimáku. Víc mám vztah k přírodě, k aktivitám na čerstvém vzduchu. Zatím jen tuším, že bych se chtěl motat okolo cyklistiky. Nějaké možnosti se mi otevírají, ale není to nic konkrétního. Jeden projekt ale s kamarádem nosíme v hlavě, ale je to pouze v rovině teorie a plánů. Zatím se chci naplno věnovat hokeji, tyhle vize odkládám až na dobu, kdy se bude kariéra chýlit ke konci. Teď má jednoznačnou prioritu hokej.

 

 

V dalším domácím zápase čeká Frýdek-Místek ve středu 12.2. od 17:00 hodin soupeř z Jihlavy. Přijďte naše hokejisty podpořit!

Vstupenky zakoupíte ZDE