Od první chvíle jsem věřil v play-off, říká Wojnar. Chtěl bych, aby tým zůstal pohromadě
Novinky
Sezóna 2018/19 je už pro Frýdek-Místek minulostí, emoce vychladly, a tak je ten správný čas na hodnocení a bilancování. Do něj se pustil trenér Vlastimil Wojnar, který se klubu ujal po odvolání Jiřího Juříka a zahájil stíhací jízdu za play-off. To nakonec rysům uniklo až v úplně posledním kole. Jak je se sezónou Wojnar spokojen, co říká na progres brankáře Nicka Malíka a potřeboval by podle něj tým pro příští sezónu posílit? To si přečtěte v našem rozhovoru.

Když jste do Frýdku-Místku přicházel, říkal jste, že byste byl rád, kdyby se po sezóně říkalo, že trenérská změna měla smysl, že se to někam posunulo, a aby to bavilo lidi. Splnil jste si to?
„Asi ano. Jediné, co trochu chybělo, byl ten bod do play-off. Ale jinak jsme tohle všechno asi splnili.“

Když jste mužstvo přebíral, bylo v krizi, hodně prohrávalo. Bylo těžké hráče přesvědčit, že pořád umí hrát hokej?
„Moc těžké to nebylo. Šlo jen o to, jim věřit, nechat jim v některých věcech volnost, i když s určitými pravidly. Přesvědčovat jsem je moc nemusel, věděl jsem, že je to jen otázka času, protože jsem většinu hráčů znal a věděl, co umí.“

Postupně jste začali snižovat ztrátu na play-off. Věřil jste celou dobu, že můžete postoupit?
„Byl jsem celou dobu přesvědčený o tom, že to zvládneme. Nějaké zápasy se samozřejmě prohrály, takže to trochu komplikovalo situaci, ale byl jsem přesvědčený, že jsme schopni to dotáhnout. I v posledním kole jsem nevěřil, že Litoměřice vyhrají na Kladně. Stalo se, co se stalo, ale já jsem tomu věřil opravdu od prvního kola, co jsem tady přišel.“

Zápas Litoměřic na Kladně se prodlužoval, zatímco ten váš už skončil a potřebovali jste výhru Kladna. Jak jste to vyústění sledovali?
„Už na střídačce jsme věděli, že Kladno krátce před koncem vede 4:2. Než jsme došli do šatny, už to bylo 4:4. Kluci samozřejmě hned zapnuli mobily, dívali se na streamu. Panovala asi desetivteřinová euforie, když Kladno dalo gól v prodloužení, který nakonec nebyl uznaný. To byla čistá radost, takže nás to potom samozřejmě zmrazilo. A pak přišly nájezdy a obrovské zklamání.“

Jak jste prožíval závěr základní části, kdy se schylovalo k tomu, že by se mohlo rozhodovat právě až v posledním kole? Bylo to hodně stresující?
„Já jsem necítil žádný stres, ani na hráčích. Vzali jsme to prostě tak, že buď to vyjde, nebo ne. Řekli jsme si, že budeme pokračovat v tom, jak hrajeme, že půjdeme zápas od zápasu a uvidíme, co z toho bude. Větší stresy jsem zažíval dřív v juniorce Třince v play-off. Když to pak ke konci základní části bylo o bod, tak tam samozřejmě tlak je a člověku to vrtá hlavou. Ale že bych cítil nějaký stres, to ne.“

Hlavně v závěru sezóny se mužstvo nastartovalo k dobrým výsledkům, povedla se vám dlouhá bodová série. Hráli jste v tu dobu už přesně podle vašich představ?
„Ano, přesně tak. I v zápasech, které jsme prohráli, jsme nehráli špatně. Třeba Přerov tu přijel dobře připravený, vyšly jim dvě třetiny. Bavil jsem se pak s jeho trenérem, který mi řekl, že tak, jak jim vyšly ty dvě třetiny, jim nevyšel žádný zápas. My jsme hráli to, co jsme chtěli, i když se samozřejmě nějaký zápas prohrál. Nikdo nemohl čekat, že vyhrajeme všechno. Ale ani v těchto zápasech jsme nehráli vyloženě špatně.“

Je nějaký zápas, který si nejvíc vyčítáte, že vás stál play-off? Možná právě ten Přerov?
„Už klukům v kabině jsem říkal, že si něco takového nesmíme říkat. Jediný zápas, u kterého jsem byl strašně nespokojený, jak jsme hráli, byl ten v Ústí. Vedli jsme 2:0 a několikrát jsme jeli do přečíslení, ale kvůli lehkovážnosti jsme je neproměnili. A nakonec jsme prohráli 2:3 v prodloužení. Tam jsme ztratili důležité dva body. Jak jsem říkal, je to jediný zápas, kdy jsme byli jasně lepší, ale nezískali jsme všechny body.“

