Filipe, vítej zpět. Jak probíhaly námluvy s naším klubem?
Prvotní kontakt byl s Honzou Peterkem. Od začátku jsem nezastíral, že z mé strany byla chuť se vrátit. Na tohle téma jsem se bavil také s trenérem Janečkem. Třinec a Frýdek-Místek beru jako svůj domov, mám tady zázemí, přirostlo mi to k srdci. Když přišla tahle nabídka, nebylo nad čím dlouho váhat. Byly sice ještě jiné varianty, kde bych mohl hrát. Zvážili jsme ale všechna pro i proti, a návrat se jevil jako nejlepší možnost.
Nebyl jsi tady dva roky, frýdecko-místecký kádr se docela proměnil, že?
Zrovna dnes jsem nad tím přemýšlel. Není to ale úplně neznáme prostředí, někteří kluci zůstali. Větší část kolektivu znám, úplnou novinkou není ani realizační tým. Byl to příjemný návrat.
Jaká by mohla být tvoje role v týmu? Trenér Janeček naznačil, že bys mohl být klíčovým bekem pro přesilovky.
Taková důvěra určitě potěší. Samozřejmě vnímám, že už nejsem nejmladší, nejsem braný jako junior, nejsem žádný zobák. Když už jsem tady dostal příležitost, musím jí chytit pořádně za pačesy.
Na svém kontě už máš i nějaké zápasy v nejvyšši soutěži. Předpokládám, že i tohle je tvoje motivace.
Ano, nebudu zastírat, že jedním z cílů je zahrát si znovu extraligu. V organizaci jsem od svých patnácti let, a vždy to bylo moje přání. Teď to tedy beru jako druhou šanci.
Jaké byly tvoje předchozí roky ve Znojmu a Jihlavě? Co ti to ukázalo?
Bylo to určité okysličení, protože tehdy jsem došel do bodu, kdy jsem si říkal, že chci zkusit něco nového. Nebyly to špatné roky. V Jihlavě to bylo složité v tom, že jsme nehráli doma, ale v Pelhřimově a Jindřichově Hradci. To fakt nebyla příjemná situace, když chybí domácí prostředí. Ve Znojmě jsem hrál zahraniční ligu, člověk se naučí nový jazyk. Každá zkušenost, ať už ta lepší či horší, je dobrá.
Orli po určitých komplikacích nakonec přece jen budou novým účastníkem Chance ligy.
Město, celý kraj a fanoušci si opravdu zaslouží, aby se tam hrálo něco víc než jen druhá liga. Jsem rád, že nakonec Orli budou hrát Chance ligu.
Začíná vám letní kondiční příprava. Patříš k těm hráčům, kteří tohle období mají rádi nebo spíš zvedání činek a běhání nemáš v oblibě?
Jsem tak půl na půl (usmívá se). Neznám snad nikoho, kdo by úplně rád běhal v létě, ale na druhou stranu moc dobře víme, že je to zapotřebí. Je to zodpovědnost každého jednotlivce. S takovým cílem to každý hráč dělá.
Foto: Jan Velčovský