Zmínil jste, že spoustu hráčů, co tady jsou, jste znal z působení v třinecké juniorce. Bylo velkou výhodou, že jste nepřišel do úplně neznámého prostředí?

„Stoprocentně. Hlavně beky dobře znám, ale i mladé útočníky. Rašku jsem v podstatě do Třince přivedl já. Měl jsem ho od mladšího dorostu, přes starší dorost a juniorku, Petrovku (Jonáše Peterka) taky moc dobře znám.“

Bývalí trenéři Jiří Juřík s Markem Malíkem se přemístili k třinecké juniorce, kde jste dřív působil vy. Předali jste si nějaké informace?

„Ano, pár věcí jsme si řekli ohledně sestav. Já jsem jim třeba sdělil ohledně juniorky, jak spolu kluci hráli. Ptali se mě i na nějaké soupeře, jak hrají.“

Kromě mladých hráčů tu hrají důležitou roli i ti zkušení, například Mikulík nebo Martynek. Sedl jste si s nimi po svém příchodu a bavili jste se o mužstvu?

„Ano, sedl jsem si s Milanem i Martym. S ním se samozřejmě znám už dlouho z Třince. A je velké plus, že i s Milanem máme názor na věc v podstatě totožný, což mi strašně ulehčuje práci. To, co prezentuju já, on ještě potupluje v kabině. To je pro mě úplně základní věc, je to super. On má samozřejmě velký respekt, odehrál hodně sezón v extralize, zápasů už má na kontě stovky. Teď v pauze to probereme ještě do větších detailů a budeme se snažit si určit si nějaká pravidla.“

Asistenta vám dělá Jozef Daňo, se kterým jste už dříve spolupracoval v Třinci. Bylo to tak, že jste si ho sám vyžádal nebo vám byl přidělen?

„Já jsem tu vyloženě Jožka chtěl, protože se známe z Třince, kde se nám s juniorkou povedlo uhrát předloni finále. Spolupráce s ním je výborná a hlavně je to hokejová osobnost. Jeho jméno je asi všem známo, je to účastník dvou olympiád a byl na několika mistrovství světa. Je dobré mít v realizačním týmu praktika, který to hrál na té nejvyšší úrovni a má klukům co dát. Ti ho berou trošičku jinak, mají k němu respekt.“

Jak máte s Jozefem nastavenou spolupráci. Co má on konkrétně na starosti?

„Na střídačce má na starosti obránce a je to můj konzultant. Já třeba sestavím trénink a on mi k tomu řekne nějaké připomínky. Co by se třeba mohlo udělat jinak. Je vždycky důležité, ať je na věc více náhledů.“

Máte podobný náhled na hokej, nebo se naopak často v něčem rozcházíte a vzájemně argumentujete?

„Máme podobný náhled. Já jsem vždycky rád, když se shodneme na věcech, které on zná z vrcholové praxe. Nebál bych se říct, že náš pohled na hokej je totožný. Jestli to je na škodu nebo k užitku, to nevím, ale myslím si, že je to O.K.“

Jak známo, Frýdek-Místek je partnerským klubem Třince, takže se stává, že přesně nevíte, které hráče budete mít na zápas nebo i na trénink k dispozici. Jak jste byl na tohle připraven?

„Já jsem to zažil ve vztahu juniorky Třince k Frýdku-Místku. To je něco podobného. Možná trochu v menší míře, ale také jsme vždycky čekali, koho nám kdo pošle a lepilo se to na poslední chvíli. O to je trénování týmu pak samozřejmě těžší, protože kádr není často pohromadě. S tím jsem ale počítal, věděl jsem, že to tak bude fungovat a nějakou menší zkušenost jsem s tím měl. V juniorce se třeba stávalo, že hráči přišli až na zápas.“

Ve Frýdku-Místku jste v minulosti působil i jako hráč. Jak na tohle období vzpomínáte?

„Jenom v nejlepším. Pamatuji starou halu, lidi jsou tu pořád úžasní. Stará hala měla kapacitu okolo šesti tisíc a chodilo třeba osm set lidí, ale opravdu to bylo super. Strávil jsem tu tři roky, co se týče vedení, tak nikde nebyl problém, ani s penězi, ani s čímkoliv jiným. Vzpomínky mám jenom pozitivní.“

Až tady dokončíte sezónu a ohlédnete se za ní, s čím byste byl spokojený, aby se vám povedlo?

„Byl bych spokojený, kdyby se říkalo, že ta trenérská změna měla nějaký smysl. Že se to někam posunulo a že lidi hokej baví, i když se třeba nehraje úplně na té TOP úrovni. Aby lidi třeba odešli s tím, že se prohrálo, ale viděli, že se něco děje a není to jen čekání na smrt.“