Nyní se rodák ze slovenské Nitry k naší organizaci vrací a naváže tak na 102 odkaučovaných prvoligových duelů, tentokráte ve dvojici s Mojmírem Trličíkem.

Jožko, jak k tomu všemu došlo? Kdy tě klubové vedení oslovilo a jak se na spolupráci s trenérem Trličíkem těšíš?

Tady to musím trochu poupravit. Je pravdou, že mě vedení Frýdku-Místku oslovilo, ale hlavním iniciátorem všeho byl Mojmír Trličík, který za mnou přišel. Já byl zrovna v kanceláři mládeže a najednou se ozvalo: „Nazdar, nazdar!“ Ptám se: „Co se děje?“ No a Mojmír na to: „Máš chvilku?“. Poté jsme mezi sebou prohodili pár slov, ze kterých vyplynula nabídka, zda-li bych s ním nešel trénovat do Frýdku-Místku. Přiznám se, že mě to trochu zaskočilo. U rysů jsem už před dvěma lety působil, pak jsem se ale zase vrátil k Ocelářům do mládeže. I proto jsem reagoval slovy, že je to na mě vše moc rychlé. Vzal jsem si tedy nějaké tři dny na promyšlení, abych si o všem popovídal i doma s rodinou. Samozřejmě, že jsem pak Mojmírovi odpověděl, že ano. Zkrátka trénovat A mužstvo je úplně něco jiného než mládežníky. A já na Frýdek mám pouze a jen dobré vzpomínky, takže jsem neviděl nějaký problém, abych se tu znovu vrátil.

VIDEOROZHOVOR S JOZEFEM DANĚM

DAŇOVU ROLI V TŘINCI PŘEVZAL JIŘÍ JUŘÍK

Legendární útočník Jozef Daňo se tak do Frýdku-Místku přesouvá z partnerského Třince, kde pak jeho místo sportovního manažera mládeže Ocelářů přebírá trenér juniorky Jiří Juřík (i ten už jednou rysům šéfoval, když se nesmazatelně zapsal pod historickým postupem Frýdeckých do první ligy, pozn. red.). Dosavadního asistenta trenéra rysů Jiřího Raszku pak uvidíme v nové roli, kdy v mistrovském celku převezme hráče sedmé a deváté třídy.

Vynikajícího útočníka JOZEFA DAŇA netřeba hokejovým fanouškům moc představovat. Hráč, který v Třinci strávil šest extraligových sezon, se do našeho klubu vrací po dvou sezonách. K rysům tehdy zavítal v říjnu 2018, když společně s Vlastimilem Wojnarem nahradil na lavičce trenérský tandem Jiří Juřík – Marek Malík.

Ty hlavní úkoly trenérů před sezonou jsou asi dané. Je třeba připravit a správně sestavit tréninkový plán, vytipovat typologicky nově příchozí hráče, které pak následně zapracovat do týmu, aby vše klapalo, jak má. No té práce je určitě spousta. Mě spíše ale zajímá, jak se vůbec tohle vše mezi dva trenéry dělí? Jak to v takovém profesionálním klubu před prvním tréninkem vlastně vypadá?

My už jsme s trenérem Trličíkem společně seděli a dávali jsme nějak dohromady i s Honzou Peterkem skladbu týmu. Ta proměna mužstva je ale dosti velká, přiznám se, že spoustu hráčů ani osobně ještě tak dobře neznám. Vše napoví suchá příprava a pak i ta letní, ale nejvíce se poznáme až na tom ledě. Sice o tom, kdo by s kým mohl hrát, tak nějakou představu již máme. Je to zatím ale ve fázi, kdy to máme pouze na papíře. Vše se bude odvíjet následně od přípravy. A co budu mít za funkci já? Tak hlavním trenérem týmu je Mojmír (Trličík, pozn. red.), který si určí, jak a co budeme trénovat. V tomhle mu budu pomáhat. No a kdyby se našla nějaká věc, při které budu moci pomoci či poradit, tak samozřejmě nějaké ty věci navrhnu.

Když ses vloni s naší organizací loučil, v rozhovoru jsi pak zmínil, že tvým posláním bylo tady těm mladým hráčům pomáhat v přechodu do velkého hokeje. Předpokládám, že tohle se nejspíš u tebe nezmění?

To byla taková moje vize, jelikož všechny ty mladé kluky znám z mládeže. Vždy jsem jim chtěl být nápomocný a při ruce v tom jejich nejtěžším kroku se etablovat ve velkém hokeji. Teď to nebude jiné, i když trochu asi ano v tom, že letos ta soutěž bude taková vyšpikovaná a moc mladých hráčů tam nejspíš nebude. Pokud ale bude někdo talent a bude mít na to v první lize hrát, tak na ledě prostě bude. Každopádně těm našim mladým hráčům budu v tom přechodu do mužského hokeje pomáhat.