Štěpán Novotný se po svém příchodu vypracoval v nejlepšího střelce týmu, ale v závěru základní části už za Frýdek nenastupoval. Chyběly vám citelně jeho góly?
„Štěpán je vyloženě střelec a vystřílel si extraligu, k čemuž mu gratuluji. Určitě nám nějaké jeho góly chyběly, je to i povahově skvělý kluk. Každý hráč, který je schopen dát v rozhodujících chvílích gól, vám chybí.“

Pojďme k brankářům. Hodně zaujal progres Nicka Malíka. Dlouho byl kvůli svým výkonům pod tlakem, ale dokázal se zvednout a nakonec se vypracoval v oporu a kvalitní jedničku mužstva. Jak jste jeho vývoj pozoroval?
„To je pro mě jedno z největších pozitivních překvapení. Když jsem do Frýdku přišel, nebyl jeho přístup vůbec ideální, často přicházel třeba na tréninky pozdě a ani se mu sportovně moc nedařilo. Rozhodli jsme se mu tedy dát na čtrnáct dní pauzu, měl svůj individuální plán, aby dohnal kondici. Postupem času se do toho dostal a dneska musím říct, že je to výborný gólman. Na to, kolik má let, odchytal parádní zápasy. Hlavně si myslím, že se dal dohromady i mimo led, že za tu sezónu i lidsky dozrál. Pro mě zaznamenal ze všech největší posun, a to nejen hokejově.“

Jak svou roli bral Lukáš Daneček? Zaskočil, když bylo potřeba a nikdy nezklamal, ale jednička konstantně nebyl.
„Dandys pendloval mezi námi a Třincem, zachytal si na Spengler Cupu. Asi pro každého hráče to není úplně příjemné, ale musím říct, že on to vzal fantasticky, se svou rolí byl smířený. Nebyl s ním jediný problém, že by byl třeba uražený.“

Frýdek-Místek se z velké části skládá z mladých hráčů, jejichž cílem je samozřejmě dostat se do Třince a zahrát si extraligu. Kteří z nich podle vás mají šanci to dokázat?
„Pro kluky je to hrozně těžké, protože Třinec je tým, který se pohybuje dlouhodobě na špici extraligy. Takže je mnohem těží se tam dostat, než kdybychom byli třeba farma Chomutova, Karlových Varů nebo Pardubic. Ale určitě jsou tady kluci, kteří mají šanci, například Kofroň, Hladonik… Christov se taky strašně zvedl. Peterek je sice o dva roky mladší, ale taky je to schopen odehrát. Z beků určitě Haman, Bartko, Zahradníček... V podstatě si myslím, že všichni mladí, co tu jsou, by mohli v budoucnu hrát extraligu, ať už v Třinci nebo někde jinde.“

Jak náročné bylo skládat sestavu na zápas, když do poslední chvíle nevíte, koho si Třinec stáhne pro sebe?
„Já jsem na to zvyklý z juniorky, tam to bylo podobné. My jsme specifický klub, protože když je reprezentační pauza, vesměs všichni trénují v plné síle, ale nás tady je třináct, protože někteří odjedou na reprezentaci, jiní jsou s Třincem. Třeba o Vánocích jsme trénovali ve dvanácti lidech, protože plno hráčů odjelo s Třincem na Spengler Cup. O to je to těžší oproti ostatním týmům, které se mohou v pohodě připravovat. Někdy jsme třeba ještě před obědem v den zápasu nevěděli, jaká bude sestava, někdy nám z Třince zavolali třeba tři čtyři hodiny před zápasem.“

Což asi není úplně ideální…
„Hlavně pro kluky. Oni se připravují na to, že budou v sestavě a pak jsem jim byl třeba nucen říci, že někdo přijde z Třince, takže se do sestavy nevejdou. Ale musím hráče pochválit, protože i když byli někdy třeba naštvání, tak to vždycky vzali.“

Když se podíváme do budoucna, je nějaké místo v sestavě, kde potřebuje tým posílit?
„Klukům jsem říkal, že bychom byli rádi, kdyby tým zůstal pohromadě. Myslím si, že posílit nepotřebuje, jde o to, aby kluci hráli co nejvíce spolu. Samozřejmě je otázka, jak to bude v příští sezóně vypadat, jestli se třeba někdo dostane do Třince nebo obdrží nabídku odjinud z extraligy. Možná bychom uvítali jednoho obránce, ale jinak by nebylo potřeba dělat velké změny.“

Co říkáte na podporu od fanoušků, která byla po celou sezónu ukázková, a to i třeba ve chvílích, kdy se nedařilo?
„Fanouškům chci moc poděkovat, protože byli skvělí a vždy stáli za námi, což se cení. Vždycky nám fandili a určitě nám hodně pomohli v závěru ještě zabojovat o play-off, i když to nakonec nevyšlo. Taky bych chtěl poděkovat za podporu všem sponzorům frýdeckomísteckého hokeje, díky kterým tady může hokej fungovat na takovéto úrovni.“