Dnešní děti si nehrají „za barákem“, proto jim některé dovednosti chybí
Mládežnický hokej
HC Frýdek-Místek přidává do mozaiky výchovy svých hráčů další střípek v podobě skills kouče Pavla Mojtka, místního odchovance, který hrál jako dítě na staré hokejové hale, v šestnácti tu začal hrát druhou národní s dospěláky a nyní se po osmileté odmlce vrací také k působení v našem klubu. Již dříve zde pomáhal s tréninkem osobních dovedností hráčů mládeže HC Frýdek-Místek. Zkušenosti nabyté v Německu, v Americe a samozřejmě v České republice se naší mládeži mohou hodit.

„Skills tréninky nejsou pro nás v oddíle nic nového, ale od Pavla si právě slibujeme, že do toho zase něco nového přinese, jiný pohled a přístup, který může být pro hráče další motivací. Známe se od školy, má tu kořeny a chuť věnovat nám část své uvolněné časové kapacity, takže jsme se domluvili na občasné spolupráci, kdy bude obohacovat pravidelné dovednostní tréninky,“ vysvětlil manažer klubu Michal Bobok, který chce využít každé nabízené příležitosti k tomu, aby se výchovný proces mládeže ve Frýdku-Místku stále zdokonaloval.

Před jedním z úterních tréninků nám Pavel Mojtek přibližoval svou filozofii a zaníceně mluvil o hokejové kultuře, kde úplným základem je, aby děti vůbec uměly na sportovišti pozdravit dospělé. „Všechny dospělé. I ty cizí. A ne jen vlastního trenéra, protože je to pan trenér,“ zdůrazňuje. Podle něj trénink dovedností neboli skills-trénink v posledních letech nabral na důležitosti. „V době, kdy mnoha dětem chybí pohybové základy, které si dříve osvojily při hrách za barákem, je těžké očekávat, že půjde vše téměř samo. Většina dětí z generace dnešních čtyřicátníků přišla ze školy domů, hodila aktovku do rohu a šla ven, kde si bez myšlenek na trénink osvojila práci s hokejkou při hře s tenisákem. Trénovalo se stále, bez vědomí, že trénujeme. Vylézt na strom, přeskočit plot, vložit kotoul plavmo při honěné byly stejně automatické jako dnes ovládání mobilu či laptopu. Většina dětí má dnes plný program: odpolední vyučování, různé organizované kroužky s časem stráveným na cestě tam a zpět, dlouhé hodiny, které spolkne elektronika, přičemž i ta je pro dnešní život důležitá. Změnila se příprava na trénink, a proto je dle mého názoru důležité změnit i trénink samotný,“ je přesvědčený Pavel Mojtek.     

„Co se dovedností týče, je pochopitelně důležité děti na začátku naučit na ledě stát, posléze bruslit a nabalovat další a další věci. Tohle se dělo samozřejmě již v minulosti. S tím rozdílem, že se na dovednosti jako takové od určitého věku zanevřelo a trénovaly se hlavně herní situace, kondice a síla. Výmluvu „na skills nemáme čas“ je dnes slyšet na stadionech naštěstí stále méně a méně. Nemyslím si, že skills jsou důležitější než herní situace. Mým názorem je, že jedno bez druhého se neobejde,“ říká Pavel Mojtek, který sám přiznává, že některé věci slyšel až v 31 letech v USA, ale podle něj jde v zásadě o to, že můžeme dát nejen dětem spoustu tipů a ony samy by měly zjistit, co funguje, a co ne. Co jim vyhovuje, a co ne. „Pestrost hokejového vzdělání je dle mého názoru základem. Zažít mnoho pohledů, osvojit si mnoho způsobů, jak v daných situacích reagovat. Prací nás trenérů je ukázat jim, jak by to mohlo fungovat, a vysvětlit jim, že oni jsou svým nejdůležitějším trenérem. Pokud má svěřenec udělat deset kliků a trenér napočítá jen osm, je fajn klukovi s nadhledem vysvětlit, že okradl sám sebe, a ne trenéra. Tohle se dá udělat nenápadně, a ne hráče peskovat před zbytkem týmu, jak jsme to zažívali my. Jako malý jsem často vyčkával, než se trenér otočí, abych to mohl „odrbat“. Když mě chytil, nevysvětlil mi to tak, abych si uvědomil, co popisuji, ale potrestal mě stylem, že jsem se příště více snažil, aby mě neviděl. I proto se snažím hráčům a hráčkám vysvětlit nejen co, ale i proč mají danou věc dělat. Nastavení CHCI je za mě lepší než nastavení MUSÍM,“ říká kouč.

Podle něj dnešní doba malým hokejistům přináší i mnoho pozitivního, je zde spousta možností, které předchozí generace neměly k dispozici. „Například mají youtube, kde si mohou najít všechno, co dříve malí hráči okoukali maximálně na zápasech mužů či při sledování televizních utkání. Dneska mají děti na internetu díky nepřebernému množství videí často bod po bodu vysvětleno, jak udělat nějakou kličku či fintu. Každé dítě se může zlepšovat a posouvat i samo, tedy hlavně samo. Úkolem dospělých je za mě pozitivní motivace. Pár rodičů se mě ptalo, jestli je Game Charger (elektronická deska na trénink práce s holí) dobrá pomůcka na doma. Záleží na motivaci. Když přijde otec domů a zeptá se, jestli dítě ten den již s deskou trénovalo, v horším případě pracovalo (typický slovní obrat v německém jazyce), je to něco jiného, než když se ho zeptá, jak mu to dnes jde, jestli mu to chce ukázat, popřípadě si s ním dát závod. Čas věnovaný dítěti a pozitivní motivace je základem," apeluje Pavel Mojtek, se kterým se budou děti potkávat v některé úterky, vyhrazené skills dovednostem.