U Ocelářů jsi působil teď v roli sportovního manažera mládeže, takže s mladými hráči máš obrovské zkušenosti. Jak moc se vlastně změnila doba a myšlení těch kluků od chvíle, kdy jsi třeba ty byl mladým a nezkušeným hokejistou? Je teď ta práce s talenty jiná, než třeba před patnácti dvaceti lety?

Tak za naší éry bylo všechno trochu jiné. Neměli jsme takové podmínky, jaké mají k dispozici ti mladí teď. Myslím si, že kluci, kteří mají talent, tak v těchto podmínkách z nich mohou vyrůst velmi dobří hokejisté. K dispozici je jiná strava, jsou jiné posilovací techniky, zkrátka ten trénink se hodně za tu dobu změnil. Máme tady teď i kondiční trenéry, kteří absolvují různé stáže, ty tréninky v posilovně jsou nyní úplně jiné než za naší doby. Když na sobě ten mladý hráč bude chtít tvrdě pracovat, tak může dokázat pak velké věci. Dostat se třeba do NHL, nebo i jiných evropských soutěží a hrát hokej na vysoké úrovni.

Jaké jsou vůbec vyhlídky do nové sezony, která bude opět po letech sestupová?

Taková moje osobní vize je, že to prostě bude náročná sezona. Každý tým v té soutěži posiluje, i my jsme se určité obměně kádru nevyhnuli. Rádi bychom určitě chtěli být v tabulce někde v té její polovině. Uvidíme taky, co udělají s námi ty změny v týmu. To vše by nám mohla naznačit už příprava. Jak se dáme dohromady, jak si typologicky hráči vyhoví a sednou. Podle jmen by to nemuselo být špatné, ale vše ukáže až realita.

Na přestupovém trhu patříme momentálně k těm aktivnějším klubům. Co říkáš směrem k posílám, které rysi již oficiálně představili?

Jak jsem již řekl, podle mě ten kádr nevypadá vůbec zle. Teď musíme hráče skloubit a musí se tady udělat dobrá parta. Tým by si měl pak vybrat dobrého kapitána, který bude skvělý vůdce. Samozřejmě i u nás trenérů bude záležet na tom, abychom mužstvo dobře připravili.

Podařilo se udržet nejproduktivnějšího hráče uplynulé sezony Ondru Šedivého, v týmu zůstali také zkušený Martynek, či mladíci Adámek, Michálek nebo Matiaško. Rozebírali jste už nějak podrobněji ten kádr s trenérem Trličíkem?

Tak Šeďu jsem v minulé sezoně pozorně sledoval, jelikož jsem jej předtím neznal. Už v přípravě ukázal, že má svou kvalitu a já jsem rád, že se jej podařilo udržet. Co se týče Rosti Martynka, tak my se spolu známe strašně dlouho. Tam není o čem pochybovat. On je kvalitním hokejistou, velkým příkladem pro mladé kluky. No a mladý Michálek už hrál dobře v době, kdy jsem tady před těmi dvěma lety působil. Byl mezi těmi juniory, co se týče ice timu mezi top obránci. Akorát jsem si všiml, že v té loňské sezoně to už takové u něj nebylo, jako předtím. Podle mě má proporce na to, aby se herně znovu vrátil tam, kde byl před těmi dvěma lety. I Matiaško je hodně šikovný hráč. Mě se strašně líbil už když hrával za juniory, a i u něj jsem rád, že v týmu zůstal. Z něj by mohl být jednou velmi dobrý hráč, která má hokejové myšlení, jaké v jeho věku třeba spousta kluků nemá. Teď to jen musí přenést do toho velkého hokeje.

Ta loňská sezona byl vůbec taková speciální. Po její větší část nemohli být na hokeji diváci, ale pro koho jiného se ten sport vlastně hraje? Jak jsi tu dobu prázdných tribun prožíval ty osobně?

No, bez těch lidí je to takové trochu jako v divadle. Já si sice už za tu dobu na to nějak zvykl, ale už v tom prvním roce, kdy se nejdříve dohrávalo, pak se dokonce play off předčasně ukončilo, tak na ty tiché zápasy se dívat moc nedalo. Člověk si ale pak zvykne asi na všechno. Na některých stadionech to zkoušeli letos nějak ozvučovat, ale ta realita je prostě jiná. Když jsou plné stadiony, tak hráči to vše vnímají úplně jinak. Zvykneš si, ale není to zkrátka to, jak by měly ochozy vypadat. Bez diváků je hokej hrozný. Fanoušci na stadionu musí být, dokáží tě strhnout, vyburcovat k lepším výkonům. No a když tam nejsou, tak tě nemá kdo popohnat.

On vlastně tvůj trenérský kolega zaplněnou halu Polárka ještě osobně nezažil. Bude jedním z vašich osobních úkolů tuhle krásnou halu opět jednou vyprodat?

