Už téměř měsíc trénujete v Polárce, v polovině září startuje liga. Jak zatím hodnotíš nové působiště, novou organizaci?

Z mého pohledu to je velký posun oproti loňské sezoně, kdy jsem byl v Ústí. Ve Frýdku je všechno na profesionálnější úrovni, ať už jde o zázemí, tréninky či přípravu na konkrétní soupeře. Všichni vědí, co mají hrát, člověk se může na druhého spolehnout. Všeobecně se mi tu opravdu líbí, zatím to šlape i výsledkově, tak si přeju, aby nám to vydrželo také v lize.

Tréninkové jednotky pod vedením kouče Martina Janečka jsou intenzivní, ale pestré. Jak se ti jeho styl práce zamlouvá?

Cením si toho, že trenér Janeček je velmi komunikativní, což je vždy velký bonus. Dají se s nim řešit různé detaily. Je přísný, ale spravedlivý, vyžaduje určitou morálku. My starší hráči to máme automatizované, bereme to trochu jako rutinu. Hlavně mladí se ale musí přepnout z juniorky, a zvykat si, že to už je tak trošku hra o peníze. Musí se jednoduše profesionalizovat.

Frýdek-Místek oproti loňsku docela radikálně přestavěl tým. Jak prognózuješ jeho ambice?

Tým je poskládaný velmi zajímavě, v kádru jsou rozdělené určité role. Občas bývá problém, že to manažeři či trenéři poskládají hlavně z velkých jmen, ale potom je mnoho kohoutů na jednom smetišti. Mám pocit, že ve Frýdku je ale kádr dobře vyvážený, mohlo by to slušně fungovat!

V přípravě zatím nejčastěji nastupuješ ve formaci s Vlaďou Svačinou. Znali jste se předtím?

Abych se přiznal, tak vzájemně jsme se neznali, během kariéry jsme se míjeli. Já jsem pochopitelně o Vláďovi věděl, vnímal jsem jeho jméno dlouhodobě. Má za sebou skvělou kariéru, a je pro mně čest, že si mohu s takovým borcem zahrát. Krom toho, že to je výborný hokejista, je i super kluk do kabiny.

Pocházíš z nedaleké Kopřivnice, ale během kariéry jsi toho v rámci republiky dost procestoval. Vnímáš tohle angažmá tak trochu jako návrat na "rodnou hroudu"?

Je to tak, kruh se vlastně uzavřel (usmívá se). Objel jsem prakticky celou republiku, a teď se vlastně vracím do rodného kraje. S rodinou jsme se sice usídlili kousek od Prahy, ale hokejově jsem se vrátil zpět domů. Našel jsem si tady byt. Je skvělé, že také rodina je blízko, můžeme být více spolu. Například rodiče mohou být teď častěji na mých zápasech, mají to do Polárky asi jen dvacet minut. Za návrat jsem rád i kvůli malému synovi, který tady má babičku s dědou. Jsem za tu možnost šťastný, všechno si sedlo!

Krom hokejové kariéry se věnuješ také činnosti agenta, zastupuješ hráče při jednáních o smlouvě atd. Jak ses k této práci vlastně dostal?

Kdysi mě zastupovala menší agentura, už v té době jsme se o této činnosti začali bavit. Dost tipů na jednotlivé hráče jsem jim už tehdy dával, protože ty kluky člověk na ledě vidí a sleduje. Rozhodl jsem se to vyzkoušet, i když velká očekávání tam nebyla. Začalo mě to ale hrozně bavit, dělám to už třetím rokem. Spoustu hráčů už mám pod sebou, stavím si vlastně práci do budoucna. Přece jen asi nebudu hrát do čtyřiceti. Mám dobré kontakty na trenéry, manažery. Vše je na přátelské úrovni.

V našich končinách asi nebývá velkou tradicí, aby hokejista vykonával funkci agenta během vlastní aktivní kariéry. Znáš ještě někoho?

Osobně vím pouze o Tomáši Vošvrdovi, který chytá za slovenské Michalovce, proti kterým budeme hrát doma v úterý. Tomáš dokáže činnost agenta skloubit s gólmanskou kariérou. Tohle mě malinko inspirovalo, že bych to mohl zkusit také. Je to někdy časově náročnější, ale zatím vše bez problémů stíhám.

Do portfólia tvých klientů patří mimo jiné Štěpán Havránek, který stejně jako ty přišel z Ústí...

Měl jsem pod sebou už kluky na Slavii či jinde. Štěpána jsem z Ústí lanařil, protože se jedná o opravdu šikovného beka, který má před sebou velkou budoucnost. Domluvili jsme se proto na spolupráci, Štěpána se mi povedlo přibalit do baťůžku (usmívá se). Trenér Janeček o něj ale měl eminentní zájem, a jsem přesvědčen, že klub jeho angažováním udělal dobře. Ve Štěpánovi dříme velký potenciál.

Minulý týden jste zazářili na turnaji ve Zvolenu. Bereš to jako příslib před startem Chance ligy, anebo je třeba tento triumf brát trošku s rezervou?

Je to malý střípek do celkové mozaiky. Určitě to může být signál, že naše hra funguje. Ze zkušenosti ale vím, že výsledky z přípravy nemusí mít velký význam, v lize to pak nemusí úplně lepit. Vyhrát turnaj je fajn, ale beru to spíš jako příslib kvalitní hry. Spousta věcí fungovala, ale z hodně věcí se ještě můžeme poučit.

V Polárce spolu s vámi momentálně trénují kluci z NHL - Ondra Palát s Radkem Faksou. Snažíte se jako tým od nich určité herní návyky odkoukat? 

Mám radost, že tady jsou. Je to prospěšné pro obě strany, klukům to pomůže před startem NHL, nás to může také posunout, inspirovat. Je fajn se podívat, jak tihle borci řeší v tréninku některé situace. Je škoda, že Palič zatím nedovezl ukázat Zlatou hokejku, z toho jsem byl trochu smutný (usměv). Jsou to  výborní chlapi na ledě, ale i mimo. Přijdou do kabiny na pokec, jsou úplně normální, nemají žádné hvězdné manýry, i když toho v hokeji dokázali mnohem víc než my. 

Ve kterých hokejových dovednostech je nejzásadnější rozdíl? Kde jsou Ondra s Radkem v největší míře "odskočení"?

Největší rozdíl je v detailech. V dnešní době umí bruslit skoro každý, s hokejkou v ruce vypadají dobře i někteří kluci z krajského přeboru. Největší rozdíl je ale v těch detailech. Že tam dojede, dobrzdí, vystřelí ránu jako blázen. Jsou to takové zdánlivé maličkosti, které ovšem dohromady dělají velký rozdíl. Je opravdu skvělé, že tady Ondra s Radkem jsou. Myslím, že to pro nás může mít motivační efekt.

Foto: Robert Schedling, mhkzvolen.sk