Přiznám se, že já po svém příchodu do Frýdku naplněnou halu už zažil. Byl jsem tehdy strašně překvapený, vůbec jsem si neodkázal představit, že by tady mohla být taková pěkná hala. Fakt je stoprocentní a má svou kvalitu. Nám se pár zápasů tehdy podařilo vyprodat, vybavuje se mi například derby se Vsetínem. Lidé tady umí naše hráče pořádně nahecovat, což pak bylo i z nich cítit, jelikož jsme ta utkání nehráli vůbec špatně. I proto doufám, že se vše brzy rozvolní a diváci budou mít na stadiony opět přístup. No a našim úkolem pak bude fanoušky dostat zpět. A to dokážeme pouze a jen dobrými výkony a hokejem, který se jim bude líbit. Vše záleží také na mužstvu, kde se bude v tabulce pohybovat, jaký hokej bude hrát a tohle bude náš cíl. Důležité ale bude to vládní rozvolnění.

Jak moc tě to covidové období zasáhlo po té sportovní – pracovní stránce?

Mě osobně moc. Měl jsem v něm na starosti mládež a není to fakt jednoduché neustále vysvětlovat, že máme takové a makové nařízení. Spousta rodičů nebyla spokojena, že neděláme opatření, aby jejich děti byly znovu na ledě. Jenže z toho nebylo úniku. Pořád byl takový stav, že jsme nemohli zkrátka otevřít natajno stadion a trénovat. To byla v těch chvílích naprostá bezmocnost něco udělat a zorganizovat. Nemohl jsi ani domluvit nějaký výjezd do nedalekého Polska, kde to měli ještě otevřené, protože by zase mohlo být řečeno, že se tomu nařízení vyhýbáme. I proto jsme těm, kteří měli možnost se individuálně připravovat, tak jsme jim to povolili, ale nesmělo to být pod hlavičkou klubu. Tohle nebyla určitě standardní a lehká sezona.

U hokeje působíš nějakých sedmatřicet let. To opravdu nepřišla nikdy chvíle, kdy jsi měl sto chutí se vším praštit?

No (krátce se zamyslel)… nemyslím si, že by taková chvíle někdy přišla. Jako určitě nějaký útlum tam byl, zvláště ve chvíli, kdy se vám nedařilo, tak to takový stav přijít mohl. Ale, že bych s hokejem úplně praštil, nebo si chtěl od něj třeba na měsíc odpočinout, tak na to si vůbec nevzpomínám. Ale věřím, že takovým moment určitě někdy přišel, každopádně nikdy takový, že bych s hokejem skončil.

Co je pro tebe největší relax?

Relax? Mě osobně hodně pomohl fakt, že jsme se tady s rodinou přestěhovali. Beskydy jsou prostě neskutečné. Vše teď vnímám úplně jinak, než když jsem tady hrával. Tehdy jsem přišel jen na stadion, odtrénoval jsem a pak zase cestoval autem domů. Moc jsem si toho okolí ani nevšímal. Teď už, když tady s rodinou žijeme, tak vidím, jak jsou Beskydy úžasné. Proto mezi můj největší relax patří turistika. Ale nesmí to být do nějakých velkých kopců, jelikož mám zdravotní trable s koleny.

Co bys upřednostnil? Moře-slunce-písek či chalupa-les-houby?

Upřednostňuji hlavně slunce. Strašně mám rád teplo, zimu už asi ani nemusím. Když je teplo, tak je mi úplně jedno, zda jsem u moře, nebo doma na chalupě. Prostě slunce je pro mě moc důležité. Je energií, která mě nabíjí.

V Americe nyní probíhají na světovém šampionátu osmnáctek vyřazovací boje. Sleduješ podrobně jak si vede český celek?

Ano, sleduji. Zrovna jsem večer koukal na čtvrtfinálový zápas našich s Kanadou. Dvakrát jsme na závěr vysoko prohráli. Asi je tam následek toho covidového problému, kdy kluci nemohli pořádně trénovat a ani nehráli zápasy. Beru to z toho pohledu, že čeští hokejisté nikdy neměli tak vysoké porážky. Možná to byly výpadky, i Švédové se mu v jednom utkání nevyhnuli. Nejspíš to byl zkrat, jelikož ve čtvrtfinále si dokázali následně poradit s domácí Amerikou. Musí zkrátka všichni dotrénovat, to, co jim uniklo. Věřím, že se v budoucnu ten ztracený rok a půl dá ještě dohnat. V příští sezoně budou kluci ve dvacítkách, třebas už budou jejich výkony stabilnější a kvalitnější.

Jak by to vypadalo u Daňů, kdyby se ve finále mistrovství světa A týmů potkaly spolu Česko a Slovensko?

No bylo by to takové rozpolcené, jelikož teď žiji v Čechách a pracuji s českými hokejisty. Na Slovensku jsem se ale narodil, takže bych to viděl na nějakou tu remízu a potom že by v prodloužení někdo vyhrál (smích). Ale jsem Slovák, prostě vždy jsem fandil Slovensku.